Můj POROD - nové diskuze

A prý že to nevypadá :-))

Ahoj,ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek z porodu. V pondělí 5.1. jsem byla na kontrole, a doktor že to prý na porod zatím nevypadá, termín jsem měla 10.1. Tak jsem spokojeně odešla domů. A hele, ve středu v jednu ráno mi v posteli praskla voda a už to běželo, vydali jsme se tedy do porodnice a v 7.1. v 10:05 se narodil Jakoubek 3,37kg a 51cm. Tak tady vidíte, že ani doktoři nejsou neomylní. Jinak porod proběhl dobře, rodila jsem v Havířově a musím mooooc pochválit MUDr.Čechovou, vynikající, mladičká a příjemná lékařka. Jen jsem měla problém s porodem placenty. Mám pocit, že všude se píše, jaká to není formalitka, a pro mě to bylo asi nejhorší z celého porodu. Protože jsem si po porodu oddychla, jak to mám za sebou, a přišel porod placenty. Nebyla vrostlá a hodně pevně držela a paní doktorka se rozhodla ji manuálně vytáhnout, fuj, fuj, to byl děs, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem nemusela do narkozy a na výškrab, ale nikomu to nepřeju.Jinak celkově pocit dobrý, manžela jsem měla sebou, všem váhajícím vřele doporučuji, a dneska už se doma těšíme z toho našeho drobečka. Je moc hodný, pěkně papá a přibírá.Všem nastávajícím maminkám, které si tady pročítají příběhy, jako jsem to dělala já, přeji co nejlepší a hladký průběh porodu a nebojte se, není to tak strašné a to horší rychle zapomenete. Děkuji všem co to dočetli až do konce.

Císař

Ahoj maminky. Dneska jsem byla v poradně a tam se bohužel povrdilo, že naše beruška je v poloze zadečkem. Chtěla bych se zeptat na zkušenosti s poroden klasickou cestou a poprosit Vás všechny maminky, které si prošli Císařem, zda by mi mohli popsat pocity při aplikaci anestezie do páteře a pocity po tom. Mám z toho strach, nikdy jsem neprodělala žádnou operaci. Chtěla bych kojit a starat se o své miminko co nejdřív. V knížkách píšou, že tato anestezie je pro mimčo šetrnější. Váhám jestli to mám podstoupit a nebo si dát elkovou narkozu.Jsem z toho všeho všeho pěkně vyplašená a nervózní. Moc děkuju za odpovědi. Hanka

porod

Ahoj, rozhodla jsem se s vámi taky podělit o pocity a zkušenosti z porodu. Z pátka na sobotu (3.1.) v noci jsem měla bolesti jako při menstruaci. Říkala jsem si, to jsou určitě poslíčci. K ránu mě bolesti přestali a mohla jsem zase skoro normálně fungovat. Je ale pravda, že jsem nebyla úplně ve své kůži. V sobotu večer kolem 10 mi bolesti začaly znovu. Tentokrát ale byly úplně jiné. Nejdřív byly po 20 minutách, potom po 10-15 minutách. Pochopila jsem že ten den asi porodím. Do rána jsem chodila po bytě a vůbec nespala. Říkala jsem si, že do porodnice je ještě čas jet. Co by tam taky se mnou dělali. No a tak jsem si pro jistotu hned ráno nachystala všechny věci a přítel pro jistotu smontoval postýlku. V 11 jsem začala dělat oběd. Jenže to už se bolesti začaly zintenzivňovat - už to bylo po 5 minutách. Ještě jsem si pořád říkala, ještě chvíli vydrž. A během chvilky to byly už jen 3 minuty. To už jsme na nic nečekali a jeli do porodnice. Jen co jsme přijeli, tak mě napojili na monitor a v tu chvíli mi praskla voda. Přijeli jsme asi v 13:15. Sestřička říkala, že do večera do 8 určitě porodím. Přítele jsem poslala domů a řekla mu že mu pak zavolám aby přijel k porodu. Mezitím mi museli dát antibiotika do žíly. Kontrakce se začaly stupňovat. Když se střídaly sestry, tak jsem psala přítelovi, aby po 7 přijel, že to bude akorát. Jenomže za 10 minut za mnou přišla sestra a řekla mi že jestli ho chci u porodu, ať mu hned zavolám, že jinak to nestihne. Tak jsem mu zavolala ať hned přijede. Mezitím jsem už byla na porodním sále a malá se hlásila na svět. Přítel přijel v pravou chvíli. Myslím že jsem ještě 4x zatlačila a malá Viktorka se narodila. Nástřih si vůbec nevybavuji, to šití ale potom docela bolelo. Nejkrásnější bylo, když mi Viktorku položili na břicho. Na to v životě nezapomenu. Po porodu jsem sice měla pár komplikací (museli mi dát trasfuzi krve a udělat revizi), ale to všechno za to fakt stálo. Nemůžu říct, že bych nechtěla rodit ještě jednou. Je to opravdu ten nekrásnější pocit na světě.

Můj porod 2

Termín byl danej, máme přijet 22.12. ráno, a že nám ho vyvolaj. Nestalo se, doktorka řekla, že to nevypadá a máme přijít 24.12. Byla jsem smutná, protože jsem se na našeho uzlíčka moc těšila. Cestou domů jsme ještě nakoupili nějaký dárky a přemýšleli, jestli teda pojedem pro syna k babičce. Byl u ní na hlídaní a já samosebou trpěla odloučením. Nakonec jsme se rozhodli, že než pro něj zajedem, půjdem na pizzu a dáme si vanu a sexik. Bylo 14 hodin, sotva jsme si objednali tak to začlo. Kontrakce a rovnou pravidelné po deseti minutách. Ale říkali jsme si, že to nic, a tak si manža dal v klídku pizzu, já do sebe taky něco nasoukala. Ještě si dělal srandu, že do ní dali něco zkaženýho, že se tak svíjím. Doma jsme napustili horkou vanu – ta mě totiž už několikrát poslíčky zklidnila. Tentokrát to mělo opačný efekt. Bolesti byly čím dál silnější a už po třech minutách. Manža mě nějak oblíkl a dotáhl do auta. V Bohunicích jsme zkoušeli jít od vrátnice, ale je to daleko a naštěstí nás vrátnej pustil autem až k porodnické klinice. Čekání na výtah bylo nejhorší. Pak už to šlo rychle. Sestra si mě pamatovala od rána a jako kdybych šla jen na prohlídku mě vedla k monitoru. Pak ale pochopila, že je to zbytečný a rovnou mě nachystaly na porodní box. Byly tam dvě asistentky, jedna mě připravovala a druhá vyslýchala manžu a psala přijímací zprávu. Pak ta první řekla, že jestli chci, tak můžem tlačit. Já ani tak ne, ale Vendulka chtěla. Ještě jsem si řekla o injekci proti bolesti, protože mi to doporučila gynekoložka. Asistentka odpověděla, že než by to zabralo bude po porodu. Měla pravdu. Tlačili jsme třikrát a byla na světě. Přesně v 16 hodin. Od výtahu to mohlo trvat tak 20 minut. Když mi ji daly na bříško, nevěřila jsem, že už to mám za sebou. Plakala a plivala plodovku. Manžovi přikázali přestřihnout pupeční šňůru, pak jí utíraly a vysávaly tu plodovku. Mezitím pode mnou složili lůžko a připravili na šití. Vendulka měla úplně stejný míry jako Jiříček: 52 cm a 3,650 kilo. Když mě doktorka došila, nechaly nás tři spolu, dali mi jí k prsu, ale ještě nechtěla sát. Dostala jsem večeři a čaj a malou si vzali na prohlídku na novorozenecký. Trochu jsme si odpočala, šli jsme se osprchovat a pak mě převezli na pokoj. Manža odešel v šest hodin a chvilku potom mi přinesly malou. Celkově to byla pohoda. Všichni nás chválili jak jsme se trefili do termínu a taky že jsme přijeli rodit akorát.

Porod?

nevím jestli mám vůbec svůj zážitek psát abych nezastrašila nějaké nerodící maminky,ale pokusím se tak ve zkratce popsat i svůj zážitek z mých dvou porodů.Nejprve musím napsat že jsem rodila první dceru v 26 letech a druhou ve 34 letech.před prvním porodem jsem se vlastně vůbec nebála,moje mamka i sestra by mohly rodit za housku na přání,prostě přišly prdly a bylo dítě na světě.Byla jsem na 1000 % přesvědčená že u mě to nebude jinéMěla jsem první poslíčky a hned spěchala do porodnice,bylo to asi 3 dny před termínem,tam mi hned oznámili že do oběda bude mimčo na světě,pak jsem se ještě asi 3 hodinky mezi kontrakcema usmívala a pak už se u mě scházeli jen různí doktoři,vyšetřovali mě,napíchávali vodu,dávali provokačky abych se otvírala a po nich uklidňovačky abych se nevyčerpala až dojde k samotnému porodu.V půl šesté večer když jsem měla pocit že je to moje poslední desetiminutovka v životě mě vezli na sál na císaře.Narodila se krásná a zdravá dceruška,která byla normálně velká a normálně krásnáprostě moje !!!Tím okamžikem pro mě nějaké další rození dětí nadobro skončilo a jako všechny maminky jsem řekla už nikdy více!!!Nechápu že se to po dvou třech letech tak semele že si ta ženská řekne,co kdyby jsme měli ještě další mimi??I já bláhově viděla jen uzlíček v náručí a nevzpomněla si na to co tomu předchází.Po několikaletém snažení se v Barunčiných 6 letech konečně podařilo zplodit drobečka.Už u druhého měsíce jsem si nosila břicho v náručí,protože jsem měla pocit že to ze mě vypadne nějak dřív,přibírala jsem kila závratnou rychlostí a funěla a funěla.A nevím pročale přála si tentokrát rodit normální přirozenou cestou abych taky poznala,,to druhé,,Vybrala jsem si pochopitelně jinou porodnici protože těm prvním jsem po první zkušenosti nevěřila a jezdila do 50 km vzdálené porodnice,kde mě ujišťovali že porodím normálně a že není důvod rodit císařem.Zapomněla jsem uvést že jako vysvětlení proč to byl 1.císař mi řekli že mám úzkou pánev a nemohu rodit normálně.Mých 153 cm tomu nepřidá,tak jsem byla stejně připravená na císaře a jen snila o tom jaké to je tlačit.Když nastal den D,dorazila jsem do mnou vybrané porodnice a shrůzou zjistila že slouží doktor který léta pracoval v té kde jsem rodila poprvé a učil se tam praktik rodění dětí.Já měla stahy po dvou minutách a on se mě zeptal proč že jsem přijela jelikož mě vyšetřil a neshledal známky porodu kromě těch že jsem řvala bolestí.Požádala jsem,že bych moc chtěla zkusit normální porod,řekl,,uvidíme,,a odešel,sestra mě zatím oholila a připravila na obě varianty porodu a pak to začaloPo dvou hodinách jsem klečela na kolenou a prosila o císaře,ale se slovy že vše se vyvíjí jak má mě nechali dál vyvádět.NO ŘVALA JSEM FEST ALE JAK UŽ JSTE POZNALI JSEM HYPOCHONDR A MOJE PROŽITKY JSOU JAKSI SILNĚJŠÍ NEŽ JÁ A TAK JSEM ŘVALA O STO ŠEST A PROSILA ZA ODPUŠTĚNÍ!!Asi po 2 hodinách přijel manžel a sestry si oddechla že je tu konečně někdo kdo převezme jejich práci a hlazení.To se ale spletly,funěla jsem a hekala a na doktorovi vydupala epidurál.odebrali krev a přijel anesteziolog,drželo mě asi 5 sester a on neustále říkal,sakra sakra,nějak mi to nejde napíchnout.I přesto že jsem se snažila mezi umíráním nedýchat a nehýbat.Pak konečně nastala chvíle kdy dr.řekl,jdeme na to,až řeknu teď tak zatlačíte,řekl teď a já zařvala snad na celej špitálříká,maminko,nekřičte a tlačte,takže druhý pokus,zase ÁÁÁÁÁÁÁÁ a vyšel ze mě jen táhlý řev postřelené laně,až napotřetí mi ukázal jak nafouknout tváře a zatlačita ejhle,konečně jsem to pochopila a začala dělat co mám,na 3 zatlačení byla venku druhá holčička,krásná,zdravá a zase moje!!Nástřih jsem necítila ale šití každý steh,bylo mi řečeno že mi nezabral ani ten epidurál ale ani injekce na zmírnění kontrakcí a ani 2 injekce na umrtvení při šití.JSEM ASI DIVNÁ,řekl doktor.Musím ještě dodat že jsem se jim všem po porodu hrozně omlouvala že jsem vyváděla a křičla a oni mě jen uklidňovali že nejsem jediná a že to bylo v pohoNo nevím ale vím jistě že žádné třetí těhotenství ani porod mě už nehrozí....i když možná..... !!Na závěr ještě poslední věc,ty které máte za sebou své první či druhé porody mě chápete a ty které to teprve čeká se nebojte,nakonec po tom všem držíte to svoje kuřátko v náručí,pláčete štěstím a víte že každá bolest je nicotná proti štěstí a radosti kterou prožíváte.

Tak já se taky podělím.15.6.jsem měla první termín 18.6 mě mudra poslala do porodnice na měření a stále se nic nedělo už jsem začínala být dost nervozní protože pokaždé jsem začínala rodit na termín.a jelikož se nic nedělo tak mě objednali 20 na vyvolání,no a to jsem řekla že na vyvolání nepujdu v žádném případě že mě tam budou ještě ten den mít.A jako kdyby mě mimčo vyslyšelo, v 16.00 taková zvláštní bolest mírná tak jsem si říkala že by už konečně? když jsem začala sledovat hodinky tak bolesti jsem měla po 20min v tu chvíli taková radost ale zároven i strach když už jsem věděla do čeho jdu.Manžel ještě o ničem nevěděl protože co kdyby náhodou to byl jen poplach.Ve 20.00 byly bolesti o něco silnější a po 10 min.Tak povídám manželovi tatko mam bolesti, dnes pojedem,ten by jel nejradši hned.Tak říkám neplaš až to bude k tomu řeknu včas.Asi ve 22.15 říkam jdu se osprchovat a pak hned spát manžel šel taky,jenomže během 5 minut se bolesti tak zesílili že jsem nemohla ani ležet.tak sejdu do kuchyně že si dám poslední kávu probudím segru,ale už jsem si nedala ani to kafe jaký jsem měla bolesti.Ségra šla probudit manžela at se ustrojí že pojedeme.Do porodnice sme dorazili něco po pul noci a bolesti už po třech min.Otevřená jsem byla na 7 udělali přípravu ale vodu píchnout nemohli jelikož všechny tři sáli plné.takže jsem vlastně čekala až se něco uvolní.asi ve dvě mě vzali na sál, už mě to nutilo tlačit ale chyběl mi ještě jeden abych mohla rodit pak říkam už to nevydržím sestra se koukla a povídala tak rodíme.Celkem jsem zatlačila dvakrát a malej byl na světě.Vážil 3070g 49cm.Mudra mi řekla kdyby takhle rodil každý tak se vůbec nebudou zlobit.A jelikož se ani do třetice nepovedla holčička tak si myslím že ještě jedenou sem určitě napíšu.Jinak se omlouvá za délku a případné chyby.

Není to vždy tak, jak se píše

Zdravím všechny nastávající maminky a chci se podělit o zkušenost. Před narozením své dcerky jsem si půjčila pár knížek z knihovny. Myslím, že mi to stačilo, protože jsem se dověděla tu nejdůležitější věc, jak tlačit. Všude se také píše, že porod začíná pomalu kontrakcemi po 10-20 min. Mě začal porod trochu jinak. V noci na pondělí mě začaly bolet klouby a začala jsem mít teploty. Ještě v úterý jsem srážela teplotu paralenem (manžel se běžel zeptat do lékárny). Ve středu ráno jsem šla ke svému doktorovi a ten mi oznámil, že jsem už otevřená na tři cm. Divil se, že jsem nepoznala porod. Jenže nikdo nikde nepíše, že můžou být bolesti bez přestávek a jako při chřipce. Po příjmu v nemocnici jsem dostala antibiotika a porod mi museli vyvolat. V deset večer jsem porodila holčičku celkem bez problémů, jen mě museli několikrát nastříhnout, protože měla vztyčenou ručku. Jinak si myslím, že jsem měla porod krásný a ani bolesti nebyly nic hrozného. Docela jsem si to užila.

Mam dotaz

Ještě jsem nerodila, ale začínáme plánovat miminko a asi jediný čeho se u porodu bojim je nástřih, ten přeci musí strašně bolet ne? Nebo to jen hrozně zní a vypadá?

Náš porod

Ahoj,tak taky vám sdělím svůj zážitek z porodu.Termín jsme měli 24.9.2008 a očekávali jsme prvního potomka.Vypadalo to že budu přenášet,strašně jsem chtěla aby náš poklad už byl venku.Nejen z těch útrap probdělých nocí a bolestí celého těla,ale že jsem se těšila až poprvé spatřím naše miminko.Ta touha překonávala i mé obavy z porodu.Měla jsem samozřejmě strach,ale ne takový.V pátek 19.9. přijel manžel domů z práce,položil mi obvyklou otázku,jak sme se měli.Postěžovala jsem si jak mě mimi zlobilo:-).Sehnul se k mému bříšku,pohladil ho a řekl,že mě nemá zlobit a ať už jde ven.Poté jsem se oblékla a jeli jsme nakoupit.Říkali jsme si,že to je asi náš poslední víkend ve dvou,tak si ho v rámci možností užijem.Nakoupili jsme si,dokonce i maso,že si ho naložíme a uděláme si takovou menší grilovačku.Zbytek dne proběhl v pohodě,večer jsme ulehli ke spánku.20.9.,sobota,půl třetí ráno.Vzbudila mě taková divná bolest.Pochvíli to odeznělo a ani ne za 5 min jsem ucítila znova tu bolest.Vstala jsem a šla na záchod.Bolest se pořád vracela.Bylo mi jasný,že to jsou kontrakce.Měla jsem strach,že to nepoznám,ale poznala.Vrátila jsem se do ložnice a vzbudila manžela.Ten ihned,že vyrážíme do porodnice.Umyla jsem se,oblékla,vzala věci a už jsme jeli.Po dlouhém vyšetření mi sdělili,že to na porod ještě není,ale že si mě tam nechají.Manžela jsem poslala domů a já si šla lehnout na lůžko.Porodní asistentka mi kladla na srdce,abych zkusila usnout,abyh se prospala,že kdybych opravu náhodou rodila,tak ať sem odpočinutá.To sice bylo hezký,ale umíte si představit usnout,když máte kontrakce.Za hodinu,v 6.15,jsem šla znovu na vyšetření.A jelikož jsem se zase o trochu více otevřela,tak mi sdělili,že už to dotáhnem do konce.Zavedli mi klystýr.Když už jsme byla konečně vyprázdněná,mohla jsem zavolat manželovi.V 9.30 mi píchli vodu a pak už to jelo.Kontrakce byly čím dál víc silnější a nesnesitelnější.Horor bylo pro mě natáčení,ležet na tom lůžku přes 20min bylo jedno z nejhorších utrpení.Strašně mě pomáhalo chodit nebo hopsat na míči.Manžel stál pořád při mě,povzbuzoval,opravdu se snažil.Mě to bylo ale úplně jedno,chtěla jsem jen aby to už skončilo.Měla jsem hrozný hlad a taky se mi chtělo děsně spát.Vždy když nastala pauza mezi kontrakcemi,tak jsem málem usnula.Po 11h nastaly ukrutný bolesti.Sály byly 3 a všechny obsazený,další jedna byla na příjmu a porodni asistentka byla jen jedna a ještě ke všemu zrovna měnili službu doktoři a sloužil ten,kterého jsem nechtěla.Pravda je,že mi to v tu dobu bylo zcela jedno,jaký doktor zrovna slouží.V 11.30 přicházeli už takové kontrakce,že sem si myslela,že opravdu porodím.Asistentka jen ať dýchám,že ještě nerodím a odešla.Chytla jsem se manžela a řekla mu,ať někoho zavolá,že prostě rodím.Tak nakonec přiběhla,koukla na mě a zavolala doktora.Přišel a že by to mohlo jít.Třikrát a nic.Mezitím mě nastřihli,vůbec to nebolelo.Můžu vám říct,že jsem měla spousty přečtených článků co dělat při porodu,v tu chvíli jako kdych nic nečetla,nevěděla jsem nic!Byla jsem v háji s dechem,vůbec jsem to nemohla rozdejchat a to jsem nekuřačka,strašný.Píchli mi vyvolávačku kontrakcí(nebo něco takového,já vlastně ani nevím) a doktor se na mě podíval a řekl vážným hlasem,že přijde velká kontrakce a že musím pořádně zatlačit,že už neslyší ozvy miminka.To mě vyděsilo a dala jsem do toho všechny síli co jem měla a najednou taková úleva,když ze mě vyšla naše malá princeznička.Ve 12.02 byla na světě.Vůbec si nepamatuji,kdy poprvé zabrečela,byla jsem asi v takové té agónii nebo co.Spolu s manželem a naší dcerkou jsme strávili dvě hodiny na sále.Byl to neuvěřitelný pocit,konečně máte svého drobečka na svých prsou,můžete ho pohladi,pomazlit se,prostě něco krásného.Malou si pak odvezli sestry z kojeneckého a já se šla dát dohromady.Vůbec jsem nemohla vstát z lůžka.Když jsem se postavila na nohy,nemohla jsem se najednou nadechnout a bylo mi na omdlení,to je prý normální stav.Manžel mě vyprovázel do sprchy,hlídal mě,abych někde nespadla.Myslím,že bez mého manžela bych to tak nezvládla,jsem mu vděčná,že tam byl se mnou.Pak jsme se s manžílkem rozloučili a sestra mě odvedla na pokoj,tam jsem konečně dostala najíst a se sestrou z kojeneckého jsem se domluvila,že mě malou můžou přivézt za hodinu,že si chvíli pospím.Moc jsem toho nenaspala a s malou už vůbec ne.Strašně jsem se těšila domů.Ty vizity a taková ta buzerace,to na mě není,byla jsem šťastná když jsme mohli jít domů.Po třech měsících bolest z porodu vyprchala a těším se až pořídíme za pár let naší Denisce sourozence.

císařský řez

Naše Madlenka přišla na svět 17.12.2008 císařským řezem 14 dní před trmínem. Od 11.12.2008 jsem ležela na gyndě a myslela si ,že budeme mít krásné datum 12.12.,ale to jsem se přepočítala.Přijali mě z důvodů 1.konec pánevní 2.téměř žádná plodová voda.No nakonec pan primář při indikacích mi řekl,že času do termínu je ještě dost a že se třeba ještě otočí a že mi udělají veškerá vyšetření a pak se uvidí.Já byla dost vyděšená,protože první těhotenství skončilo potratem právě k vůli tomu,že mi odešla všechna plodová voda a to už sem byla 19 týden!!!No po všech vyšetřeních kdy ozvy byly hraniční,plodové vody nepřibylo,mimi se neotočilo a navíc se zjistilo,že nečůrá - potencionální další problém,mi řekli,že teda domů mě nepošlou,ale řezat mě zatím taky ještě nebudou. Přiznám se že nastal víkend a já byla čím dál víc vyděšená ,vystrašená,snad i hysterická a celou sobotu i neděli jsem do doktora,který měl službu pořád dokola hučela,aby už mě řízli,jina,ŽE SE ZBLÁZNÍM!!!Nakonec mi v něděli večer slíbil,že v pondělí ráno příjde a na velké vizitě to protlačí!!!Protlačil,ale musela jsem si ještě až do středy počkat.Nakonec z toho vyplynulo,že problém byl v tom,že mě nechtěli řezat ve 37tt,ale 38tt už zas takový problém nebyl.Nechala jsem si píchnout epidurál,jen proto,že pro mimi je to bez zátěže,ale přiznám že hodinu před tím jsem silně uvažovala o tom,že se nechám uspat!!Přece jen je to divné jít na operační sál s vědomím,že vás budou řezat.No pak se ty obavy nějak rozplynuly,píchli mě položili na stůl a najednou jsem měla jiné starosti.Kromě krku a hlavy jsem necítila nic,měla jsem pocit,že moje plíce jsou velikosti vlaškých ořechů a pořád jsem se snažila upoutat něčí pozornost,aby mi to rychlej uteklo a nesoustředila se na to co cítím....a netrvalo dlouho a uslyšela jsem chroptění a pak mi řekli,že je to holčička a pak sem slyšela nejkrásnější křik na světě....a bylo to!!!Tatínek byl na blízku a tak naši Madlenku ošetřil,umyl a zvážil a pak spěchal utěšit mě,že má všechno co má mít a nic nemá navíc!!! Když mě přivezli na pokoj měla jsem ještě slzavé oči,ale už sem zase reálně myslela a poučená z místních diskusí si hlídala každý pohyb hlavy,abych se vyhla možným nepříjemným migrénám,které po epidurálu mohou nastoupit.První vstávání po 12 hodinách bylo opravdu strašné!!!Ale nakonec jsem to zvládna a došla až do sprchy a zase zpět do postele.To bylo to nejhorší - vstát a zase si lehnout.Každým dnem to bylo ale lepší.Dnes jsem 19 den po porodu a běhám, pčíkám, kašlu,jakoby se nic nestalo.Přeju Vám všem,aby porod byl procházka růžovým sadem a brzo jste měly v náručí vašeho drobečka!!!!

Nejhorší den mého života

ahoj holky, tak už jsem se dostala k tomu,abych vam napsala ,jak jsem přivedla na svět moje mimi..termín porodu jsem mela .termín porodu jsem měla 10.8.2008,všechny kamarádky kolem mě co měly termín až po mě už dávno odrodily a já pořád nic..jen ty nervy a strach byly ooobrovsky...týden po termínu mi odpol začaly bolesti,do večera se stupnovaly, v jednu v noci jsme jeli do porodnice.Tam mi natočily monitor a a všechno najednou ustalo a bolesti byly pryč.Připadala jsem si jak ta nejvetší trubka...nechaly si mě tam,stejně bych šla další den na příjem.Ráno po vizitě to začalo znovu,pomalu jsem se otvírala,proklínala jsem se,zanadávala si,odpoledne se to opět zastavilo,bylo mi už do breku,chtěla jsem to mít za sebou.Poslala jsempřítele domů,že prý to dneska určitě nebude. v devět večer nastoupily ukrutný bolesti,doktorka mě vyšetřila a už jsem volala domů at kouká přifofrovat do porodnice.vše bylo zatím v pohodě.Když jsem byla na osmi cm malé začaly padat pulzy,monitir se rozječel a já coby zdravotní sestřička věděla že něco není v pořadku. Na císaře už to nešlo, napíchaly do mě kapačky,nastřihly až k zadku a malou ze mě doslova vytlačily loktama.to byla úleva.... určitě to všechny znáte...,čekala jsem až mi malou položí na bříško a pořád nic.pak mi jí přítel přinesl ukázat zabalenou,ani jsem si jí nestačila prohlídnout a už mi jí brali že se jišpatně dýchá.. dlouho mě šili,to mi přišlo ještě horší než samotný porod.pak nám přišli oznámit že se něco děje a že malou povezou do prahy na vyšetření a že bude ležet na jipu. doktorka mi zařídila že jsem jí ještě mohla vidět.ležela v inkubátoru,přivázáná,kolem ní samé hadičky,horší pohled snad už to nemohl být.poslední slova byla že má asi něco ze srdíčkem,to víte,řvala jsem jak želva.dovezli mě na pokoj a at prý na to nemyslim!!!!! to se někomu řekne...druhý den mi přišla doktorka z novoroz.odd řict že je malá na jipu v motole a že má zápal plic...vdechla plodovou vodu která už byla zkalená.... no at to zkrátím....byly to nejdelší a nejhorší dva dny mého života,měla jsem miminko a neměla,ani jsem pořádně nevedela jak vlastně vypadá atak.bylo mi strašně smutno a hrozně jsem se těšila až jí přivezou zpět.... ten den D nasatal po dvou dnech,celý denjsem stála u okna a čekela,konečně jsem se dočkala a byla ze mě ta nejštastnější máma pod sluncem.Vím že to dopadá i hůře,ale nikomu bych to nepřála zaít ten strach. všem mimčům co se narodí a nejsou uplně zdravoučký taak přeji brzké uzdravení a štastný návrat k maminkám, a vám maminky držím všechny palečky

Můj porod "první"

Začalo to zhruba v 28 týdnu verdykt dr byl začínáte se nám otvírat musíte doma ležet.Děti ztím nemám ale celej den ležet to mi moc nešlo ale v rámci mích mezí jsem ležela jak jen to šlo nicméně vezmu to rychle po 3tydnech ležení doma 31tt jsem stejně nastoupila do nemocnice s častým tvrdnutím břicha(kontrakce).Ty mi uspěšně zastavili kapačkama a lékama,bylo mi řečeno že nejméně do 36 to musím udržet v bříšku.Válčili jsme celích 5 týdnů co jsem ležela v nemocnici do toho mého 36ttpak mě propustili domů.paní doktorka mi řekla že alespon 14dní by bylo dobrých.V37tt jsem byla na kontrole byla to středa vše bylo ok a prý jsem holka šikovná a mrnouse ještě týden přemluvím ve čt v 20:00 mi začali kontrakce čekala jsem jestli přejdou asi do 23:30 pak jsme vyrazili do porodnice v autě jsem příteli jěště řekla že jedem domů že to je dobry ale nebylo znovu kontrakce a silná.Po příjezdu jsem zjistila že v noci nebudu jediná rodička ale slečna předemnou tam byla na sale od20:00 já šla na přípravnu na křivku pak že teda rodit budu v 1hod mi píchli vodu vzali mě vedle slečny kromě toho že jsem přítele kousla jsem ho vylekala tím že dr mi píchal kanilu a malímu koukala hlavička takže měl strach to ho prej viděsilo nejvíc.Že dr je někde uplně jinde než by měl být ale malího chytil uplně s přehledem.Ještě mu pomáhal s ramínkama.Standa se narodil ve 2:18 měl 51cm a 3450g byl o 3tydny dříve.Mimochodem jsem rodila o pul hodiny dřív než kolegině.Díky bohu jsem měla velice rychlí porod ale všechnu bolest přebyl prvnípohled a dotyk když mi ho ještě špinavého položili na bříško už jsem ji ho ani nechtěla vrátit.Je to dlouhý povídání ale pro mě to byl opravdu silný zážitek