Ahoj, rozhodla jsem se s vámi taky podělit o pocity a zkušenosti z porodu. Z pátka na sobotu (3.1.) v noci jsem měla bolesti jako při menstruaci. Říkala jsem si, to jsou určitě poslíčci. K ránu mě bolesti přestali a mohla jsem zase skoro normálně fungovat. Je ale pravda, že jsem nebyla úplně ve své kůži. V sobotu večer kolem 10 mi bolesti začaly znovu. Tentokrát ale byly úplně jiné. Nejdřív byly po 20 minutách, potom po 10-15 minutách. Pochopila jsem že ten den asi porodím. Do rána jsem chodila po bytě a vůbec nespala. Říkala jsem si, že do porodnice je ještě čas jet. Co by tam taky se mnou dělali. No a tak jsem si pro jistotu hned ráno nachystala všechny věci a přítel pro jistotu smontoval postýlku. V 11 jsem začala dělat oběd. Jenže to už se bolesti začaly zintenzivňovat - už to bylo po 5 minutách. Ještě jsem si pořád říkala, ještě chvíli vydrž. A během chvilky to byly už jen 3 minuty. To už jsme na nic nečekali a jeli do porodnice. Jen co jsme přijeli, tak mě napojili na monitor a v tu chvíli mi praskla voda. Přijeli jsme asi v 13:15. Sestřička říkala, že do večera do 8 určitě porodím. Přítele jsem poslala domů a řekla mu že mu pak zavolám aby přijel k porodu. Mezitím mi museli dát antibiotika do žíly. Kontrakce se začaly stupňovat. Když se střídaly sestry, tak jsem psala přítelovi, aby po 7 přijel, že to bude akorát. Jenomže za 10 minut za mnou přišla sestra a řekla mi že jestli ho chci u porodu, ať mu hned zavolám, že jinak to nestihne. Tak jsem mu zavolala ať hned přijede. Mezitím jsem už byla na porodním sále a malá se hlásila na svět. Přítel přijel v pravou chvíli. Myslím že jsem ještě 4x zatlačila a malá Viktorka se narodila. Nástřih si vůbec nevybavuji, to šití ale potom docela bolelo. Nejkrásnější bylo, když mi Viktorku položili na břicho. Na to v životě nezapomenu. Po porodu jsem sice měla pár komplikací (museli mi dát trasfuzi krve a udělat revizi), ale to všechno za to fakt stálo. Nemůžu říct, že bych nechtěla rodit ještě jednou. Je to opravdu ten nekrásnější pocit na světě.