Můj POROD - nové diskuze

Všem maminkám čekatelkám,maminkám,babičkám ........

ahojky mamči v mém blogu jsem pro všechny napsala popísek mého porodu a pocitů co se kolem toho týká a po porodu jakby smet......přeji hezké čtení

Porod v Motole

Ahoj holky musím vám napsat aspon něco málo o mém porodu.Rodila jsem v Motole a musím říct že jsem byla maximálně spokojená.Samotný porod nic moc kontrakce jsem měla 48 hodin před porodem takže jsem byla hrozně unavená ale samotný porod trval hodinu.Sice to bolelo ale na to jsem zapoměla hned jak jsem uvydělu naší malou Kristýnku která na nás vykoukla poprvé 3.9. vážila 1900g a měřila 43cm.Ted už máme dvě kila tak to brzy všechno doženeme.Takže porodnici v Motole můžu jem doporučit i když je to asi o lidech na které člověk natrefí.

Ondrášek

S manželem jsem se seznámila před 11-i lety. Po roce jsme spolu začali chodit a po pětiletém vztahu jsme se rozhodli, že bychom si mohli pořídit miminko.Jak já byla naivní!!!!! Jsem si myslela, že když jsme se jednou rozhodli a dali se do toho, tak že to vyjde hned napoprvé. Dodneška se tomu smějem, jak jsme se po té noci, kdy jsme to poprvé zkusili, loučili slovy: ahoj mamko, ahoj taťko. Jaké bylo mé zděšení, když mi po pár dnech normálně přišla menstruace. Na ten den nezapomenu. Sedla jsem si po tmě k oknu a brečela a brečela. To jsem ještě nevěděla, že takhle brečet budu dalších 5 let.Ani nevím proč jsme na vyšetření nešli dřív, asi jsme pořád věřili a nechtěli si přiznat, že by v někom z nás mohla být chyba, ale šli jsme nakonec až po těch 5-i letech. Přítel byl v pořádku, takže jsem byla na řadě já. Podstoupila jsem laparoskopii a tam mi bylo zjištěno, že mám neprůchodné vaječníky. Doktor mi vše vysvětlil a řekl mi, že dítě mít mohu, ale jedině umělým oplodněním. Opět jsem cestu domů probrečela. Naštěstí můj manžel je zlatíčko, který mi neustále dokazuje, jak mě má rád a na mé řeči, ať si najde jinou, se kterou může mít děti normálně reagoval větou: Buď budu mít dítě s tebou nebo s nikým. A tak to začalo. Objednali jsme se do gyncentra v Ostravě a po třech měsících jsem podstoupila první IVF. Vajíček jsem měla 16, z toho 8 bylo oplodněníschopných a nakonec se oplodnilo 6. Z toho mi 3 zavedly a zbylé 3 se zamrazily. Desátý den jsem měla dojít na testy, ale po týdnu už jsem to nevydržela a udělala si těhotenský test doma. Byl negativní. To mě zlomilo. Zhroutila jsem se Ondrovi do náruče a brečela a brečela. Za dva dny jsem dostala menstruaci, takže na test už jsem jela vyrovnaná s tím, že se nepovedlo. Jaké bylo mé překvapení, když si odpoledne volám na výsledek a sestřička říká: jste těhotná! Já zůstala v šoku a říkám: Prosím? Vždyť mám normální silnou menstruaci. A ona na to, že to HCG je nízké, takže je možné, že se embryjko pouští, že mám přijít za týden znovu na krev. Samozřejmě se pustily, za týden už jsem byla negativní. Vyčítala jsem si, že jsem si neměla dělat ten test, že mě akorát rozhodil a kvůli tomu mému sesypání se embryjko pustilo. Takže po měsíci jsem šla na mražáčky a tam neproběhlo vůbec nic. Byla jsem negativní. Takže druhý pokus. Bylo jen 6 vajíček, z toho se jen 3 oplodnily. Zavedly mi všechny 3 a tentokrát jsem se zařekla, že doma žádný test. Tři dny před testem u lékaře jsem dostala menstruaci, takže jsem celou noc opět probrečela. Ráno jsem šla do práce s napuchlýma očima, všem jsem napsala, že zase nic, ale už odpoledne mi menstruace slábla a večer už žádná nebyla. To mi bylo divné a zase jsem měla naději. Za dva dny jsem jela na test a sestřička mi pak do telefonu řekla tu nejkrásnější větu….jste těhotná!!!! Nemohla jsem tomu uvěřit, držela jsem se zdi, abych neupadla, jak se mi podlamovala kolena. A pak nastalo to období, o kterém se říká, že je pro ženu nejkrásnější a že si ho užívají. Většina žen možná, ale já ne! Od začátku jsem měla problémy, pořád jsem špinila nebo mírně krvácela, 3x jsem byla v nemocnici. Hrozně jsem se o miminko po celou dobu těhotenství bála a pořád si říkala. Ať už jsem aspoň ve 28.týdnu, tam už se miminko může narodit a být v pořádku. Jako bych to na sebe přivolala. Když jsem byla 27tt + 4, tak mi začaly stahy a praskla mi plodová voda. Okamžitě jsem jela do nemocnice, kde mi sdělili, že musím porodit a musí mě okamžitě sanitkou převézt až do Olomouce. Je to dvouhodinová cesta, ale v Ostravě tou dobou, bohužel, malovali. A tak jsme jeli. Ještě v Karviné mi píchli kortikoidy, aby se malému vyvinuly plícka, po 12-i hodinách mi píchli další dávku v Olomouci a po dalších 12-i hodinách mohlo dojít k porodu. Rodila jsem nakonec až po 24hodinách od píchnutí, takže malý Ondrášek přišel na svět 18.9 , když jsem byla ve 27tt+6. Pak už to byl jen strach a strach o maličkého. Vážil jen 1112gr., byl to v tom inkubátoru takový malý tvoreček, bylo hodně bolestivé pozorovat ho se všema těma hadičkami, které vedly do jeho malého tělíčka. Ještě teď, když to píšu, tak mám slzy v očích. Ale Ondrášek je bojovníček, se vším se popral, dneska je mu roček, lítá kolem nábytku, je to něco ho uhlídat, prostě je k neutahání.  Mé velké díky patří lékařům a sestřičkám ve fakultní nemocnici v Olomouci, ten jejich přístup k malým pacientům i jejich rodičům je prostě překrásný a také nesmím zapomenout na Gyncentrum v Ostravě.Přeju všem budoucím maminkám, které na miminko zatím marně čekají, ať jsou statečné a hlavně, ať nepřestávají věřit! Moc všem přeji, ať se dočkají!

Můj porod

Ahoj, tyto stránky jsem objevila v těhotenství ráda četla rady a utěšovala se, že i já porod zvládnu. Rodila jsem podruhé po devíti letech, takže vše bylo jiné než při prvním porodu v r.1999. První porod tral dlouho od rána bolesti a malý se narodil v 01.00hod, takže fuška. Bála jsem se druhého porodu, že to taky bude dlouho trvat, ale vše šlo tak rychle, že jsem se v porodnici ani nestačila vysléct. Bolesti jsem dostala 05.15 v 08.38hod mě příjmali v porodnici a v 09.00hoh. se nám narodila holčička. Jediným bolístkem bylo ač byla donošena vážila 2150g. 45cm. Jen mě mrzí, že to dr. nepoznal a v porodnici nebyli připraveni na takový porod.Malé spadla přenosem těl.teplota a musela být na vyhřívání. Zdravím všechny

moje porody

Ahoj,ráda bych i já se s vámi podělila o dění kolem mých dvou porodů.první byl už před osmi lety,termín jsem měla přesně na přestupný rok 29.2.2000,ale vše se odehsrálo mnohem později.nechali mě 14dní přenášet(dříve to tak bylo normální,ted nevím),ale stále se nic nedělo a tak jsem nastoupila v neděli večer 12.3.2000 do nemocnice,kde my vyvolali porod,ale vše se dělo až ráno,kolem půl osmé ranní jsem už cítila porodní bolesti,ty se ještě dali zvládnout,ale čím víc se stupnovali,tím to bylo horší.ten,kdo říká,že to nebolí,nevěřím.vše trvalo do 8.50hod,kdy se mi konečně narodila dceruška veronika.Musím říct,ač bolesti byly nepříjemná,mohu být ráda,že to trvalo v uvozovkách,jen tak krátce,jak mi řekl pan doktor,že na prvorodičku to šlo celkem rychle.Velmi obdivuji maminky,co musejí být v porodních bolestech několik hodinDruhý porod byl před rokem,tak jsem už věděla,co mě čeká,ale samozřejmě,každý porod je jiný,tentokrát jsem rodila skoro na termín,jen o dva dny dříve,bolesti začínaly kolem 23hod opět v neděli,to ale byly jiné,než před osmi lety,tak nějak se dalo zvládat vše.pak se stupnonali už jen po peti minutách,takže byl čas jet do porodnice,ale stále to bylo v mezích normy,asistenky mě prohlídly a okamžitě mě vedli na sál,to samozžejmě nikdo nečekal,ani nepotřebovali doktora,vše zvládly sami,tentokrát mě porod bolel více,než poprvé a bolesti ani tak ne,prostě uplně obráceně.Jinak jsem měla štěstí,do porodnice jsem přijela v 23.15hod a porodila jsem v 23.50hod krásného chlapečka.Vám všem přeji hodně štěstí,radosti a lásky.Ahoj

Můj porodní zážitek

Ahojky miminy,jsem na těchto stránkách nováčkem, ikdyž jsem maminkou už od 1.3.2008, a tak bych i já vám chtěla popsat můj den D.Na miminko jsme se s manželem moc těšili, těhotenství bylo nádherné, termín porudu jsme měli 19.2. a 22.2. Čím víc se termín blížil, tím víc jsem byla nervozní a nedočkavá.Jenže Domíkovi se v bříšku líbilo a ne a ne ven. A tak mi na poslední poradně řekli, že pokud do ČT neporodim, abych v PA 29.2.08 nastoupila do porodnice. Při každém píchnutí v bříšku a zabolení jsem se modlila aby to už bylo ono. Ty poslední dny byly už dlouhé a úmorné. Nakonec jsem se i na porod těšila, hlavně aby se už NĚCO dělo. Domíska jsme přemlouvali, prosili, "hubovali", ale on pořád nic. Do porodnice jsem tedy nastoupila v onen pátek dopoledne. Otevřená na 2prsty, na monitoru sem tam nějaký ten "hrbolek", ale nic, co by připomínalo blížící se porod.Ve 20:30h mi nakonec dali pilulku na vyvolání porodu a pak to šlo rychle. Ve 23:30h mi praskla plodová voda a už se silnými kontrakcemi jsem šla na porodnici. Přijel za mnou manžel a celou následují dobu byl se mnou. Dominik se narodl ve 3:05h, měřil 51cm, vážil 3,360kg a byl překrásný. Bez komplikací se to bohužel neobešlo. Malý měl omotanou pupečníkovou šňůru kolem krku i kolem ramínek, což zjistili až na porodním sále. Rodil mě primář, docent Halaška, a on i celý tým byli úžasní. Děkuju!!! Když malý vykoukl na svět, měla jsem o něj děsnej strach, jestli není přidušený, ale byl naprosto v pořádku. Jen já dost krvácela, takže mi přišlo, že mě celou věčnost "dávají dohromady". Ale pan primář je odborník na svém místě, vše se rychle zhojilo a nic nemohlo zkazit moji radost a štěstí z našeho zlatíčka. Ten náš lumpík nám dělá radost už půl roku a já mohu s klidným srdcem říct, že jsme šťastná a spokojená rodina. Všem přeji hodně šťěstíčka a spokojených dní.

Můj zážitek z porodu

Ahoj holky,i já se podělím o zážitek s názvem "porod". Jako prvorodička jsem byla samozdřejmě plná očekávání a nevěděla jsem do čeho jdu - kamarádky mi sice vyprávěly své zážitky, ale myslím si, že tohle je hodně individuální a nepřenosný pocit...já jsem byla ve 40.tt 15.8.08 na kontrole u svého gynekologa a ten mě ujistil, že v termínu to nebude (termín jsem měla 19.8.)...v tentýž den večer mi začaly bolesti, které se neustále zvětšovaly, nemohla jsem ležet ani sedět, jen chodit...naložila jsem se do vany, ale nezabralo to, nevěděla jsem, jestli už jet do porodnice, aby mě nevrátili zpět nebo počkat. Nakonec jsem to vydržela do rána a v 7.30 už mě přítel odvezl do fakultky, kde si mě nechali s tím, že už se pěkně otevírám...nechala jsem si píchnout epidurál a čekala s čím dál většími kontrakcemi na hodinu H, která přišla v 17.35, kdy se malý Adam poprvé rozkřičel na světPorod byl bez komplikací, porodní asistentka bezvadná a i když malý byl macek (4,25kg ), tak mám jen 2 malé stehy Zatím o dalším dítěti neuvažuji, ale pokud bych i další porod měla s takhle hladkým průběhem, tak to budu považovat za štěstí...Eva

Super porod

Dopoledne jsem byla na kontrole v porodnici (konec 37. týdne), a řekli mi, že na porod to nevypadá. Ovšem asi o půl třetí odpoledne porod začal, ale já jsem to nepoznala, protože jsem to tak nějak ještě nečekala, a ani to tak moc nebolelo. Takže jsme s manželem zajeli na oběd, já jsem se mezi stahama spokojeně nabaštila, pak jsme jeli do OBI, tam jsem si teda říkala, že ti poslíčci začínají být nějací otravní, a snažila jsem se je rozpít magnézkou. Potom jsme jeli pro moje kamarádky, které mě přijely navštívit, na nádraží a s nimi domů, na zahradě jsme opíkali, holky mě bavily drbama, a já jsem rozcházela kontrakce, o kterých jsem si pořád myslela, že to jsou poslíčci, protože teda bolelo to, ale zas tak moc ne. Pak jsem i napustila vanu, aby ti poslíčci teda trochu povolili, ale vůbec to nepomohlo, tak jsem zavolala do porodnice, ale řekli mi, že pokud jsem byla dopoledne na vyšetření a k porodu to nebylo, tak ať nejezdím a zkusím to zaspat. To už mi ale bylo divné, že se mi chce dost tlačit, a že jsem začala krvácet, tak jsme teda jeli. Manžel jel 180, já už jsem křičela bolestí. K porodnici jsme přijeli ve 23:00, doktor se do mě podíval, a řekl, že jsem statečná, a že už to bude. PA mi nachystala klystýr, ale podívala se do mě a řekla, že už nic, že jdeme tlačit. Praskla mi vodu, podle manžela jsem asi 6x zatlačila a v 23:45 (45 minut po dojezdu do porodonice) se narodila Maruška, 3.05 kg, 49 cm, úplně zdravá. Poučení: Pozor, porod nemusí bolet tak, jak se vám snaží nakukat v kurzech a TV.

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Máme Verunku na světě

Tak i my máme končně Verunku na světě, jen v rychlosti... narodila se 19.8. v 20,25 a na prvorodičku to bylo celkem rychlé - 6,5 hod. Partner byl se mnou a byla jsem za to moc vděčná.Mám takovou otázečku... Jak dlouho jste se potýkaly s poporodníma depresema. Nějak se z toho ještě nedokážu radovat a moc mě to mrzí, hlavně když je malá tak roztomilá. Cítím se pod psa a doufám, že to brzy přejde. Naštěstí mám v příteli a v rodině obrovskou podporu, jen mám strach se své stavy budu přenášet na malou

rozhodla jsem se take podelit o svuj zazitek.Kontrakce mi zacali 22.4.08 kolem pulnoci u me mamky v Budějovicích.Byly nepravidelné, tak jsem jim nepřikládala nijak zvláštní význam.Usla jsem a asi ve dve mě probudily bolesti sice ne nějak silné ale pravidelné po 10 minutách.Šla jsem si udelat čaj (přítel spal jako dudek), dat sprchu, ze pak uvidím. bolesti stale stejne, tak jsem si pomalu připravila věci, oblekla se a šla vzbudit přítele.Ten začal trochu panikařit, protože nas čekala asi 25km cesta do Krumlova.Do porodnice jsme dorazili asi v 6 ráno.Přijali mne a konstatovali, že to bude rychlý, že půjdem hned na sál.Peťu oblekli do slušivého oblečku a rekli, ze jsem na 4 prsty otevřená.Podotýkam, ze bolesti jsem od teto chvile mela po 5 minutach az do sameho narozeni a to do 16:00!Ted nas cekala sprcha,hupsani na mici, Yalgel(místo klystyru),monitory,prasknutí vody,..a bolesti.musim se přiznat, že jsem se porodu opravdu nebála,učila jsem se v těhu spravné dýchání,ulevující polohy,masaže,a tak.Nechci nikoho strašit, ale ty bolesti, byly opravdu velice nepříjemné, mírně řečeno:)byly tak vysilující, byla jsem vynervovaná, u konce, když mě to nutilo tlačit, tak to jsem si taky pěkně zanadávala:)Peťa byl úžasnej,i když v té první fázi jsem byla nejraději sama s tou bolestí, nic nepomáhalo, takze jsem na nejake polohy kašlala:)sedela jsem proste asi hodinu na zachode, to bylo nejpohodlnejsi misto:)Kdyz už mi konečně ve tři dovolily sestry tlačit, byla jsem stestim bez sebe.Tlačila jsem jak o život,partner fandil a povzbuzoval, že vidí hlavičku.To už mi bylo vše jedno, ani jsem už necítila kontrakce, tak že jsem tlačila, jak se mi to hodilo..doktor me nastřihl, ja zatlačila a Nina byla na světě.Ukázali naám jí a hned odnesli, za chvíli nam ji dali a nechali nas o samote.To byl ten nejnadherneji okamzik!!Cítila jsem takovou nesmírnou lásku, že se to neda popsat..to všechno za to stálo