Můj POROD - nové diskuze

porod

holky tak jsem si našla chvilku času,abych se s Vámi podělila o náš porod. Celé těhotenství jsem měla téměř bezproblémové až na první 4 měsíce, kdy jsem celé dny zvracela při pomyšlení na jídlo..... poslední 2 týdny před porodem jsem méně cítila pohyby miminka. Můj doktor mě tedy odeslal na rizikové těhotenství, tam mi řekli vše v pořádku, pokud se nerozrodím další kontrola za týden. Jenomže ještě ten den po kontrole mi bylo už nějak divně. Pohyby jsem cítila stále méně. 5.4 v neděli to začalo. Celé dopoledne se mi chtělo zvracet, bylo mi nějak zvláštně, ale nemyslela jsem si, že pojedeme do porodnice (termín jsme měli až 14.). Po obědě mi začali bolesti, ale manželovi jsem zatím nic neřekla, bolesti nepřestávali a já začala běhat na záchod s průjmem a odtékala mi zátka. Sprcha ani postel mi nepomohli, ale i tak jsem si šla ještě sednout na zahradu, bolesti byly čatější asi po 5 minutách. Na večer jsme ještě čekali návštěvu tetu a moji babičku. Jenomže bolesti stále více sílily, tak jsem se šla ještě rychle osprchovat (nohy jsem si už nestihla při bolestech oholit ) a dobalit ještě tašku. Nakonec před 7 večer jsme jeli do porodnice, s tím že nás ještě určitě pošlou domu. V porodnici mi natočili KTG, ale malá se jenom malinko hýbala. Stále jsme ještě nevěděla, jestli pojedeme domu nebo jestli si mě tam nechají, potom mě vyšetřila doktorka a to už jsem byla na 4 cm otevřená...takže rodímeManžela sestřička poslala pro tašku nevěřil, že rodím. Převlekla jsem se a odešli jsme na porodní box. Celou dobu mi točili KTG, voda neodtékala, bolesti jenom v podbříšku,ale stále častější a silnější. Praktikantka studentka byla stále s námi a byla super. Já se svírala v bolestech a manžel se s ní bavil, že zubař je horší než porod.Po 2 hodinách porodu téměř žádné změny, to už bylo divné i mě. Najednou kolekm mě bylo více lidí. Od této doby si toho už moc nepamatuju, doktor do mě strčil snad celou ruku a pořád něco prohmatával. Nakonec ortel zněl patologický plod, tak rychle mi píchly vodu a připravili na akutní císař. Prý jsem si dokonce i zakřičela ale to si nějak nepamatuju. Netrvalo to moc dlouho a už jsem ležela na porodním sále a pamatuju si jenom, jak se mě sestřička ptá:\"chce se Vám spát?\" a pak jsem se probudila až na pokoji s bolestmi. Malou museli ihned oživovat (začala dýchat sama až 5 minutu), byla bledá, protože měla jsenom polovinu krvinek. Odvezli ji na dětskou JIP do inkubátoru a manžel ji mohl vidět jenom pár minut.Naši Nikolku jsme viděli až druhý den odpoledne, kdy jsme ji šli navštívit. Ležela chudinka v inkubátoru sama a já jsem brečela jak slon. Musela dostávat infuze s krví, jinak témeř žádné problémy neměla. 4. den večer jsme zkusili kojit, byl to nepopsatelný pocit, byla jsem šťastná, že si ji konečně můžu pochovat.Bohužel musela jsem brzy odejít protože vezli nedonošená dvojčata. Ráno jsem nesla mléčko, ale malá už tam nebyla, přestěhovali ji na mediál do postýlky, kde jsem se o ni chodila starat,kojit,chovat....Byl to úžasný pocit, naštěstí velmi dobře prospívala a druhý den putovala ke mě na pokoj. Tam jsem si to s ní už začala užívat a těšit se domů. Čekali jsme pouze na výsledky, aby jsem mohli domů, ty bohužel nic nezjistili, takže nevíme, proč se narodila s polovinou červených krvinek. V porodnici jsme si pobyli 10 dnů.Tak to byl náš příběh naší Nikolky, teď už si užíváme všichni a jsme šťastní, že máme naši holčičku. Moc děkuji manželovi, který byl mou velkou oporou před i po porodu a celému personálu zlínské porodnice, kteří se o nás perfektně a profesionálně starali.Omlouvám se za tak dlouhý příspěvěk, shrnula jsem jen to nejdůležitější

Porod Adrianek

Pokusím se sepsat náš den A:-).Do porodnice jsem nastoupila 1.6. Nejdříve jsem čekala asi hodinu na ambulanci na přijetí a pak jsem byla poslaná na oddělení šestinedělý.Zatím ještě neměli volný pokoj, tak jsem se ubytovala v jídelně a začala si vyřizovat předoperační vyšetření.To trvalo až do pozdního odpoledne.Ubytovali mě na pokoji s holčinou, kterou čekal císař hodinu přede mnou, to bylo super.Celý večer jsme to spolu řešili a navzájem se uklidňovali.Měla jsem strach, že neusnu, ale dostali jsme nějaký injekcičky a spinkali jako miminka.Ráno nás vzbudili, poslali do sprchy a kolegyně jela.A já čekala na pokoji s Tomášem, až si nás odvezou na sál.Byla jsem celkem klidná.Takový smíšený pocity.Hrozně jsem se těšila na malou, ale zároveň se bála.Jestli někde uslyším větu:\"Císař nebolí\"., tak mile ráda vysvětlím, že je to pěkná hovadina.Chtěla jsem poloviční narkózu, takže opichování páteře.Nic moc pocity, jak ta jehla rejdí hluboko v zádech, ale rozhodně nemůžu říct, že by to bylo nějak moc bolestivý.Celou dobu jsem mohla hejbat palcema u nohou, takže myslím, že to na mě úplně nezabralo.Prostě celá ta operace bolela.Lítala jsem na lehátku ze strany na stranu, jak se snažili malou dostat ven.Tomáš mi seděl u hlavy držel za ruku a potřebovala jsem , aby na mě mluvil, aby jsem se mohla aspoň trochu soustředit na něco jinýho, tak jsme mluvili o Beníkovi, až mu malou dovezeme domů, jaký budou kamarádi:-).Malá byla venku během chviličky.Taťka šel umýt, zvážit malou se sestrou a pak mi ji přivezl v postýlce k hlavě, aby jsem na ni viděla.Bolelo to čím dál víc a ani jsem se pořádně nemohla soustředit na Adrianku.Ležela neplakala, koukala se kolem sebe a měla úplně křivýho nosánka otlačenýho od žeber.Tak mě napdalo, že si ji určitě poznám, že mi ji nevymění:-)Poprvé mi ji donesli na kojení ve tři odpoledne.Malá se narodila 8:51.A v tento moment byla taková ta první euforie.Obrovský pocity štěstí, kdy jsem si ji mohla pořádně prohlídnout a nabažit se ji.Byla nádherná.Moje.Další noc jsem neusnula.Pořád jsem musela myslet na malou a nemohla jsem se dočkat rána, až mi ji přinesou a až přijde rehabilitační sestra a já budu moct vstát, abych se mohla o malou starat a mít ji u sebe.Realita byla trošku jiná.Vstát nebylo jen tak.Pořád jsem omdlívala a bříško strašně bolelo, ale ten malej uzlíček byl obrovský důvod proč to dokázat.Odpoledne jsem už \"mašírovala\" do sprchy.A rozhodně vím, že to všechno za to stálo a šla bych do toho znova.Snad jste se dočetli až do konce.Pořád jsem psala a psala a nemohla to ukočit a to jsem ještě spoustu dojmů vynechala.

Kamarádčin porod

Holky, nevěděla jsem, kam to dát, tak to dávám sem. Do blogísku jsem sepsala jeden příběh s moc hezkým koncem http://blog.babyonline.cz/danka---poeticka-stranka/clanek/892/

Muj problem

Skoro už mam rodit, termín je 15 června. Jen ze porodni sál v porodnice kde jsem registrovaná je uzavřený akurat do 15.06. Ted nevím co s tím a kudy mam se obrátit jestli se porod začne dřív. Co mě můžete poradit?

Stehy

Ahoj holky jak dlouho z vás po porodu vycházeli stehy po šití hráze? Pořád ze mě vychází dneska jsou to 3 týdny.Napadlo mě jestli tu vyrážku nemůžumít z toho

konec

tak v úterý jsem byla na kontrole po šestinedělí, všechno v pořádku, večer byl už i první sex no a řeknu vám, jak tu psala lendy, že si připadala jak panna, tak to je trefný ...no ale podruhý už to bylo o dost lepší a tak myslím, že to po týhle stránce bude jak dřív, spíš lepší :)

šestinedělí

holky,kdy jste začaly mít menstruaci po porodu ?? Já mám 5 týdnů po porodu a včera jsem začala tak trochu krvácet,jako menstruace..Očistky po porodu jsem měla tak 3 týdny..nevíte co to může být ??

Koupání

Holky kdy jste se po porodu koupali? Já bych se tak naložila do vany to rychlé sprchování není nic pro mě

krevni obraz

Ach jo, holky, me fakt trefi, ted mi volal doktor kvuli kontrolnimu odberu krve, no mam prej silene nizky hodnoty, skoro vsechny latky 3krat pod nejnizsi hodnotu. a zase prudil at jim zelezo, jak ja nesnasim polikani prasku

Kontrola

byla jsem na kontrole po šestinedělích,vyšetření strašně bolelo a po něm jsem krvácela,snad bude vše v pořádku a výsledky cytologie budou za měsíc.

:((((

Lidi, tak jsem četla pár příspěvků, a jako že z porodu mám hrůzu snad odjakživa, tak po přečtení těchto příspěvků na mně padla hrůza přímo absolutní :( mám středně těžkou skoliozu, se kterou se léčim od 8 let, ted je mi 26, nosila jsem 7 let korzet, byla jsem několikrát v lázních a mam za sebou asi tak milion rehabilitací, ale záda bolí jako pes, jsou i dny, kdy bych tady nejradši nebyla, a pak zas dny, kdy je to celkem OK, a to můžu fakt říct, že na cvičení nekašlu, ono mi to totiž donutí...Nedokážu si ani v tom nejoptimističtějším snu představit, že to těhotenství přežiju :( Dítě ovšem chci!!!!!to samozřejmě, ale...no právě, to ALE....:(

:((((

Lidi, tak jsem četla pár příspěvků, a jako že z porodu mám hrůzu snad odjakživa, tak po přečtení těchto příspěvků na mně padla hrůza přímo absolutní :( mám středně těžkou skoliozu, se kterou se léčim od 8 let, ted je mi 26, nosila jsem 7 let korzet, byla jsem několikrát v lázních a mam za sebou asi tak milion rehabilitací, ale záda bolí jako pes, jsou i dny, kdy bych tady nejradši nebyla, a pak zas dny, kdy je to celkem OK, a to můžu fakt říct, že na cvičení nekašlu, ono mi to totiž donutí...Nedokážu si ani v tom nejoptimističtějším snu představit, že to těhotenství přežiju :( Dítě ovšem chci!!!!!to samozřejmě, ale...no právě, to ALE....:(