Můj POROD - nové diskuze

Můj porod 18.3.2011

Tak se konečně dostávám k tomu, abych vám popsala můj porod.11.3.(pondělí) jsem byla na pravidelné kontrole, doktor mě prohlédl, řekl mi, že jsem již připravená k porodu, a že do pátku bude malý na světě. Já tomu nevěřila,vždyť termín jsem měla až 8.4. Každopádně mě na 18.3.(pátek) objednal na kontrolu. No a od čtvrtka asi od 22hod mi začali mírné bolesti. Byly asi po 25 min. Když byly 4 hodiny ráno, bolesti byly stále, ale po 15 min. Tak jsem si šla dát vanu. Bolesti nepřešly. Ráno říkám přítelovi, tak dneska to asi bude. On tomu moc nevěřil. Ráno jsem se vypravila na kontrolu k mému doktorovi a řekla jsem si, že on rozhodne co dál. Jestli to už je porod nebo ne. Bolesti už byly po 10min:-)Sestřička mi naměřila tlak 150/90, což jsem věděla, že se něco děje, tlak mívám normální. Doktor mě vyšetřil a řiká: ježišmarja ženská, vy budete rodit, za dvě hodiny může být malej venku. Tak mě tchýně odvezla do porodnice. Proběhl příjem, napojili mě na monitor a píchli vodu. Do té doby jsem si říkala, že to je v poho, že ty bolesti nejsou tak hrozný, ale pak to přišlo. Pak mě doktor bral na ultrazvuk a představte si, já měla kontrakce co 5minut a nechali mě jít po svých. Cesta trvala tak 3 minuty, ale bylo to hrozný. měli jste vidět ty pohledy maminek, které čekaly na ultrazvuk. Asi jsem je dost vyděsila, a to jsem nevydala ani zvuk. Každopádně po ultrazvuku jsem šla na sál. Bolesti mi přišly už k nevydržení. Ani klystýr mi nedali, to se nestíhalo. Nakonec jsem na sále strávila 40 minut, než se malý dostal ven. Doktor mi řiká, teď musíte pořádně zatlačit, jinak musíme použít kleště. Malej tam měl nějakou zvláštní polohu. Já zatlačila, sestra mi skočila na břicho a najednou jsem pocítila obrovskou úlevu a následný pláč. Když mi malýho dali do ruky, byl to ten nejhezčí pocit, jaký jsem kdy zažila. No a pak přišlo na řadu šití, to bylo snad nejhorší z celého porodu. Jinak ani nevím, že mě nastřihávali(jestli vůbec).

Ema 12.5.2011

Furt s tím nějak bojuju, ale co Ráno 11. mě začalo pobolívat břicho. S manželem jsem si z toho dělali srandu, že má malá ještě čas, že má být, dle slov pana doktora, o týden opožděná, tak jenom poslíčci... Poslíčci slabí, po pěti minutách, tak jsem to neřešila. Termín jsme měla \"až\" 17. Taška do porodnice nenachystaná, na co taky, že, když nerodím Furt jsem si říkala, že to mám na háku. Ještě jsem připravila dort na zítřejší oslavu, odpoledne jsem si na hoďku šla zdřímnout, bolesti stále, ale po půl hodině už jenom. Měla jsem radost, že se to uklidňuje. Odpoledne manžel domluvil, že pojedeme k taťkovi, že potřebuje s něčím pomoct a že tam přespíme. Prostě pohodový den. Kolem šesté jsem vyrazili, pokecali, manžel dat s taťkou nejedno pivo i tu náhle mi v deset večer odešla hlenová zátka a pak začaly bolesti. Taťka se hrozně bavil s manželem nad pivem s tím, že máme ještě hromadu času, a že by malá mohla počkat do 13. na jediný pátek 13. v tomto roce... Kolem půlnoci už byly bolesti po pěti minutách a docela sílily. Sama sebe jsem se snažila přesvědčit, že to ještě přejde a že ještě rodit nebudu. Ve dvě ráno jsem to už nevydržela řekla jsem, že musíme jet. Měla jsem hrůzu, manžel značně pod vlivem, ale co se dá dělat, já bych se sama neodvezla. Tak jsem z Kuřimi vyrazili do Brna, cestou nabrali moji mamču, aby mě nachystala tu kabelu, kterou jsem furt odkládala. Hrozně vtipný bylo, že jak jsme sedli do auta, tak ty bolesti ustupovaly, a tak jsem se snažila manžela s mamkou přesvědčit, že ještě ne, že jenom planý poplach Nakonec jsem tedy ve 3/4 dorazili do porodky s nálezem otevřená na 1 cm, kontrakce po sedmi minutách. Udělali mi klystýr, s tím, že by se to mělo rozběhnout, pak mě hnali do sprchy - to mi moc dobře nedělalo a pak se začaly kontrakce zpomalovat - po teplé sprše Podle slov lékaře se porod zastavuje, já na 3 cm, a dají mi něco proti bolesti a na spaní, pošlou mě na pokoj si odpočnout, že bych na tři hoďky mohla usnout bez bolestí. Řekla jsem si super, unavená jsem byla jak čert, díky tomu jsem měla vysoký tlak, dokonce mi na to dávaly prášek. Jenže jenom, co mi píchly to cosi na spaní a proti bolesti, bolesti se mi vrátily a docela intenzivně, od té doby po třech minutách. Nebylo by to tak strašný, kdyby se mi tak proklatě nechtělo spát, po tom oblbováku Najednou jsem se začala krásně otevírat a už v deset jsem byla otevřená na 9 cm, to už by se skoro mohlo rodit, ale malá ne a ne sestoupit. Sestra mi píchla vodu - vůbec jsem to necítila, oproti tomu, jak některý holky říkají, že je to hrozný - a stále se nic nedělo, jenom ty bolesti byly čím dál častější. Sestra mi doporučila chodit, aby malá sestoupila. Jenomže to prostě nešlo. Já byla tak unavená, že mezi kontrakcema jsem regulerně spala, neudržela jsem se na nohách manžel řekl, sestře, že nemá šanci mě udržet, tak mě poslali si sednout na cosi, taková jakási houpačka na zavěšení, z toho jsem jim taky padala, hrůza. Jak už jsem přijela unavená a nevyspaná do porodnice a oni to podpořili tou injekcí, tak jsem opravdu spala. Bych si řekla, že když spím, že to bude lepší, ani náhodou, každá kontrakce mě vzbudila, dosti nepěkně, já si ji odhekala a zase mi padala hlava, ani nevím, že v době těch tří minut tam byl doktor a prohlížel mě tak veselo se mnou bylo na pokoji O půl jedné už dr rozhodl, že jdu na sál, tam mi napíchli ještě oxitocit s tím, že počkají 15 minut, jestli nějak sestoupí a kdyžtak by se šlo na císaře. Já už byla tak unavená, fyzicky, ale hlavně psychicky, že jsem se na sále zhroutila psychicky, propukla jsem v usedavý pláč, že nechci, že už chci, aby to ukončili, ale hned, opravdu jsem je prosila a bylo děsně, hrozně děsně, prostě jsem to vzdávala, takhle mi ještě v životě nebylo. Ta bolest nebyla tak strašná, ta se dala vydržet, ale ta psychika totálně jsem se zhroutila. (i teď, když to píšu a vzpomínám na to, tak brečím ) Na koze mě museli připoutat, protože jsem prostě nechtěla, nemohla a nešlo to. 15 minut uběhlo a nic, pak dalších 15 připoutaná na koze a dr rozhodl, že zkusí kleště. Tlaky jsem stále necítila, ale zato jsem cítila, jak se to cosi do mě snaží dostat, pak obrovská bolest - pěkně jsem si zařvala - a to byl nástřih, protože ho dělali defakto za živa a ne až je hráz natáhlá a neprokrovená. Když měl ve mě kleště, tak jsem konečně začala trochu cítit ten tlak, ale tlačení nešlo, nešlo. Zavolali další sestru, co mi hopsala po břiše, docela solidně, bolelo mě pak ještě týden. Malá vyšla ven až na čtyři kontrakce. Tak jak se prý má na každou kontrakci tlačit 3x, to jsem nedala. 2x a víc jsem nemohla. Mezi kontrackema mi dávali kyslík, ale to mi říkal až manžel, já jenom tak nějak matně vím, že se mi hrozně dobře najdenou dýchalo. Když mi pak malou dali na břicho, jako by bylo všechno pryč. Chvíli jsem na ni koukala, bylo mi krásně, ale oči mi padaly... Šití bylo v pohodě, protože to opravdu dobře umrtvili, nato, že mě šili hodinu si vůbec nic nepamatuji. Jenom jednou jsem se s hrozným trhnutím vzbudila, ale to bylo proto, že se mi něco zdálo A malá nesestupovala proto, že měla pupečník jednou kolem krku a 2x kolem těla. A to se jim ještě ke konci začala ztrácet s ozvama. Já k tomu zaujala takový postoj, že nebýt toho, že jsem byla strašně unavená a nedostat tu blbou injekci na spaní, mohlo to být jiný, pocitově jiný, ale nikomu to nedávám za vinu, že to bylo jaký to bylo, ale byl to hrozný zážitek co do psychiky. Fyzická bolest se zapomene, ale rány na duši, těm to trvá dýl. A co mi přišlo zajímavý, že kontrakce bolely, ale ten samotný porod, když šla ven, to tlačení, to už mě vůbec nebolelo snad jediný pozitivní S manželem jsem se s odstupem pár týdnů bavili, jaký to bylo pro něj. Prý to byl pro něj hrozný zážitek a nerad by ho opakoval, cítil se hrozně bezmocný a nejhůř mu bylo, když mě připoustali na koze. Kdyby prý šel někdy znova k porodu, nevylučuje, že by zbaběle utekl... Takže vůbec ne, jak říkaji chlapi, že to bylo to nejúžasnější, co kdy zažili, ale spíš naopak Docela mě to mrzí, ale na druhou stranu ho chápu, viděl mě totálně na dně a nemohl s tím nic udělat, nijak mi pomoci.A jako snad za odměnu je Emička hrozně hodná, v noci spinká, prostě (zatím) milionový dítě.

Eliška 1. 4. 2011

Tak konečně jsem našla chvilku, abych Vám popsala svoje zážitky z prvního (a doufám, že ne posledního) porodu.Celé těhotenství, když se podívám zpětně, proběhlo bez problémů. Eliška byla celou dobu o 1-2 týdny napřed. K porodu jí činil váhový odhad 4kg, ven se jí moc nechtělo a vzhledem k tomu, že mám astma (nesměla jsem přenášet) jsem týden před TP nastoupila do rizikové poradny. Paní doktorka mi hned v pondělí při první kontrole udělala hamiltonův hmat a já se modlila ať se porod rozjede, bála jsem se, že budu muset na císaře. Ten den mi odešla jen hlenová zátka a jinak nic. Na kontrolu jsem šla ve čtvrtek, vyšetření se opakovalo (to už jsem při tom lezla bolestí po zdi), ale nález stále jen na 2 prsty. Tak jsme se rovnou domluvily na pátek na vyvolání. Večer mě ve sprše začalo trochu bolet bříško, šla jsem chrupkat a v 22 hod. jsem se vzbudila bolestí. Jelikož jsem celé těhotenství neměla ani poslíčky, nebyla jsem si jistá, zda se jedná opravdu o kontrakce. Frekvence se ale zvyšovala a bolest byla každých 10-15 minut. Ve 2 hod. mi začaly kontrakce po 6 minutách. Vzbudila jsem manžela a vyjeli jsme. Do porodky jsme dorazili o půl čtvrté. Měla jsem strach, že budu vypadat jako pitomec a na monitoru se žádná kontrakce neukáže, to se ale naštěstí nestalo. Udělala se příprava a v 6 hod. mi píchli vodu. Bohužel byla masivně zelená a já se už z lůžka nedostala, byla jsem stále připojená na monitoru. V 7 přišla moje doktorka a začali do mě pouštět oxytocin. Vyměnila se směna sester a já hned dostala vynadáno, že nejsem komplet oholená, když půjdu na císaře (zelená voda a váhový odhad). Koukala jsem na sestru jak blázen, nikdo mi nic neřekl a já na něj za žádnou cenu nechtěla. Chtěla jsem to zkusit přirozeně. Bolest se postupně stupňovala, ale pořád se to dalo. Začali mě navíc bolet záda, v 10. hod. jsem už nevěděla jestli mám kontrakci nebo jsou to ty záda. Doktorka mě každou půl hoďku pořádně prohmátla, ale stále jen na dva prsty. Ve 12,30 už přišla s anestezioložkou a doporučili mi jít hned na císaře (pro nepostupující porod a možné ohrožení plodu). Jelikož jsem byla otevřená jen na 3 prsty, manžel měl už hrůzu v očích a já byla hlavně strašně unavená a bála se o malou, tak jsem rezignovala. Musím říct, že pak to byl fofr. Anestezioložka mi nabídla spinální anestézii a já s vděkem přijala. Napíchli mě jí hned a vůbec to nebolelo. Celá operace byla v pohodě (jen na chvilku se mi udělalo špatně), dělala jsem ještě vtípky a bylo super, když mi doktorka říkala, co dělá. Taky jsem hned viděla malou!!! Byla úžasná, narodila se ve 12,58 (den před TP), měla 3840g a 51 cm. A hlavně byla v pořádku! Rekonvalescence po císaři proběhla bez problémů, hlavně díky radě Bolek, že je nejlepší co nejdříve se začít hýbat a vstát (takže holky díky).Manžel nechce o dalším dítěti už ani slyšet, ale já doufám, že časem vyměkne, zapomene na špatné zážitky a za pár let si pořídíme ještě nějakého mimíska.

Psychická pohoda

V průběhu celého těhotenství jsem měla relativně učebnicové problémy, takže nevolnost v prvních měsících, druhý trimestr pohodička, v třetím trimestru mě pálila žáha. Jinak všechno v pořádku, do poslední chvíle jsem byla aktivní,navštěvovala jsem předporodní kurz, kurz cvičení pro těhostné spojené s plaváním a cvičením v bazénu. Na doma jsem si koupila balon, měsíc před porodem jsem pravidelně 1x večer masírovala hráz. Hlavně jsem byla úplně v pohodě, těšila jsem se na miminko i na porod. Věděla jsem, že to zvládnu, ničeho jsem se nebála. Na oplátku za toto všechno mě opravdu čekal velmi pohodový a dejme tomu bezbolestný porod. Kontrakce se daly jednoduše vydýchat, skoro jsem nevěřila, že už je to ono a manžela jsem posílala do práce, že to ještě nebude ono. No, sotva jsme dojeli do porodnice, rodila jsem. Fakt super zážitek, který pokračuje do teď v podobě moc hodného miminka. Věřím, že celková psychika a připravenost dopomůže tomu, aby vše proběhlo hladce.

Rychlý porod

Naše malá Zuzanka se narodila 1.3.2011. Den před tím, jsem byla na kontrole a paní doktorka mi řekla, že sice mi do termínu porodu zbývá ještě týden, ale že to určitě tak brzo nebude, že je plod ještě hodně nahoře. No a vidíte, Zuzka se tak těšila na svět, že hnedka o půlnoci se přihlásila a před obědem už byla na světě. Bylo to rychlý a pohodový, skoro jsem nevěřila, že vlastně rodím, byla jsem připravena na něco mnohem horšího

Můj první císař...

Já se sice nemám čím chlubit, protože jsem vlastně neporodila, jen jsem si odskočila na operaci, ale stejně mám pořád nutkání se svěřit, protože na ten den v životě nezapomenu...Ráno na ten pověstný pátek 13. jsme jeli do porodky, vyšetření bylo naplánované na 7.00, byli jsme tam přesně. Mladé sestřičky studentky mi nabraly krev, udělaly monitor, ovázaly nohy bandážema a pak odešly a nechaly mě na vyšetřovně skoro 2 hodiny ležet beze slova (přitom operace byla v plánu na 8.00, ale měli zrovna akutní porod nedonošence, takže se na mě trochu zapomnělo)... kdyby nepřišla paní a neřekla, že můžu na chodbu za mužem, tak tam taky chudák zdřevěněl :) Na řadu jsem teda došla v 9.45, s anestezioložkou jsme se shodly na spinálu, abych malou hned viděla. No co vám budu vyprávět, připadala jsem si skoro jak na mučícím nástroji, ruce přivázaný, napíchnutý hadičky, sondy a já nevim co, mrtvý nohy a zima. Přišel doktor s doktorkou, pozdravili mě a já se bála, protože mi pořád přišlo, že ty svoje nohy trochu cítím. Ještě než do mě řízli, tak se doktor zeptal, co to bude - řekla jsem že je to 3:1 pro holku, tak se rozesmál, že je to dobrej kurz, jestli jsme si taky vsadili No a pak zničehonic se mě ptá: Bolí? - Ne - A teď? - Taky ne - Tak můžem. Holky řeknu vám, asi jsem sračka, ale udělalo se mi blbě, chtělo se mi zvracet z toho, jak mi roztahovali břicho, jak jsem slyšela odsavačku a jak mi pak malou nemohli v tom všem najít Šťouchali mi do žaludku, protože malá měla hlavu zabořenou zrovna v něm a museli si ji přes kůži od žeber posunout. Nebudu to pitvat, prostě asi za deset minut mi ji ukázali, zrovna spala, takže ani neřvala, jen se tak jedním okem podívala, co se to jako děje a usnula znova Po taťkovi, no Pak mi řekli míry, váhu a čas narození a jeli s ní pryč. Ukázali mi ji sice za chvíli zase, ale to už mi nějaká hrozně snaživá sestřička píchla dalšího umrtvováka, takže jsem si ji svojí malátnou rukou nemohla ani pohladit. Nikdy nezapomenu, jak mi to bylo líto, že nemám sílu si na ni sáhnout a rozbrečela jsem se. Pak už si nepamatuju nic, tma černo, probudila jsem se asi za tři hodiny na pooperačním, takže smsky jsem posílala až docela dost hodin od události. Ale máme to za sebou, doktorům děkuji, že mi pomohli, sestřičkám na novorozeneckém taky, všichni byli moc hodní, ale jsem ráda, že jsem z té porodnice po 4 dnech vypadla. Delší pobyt bych asi nezvládla :)

Kubík 14.5.2011

Tak se s Vámi taky podělímAsi ve 3:15 mě probudilo \"mokro\",ale jen tak trošku.Nepřišlo mi to nijak moc,tak jsem si jen odskočila na malou a chtěla zase zalést do pelíšku.Jenže vyteklo víc a to už mi bylo jasnoNic mě nebolelo,jen se tam Kubík trošku hýbal,tak jsem si dala vložky a zase si lehla.Pak jsem si úplně v klidu sbalila ještě nějaké maličkosti do \"porotašky\" a šla s pejskem ještě ven.Jenže mi bylo fakt dobře,tak jsem nijak nespěchala,protože shodou okolností bydlíme přesně před nemocnicí.Příteli jsem psala sms,že mi praskla voda,tak mi okamžitě volal,jestli už jsem v poro.Šílel,když jsem mu řekla,že ne,že sedím doma a ještě chvilku počkámV 6:30 jsem přišla do porodnice (mezitím ze mě pořád odtíkala ta plodovka,zhruba po hrnečcích).Sestra natočila monitor a mrkla na to \"mokro\" a pak už volala doktorku.Při příjmu jsem se dozvěděla,že oční vady jsem měla hlásit předem,což jsem samozřejmě netušila.Moje gyndařka mi řekla,že si ty zprávy z očního mám jen založit do průkazky.Přesto byla sestra tak ochotná,že si očaře zavolala a konzultovalaK mojí radosti mi povolil přirozený porodV porodním boxu jsem polehávala a bylo mi smutnoMoc to nějak trvalo,tak mě asistentka prohmátla.V 15:20 mě už chytaly neuvěřitelný bolesti a začala jsem upadat do mdlob.Pak už nevím co byloProbudili mě až,když mi prišli píchnout epidurál.Pak se mi ulevilo tak,že jsem si byla schopná dojít i na záchod.Mezitím přijel Jarda.Jenže epidurál porod urychlil,takže se to začalo rozjíždět.A pak to byla rychlovka.Jarda u porodu zůstal,za což mu budu do smrti vděčná.Nedovedla jsem si podržet svoje nohy,tak je chytil a šeptal mi do ucha.Pak si pamatuju jen to tlačení a příííííšernou bolestNic horšího jsem nezažila.Kubík se narodil přesně v 18:18.Záplava štěstí a lásky.Jarda se tam rozplýval.Já byla moc unavená na to,abych si Kubu pochovala,tak jsem byla ráda,že tam měl tatínka a já se mohla jen koukatNikdy nezapomenu

MAREČEK 19.05.2011

Ve středu 18.5 jsem měla od rána den-blbec.Začalo to slibně,že jsme jeli na kafíčko k mé mamce na zahradu,sluníčko pálilo tak jsem se vyslíkla do prádla ať se miminko trochu nahřeje.S Markem jsme měli komunikaci na bodu mrazu,měla jsem opět pocit,že se na dítě snad ani netěší-to sem ,ale nepatří.Každopádně nic nenasvědčovalo tomu,že by se mělo něco dít.Akorát den předtím mi udělali důkladnýho Hamiltonu a večer mi odešla hlenová zátka a kontrakce po 20 min cca.Jeli jsme na Obilňák,ale poslali nás domů no a v tu středu úplně klidno.Ve čtvrtek jsem byla objednaná na příjem-s tím že mi budouporod vyvolávat,takže jsem už byla nervózní a počítala s tím,že druhý den nastoupím.V poledne jsme přijeli domů a Marek si jel vyřizovat svoje pohledávky.Tohle zkrátím,protože jak jsem řekla to už patří do jinérubriky:přijel asi v osm večer,když jsem si dávala vanu,byla hrozně unavená a otrávená z jeho celodenní nepřítomnosti.Toužila jsem jenom zalézt do postele a spát.Nicméně jsem se ještě chvíli povalovala v obýváku u televize(mezitím byl náš Marťa už u mojí mamky na noc,pro jistotu).Bylo půl deváte a najednou takové křupnutí a mokro.Odtekla mi voda a s ní nastoupili okamžitě celkem silné bolesti zhruba po 7 min,pak už častěji.Tak jsme jeli.Po příjezdu do porodky,mě kontrolovala p.a. a opět nastal ten stejný problém,že nejsem otevřená,ale já jsem měla silné kontrakce po 5-ti minutách a málem mi to nevěřila.Pak jsme šli na porodní box a tam se to rozjelo.Co Vám budu povídat-bylo mi hrozněZvracela jsem,bolesti cca po dvou minutách,únava z toho celého dne-jo a ještě jsem byla spálená od slunka,tak rudá jak rak.Tak to šlo asi do půlnoci,kdy jsem usínala mezi kontrakcemi a pak jsem si vyprosila epidurál a to mi hrozně pomohlo.Najednou jsem ucítila nucení tlačit a byla fakt úleva když mě p.a.řekla,že už můžu tlačit.Myslela jsem,že to nejhorší už mám za sebou.Jenže ani tak na dvacáté tlačení malej nešel ven.Holky já už nemohla.a když jsem uslyšela dr.vezmem kleště-tak jsem si řekla teď nebo nikdy a dala do toho vše.A malej byl venku.Ukázalo se,že mě obmotanou šnůru kolem krku a ta ho vždycky vtáhla zpátky dovnitř.Marek pak říkal,že tohle byl pro něj nejhorší okamžik z celého porodu když viděl jak se trápím a malej nejde ven.Musím říct,že hned po těch bolestech pro mě taky.Naštěstí vše dobře dopadlo a Mareček se nám narodil vpořádku v 02.00hod. 19/5 2011.Měřil 51cm,3250g.Křičel a já jsem byla a jsem moc šťastná i s tatínkem.Ten navzdory tomu,že už má dvě děti s předchozího manželství-byl u porodu poprvé a myslím že mu to hodně dalo.možná i některé věci konečně pochopil-uvidím.V pět ráno jsem byla na pokoji,marek mi zaplatil nadstandart a musím říct,že jsem byla ráda.Měla jsem klid a malýho jsem si naplno vychutnala už od začátku.Takže takhle to u nás bylo,jak říkám:Přišlo mi to daleko horší než u prvního,ale možná je to jen pocit po těch letech.

Adélka 26.5.2011

Tak jak to ten vypadalo: Od 10.30h porodna, natočili jsme srdíčko a v 11.30 šla k doktorce..provedla důkladného Hamiltona protože už jsem byla 42tt.Ale stím, že malá byla nějak v klidu a kdy je tak nejživější? říkala jsem po obědě. Tedy ať ještě přijedeme v 13h. na druhý monitoring, pokud by se nic nezměnilo nechali by se mě popř. tam. Zavolala jsem příteli, že místo obídka v naplánované restauračce stihneme akorát tak čínu. Přijela jsem domu, zkoukla tašku a začala pociťovat kontrakce, ale myslela jsem, že je to reakce na hmat. Čínu máme vedle a to už ty stahy byly po 5 min. Dojedli jsme s přestávkami a jeli na monitoring,kde malá řádila a již se ukazovali kontrakce, ale poslali nás domů že malá je v pořádku a kdyby to nepřešlo ba naopak ať se vrátíme, ale že to může přejít. K autu z poradny jsme šli už s 3 minutovými kontrakcemi. Nicméně ač přítel nechtěl, trvala jsem na odjezdu domů. Domů jsme přijeli ve 14h., kontrakce 2 min...a pravidelné..jenže...já slíbila synkovi, že ho v 15h. vyzvednu v MŠ já..chtěla jsem vydržet, přítel nevydržel, zavolal mojí sestře a u MŠ jsme se sešli všichni, předali jsme jim věci a mastili do porodky..Příjezd porodnice 15.30, administrativa do cca 16.10 včetně monitoringu a vyšetření pochvou. Otevřená 4 cm, odhad 2h. do porodu.. Jdem na klistýr..toho jsem litovala, že jsem neměla ten YAL a už neudělal doma, protože pumpovat do vás tu vodu a udržet při 2min. kontrakcích nebylo jednoduchý..Po napumpování jsem přeběhla na alter. box, kde už čekal přítel.Sotva jsem doběhla kontrakce každá minuta..stihla jsem se vyprázdnit, vyspršit a ač jsem měla tak veliký pokoj, zůstala jsem v koupelně na zemi na předloktí, přítel mi vnutil alespoň podložku pod sebe..V 16.40 přišla sestra, že natočíme..hlásím jí tlak na konečník, tak že i vyšetří..odhad 7 cm otevřená..prasknem plodovku..kontrakce na zádech nesnesitelné, pociťuji nutnost tlačit..a šup ze sedmi se hned rodí..to byl fofr..takže po příjmu bylo do hodinky po všem.A narodila se nám Adélka 26.5.2011 v 17.10h, 54cm a 4240g. Pupečník i placenta byla obří, takže se čekalo na porod placenty, docela dost bolestivé tlačení na břicho a tlačení, u mého prvorozeného vyšla sama, to mě nemile překvapilo. Bez nástřihu jen s malým poraněním, takže pár stehů. Takže běhám jak srna.Malá je pořádná, ale je kouzelná a strašně hodná, jen je pořádný savec...Přítel jí hrdě po porodu nosil, nechaly nás tam 2 h. všechny spolu. Krásný..Snad jsem nic nevynechala...

Vojtíšek 6.5.2011

tak i já jsem se rozhodla vám svůj porod popsat...Bolesti začaly v pátek v půl jedné v noci (fakt se to nedá zaspat), nejdříve byly po 50ti, pak po 25ti,… minutách, ráno mě vyšetřili, bolesti po 10 minutách, nález na porodních cestách stejný jako předchozí den, tzn: otevřena pouze pro prst. Nechali mě být s tím, že až budou bolesti po 5ti minutách, tak přesun na porodní box. Studentky PA z Pardubic mi půjčily na pokoj balón, tak jsem si hopsala a ulevovala zádům (docela mě bolelo v kříži, ale nic co by se nedalo vydržet). Když přišla bolest, tak jsem vstala a rozchodila to (to byla asi chyba). V 11 hodin jsem měla bolesti po 5ti minutách, nález na porodních cestách: otevřena na 2 prsty (takže nic moc). Přemýšleli jestli na box nebo nechat na pokoji, nakonec jsem je umluvila, že chci být ještě na pokoji. Poté se bolesti rozhodily a byly po 4–5–6 minutách. Za hodinu další vyšetření, otevřena na 2 prsty. Přesunuli mě na porodní box, dali yal, potom vyšetření – otevřena na 2 prsty. Volala jsem manželovi, aby přijel, že tam nechci být sama. Ve 2 hodiny mi píchli vodu. Humor mě ovšem nepřecházel. Protože jsem se neotvírala, doporučili mi epidural, který by tomu měl napomoci, já sem ho nechtěla, bála jsem se jak čert kříže, ale když to mělo pomoci, tak jsem souhlasila. Ve 3 hodiny nastoupila anestezioložka s epiduralem. Po 3tím neúspěšném pokusu o napíchnutí jsem bulila jak želva a říkala, že se jim omlouvám, že jsem se nechala umluvit, ale že to nechci a že je prosím, aby mě to nedávali. Manžel u toho být nemohl, tak mě držely za ruku studentky PA. Místo epiduralu jsem dostala kapačku proti bolesti v kříži. Od té doby jsem na sále usínala. Vzbudila mě vždy až další kontrakce. Potom mi napíchli oxytocin, malýmu selhalo srdíčko a já je prosila o cs, že jsem unavená a že to nezvládneme. Primář řekl, že to zvládnu levou zadní, akorát bez toho epidurálu, že to bude bolet. Po 5 hodině odjel manžel pro dceru a já zůstala sama. Studentky PA mě ovšem nenechaly ve štychu a postaraly se o mě úplně bezvadně. Jedna mě posadila na míč a ukázala mi, co mám dělat, abych se víc otevřela. Řekla jsem jí, že nevydržím při bolestech sedět, ona řekla, že musím, že se musím té bolesti postavit a prodýchat to… Hodinu na to jsem byla otevřená na 5 cm, další hodinu na to na 8 cm. Do 7 hodiny večer se měl vrátit manžel, ale nepřijel. Já jsem v 7:15 volala, že tlačím. Sestřičky mi pomohly na kozu a ptaly se, kde je manžel. Vzaly můj telefon a volaly mu, kde je, že rodím. Manžel byl asi 10 minut od Chrudimi. Dvě kontrakce podržely malýmu hlavičku uvnitř a mě radily, jak prodýchat. V tom přiběhl manžel, za ním primář a šlo se na to. Na jednu kontrakci sestoupila hlavička dolů do porodních cest. Na druhou kontrakci (3 zatlačení) byl malej venku. Velké díky panu primáři a sestře, kteří pomohli a přitlačili na bříško. Manžel křičel na porodním sále „mamko, to bylo úžasný“. Nejkrásnější pocit na světě. Miminko na bříšku a šťastnej manžel vedle mě! Když přicházela další kontrakce, pan primář sám (bez mého přičinění) porodil placentu. A jak říkal, že to bude bolet… tak nebolelo. O nástřihu a šití ani nevím, byla jsem šťastná, že je malej v pořádku a když jsem ho viděla v manželově náručí, tak jsem se nemohla vynadívat :)

Kačenka 8.5.2011

Ahoj holky, tak maličká konečně spí, vše mám uklizeno, tak jsme se rozhodla popsat můj porod.Kontrakce začali někdy kolem 15:00, ale pravidelné začali být až po 18:00. Vyzkoušela jsem vanu a když ani pak nepřešly, rozhodli jsme se, že zajedeme do porodnice. Musím říct, že kontrakce nebyly nějak silné, tak jsem si myslela, že ještě pojedu domů Přítel se se mnou rozloučil a od 19.30 to začalo...vyšetření, klystýr, sprcha, monitor malé.....v deset jsem šla na další vyšetření a už jsme byla otevřená na 5 prstů, takže už mě PA doprovodila na sál, prý že se malá musí narodit ještě na den matek Do té doby se daly bolesti ještě snést...Na sále jsem dostala infůzi a pak teprve začaly ty pravé kontrakce....musím říct, že ta bolest mě úplně ochromila, ale snažila jsem se co nejvíce dát na rady PA, no a vše si tak ulehčit...do hodiny už jsem mohla konečně tlačit...mělo to být bez nástřihu, ovšem malá měla vedle hlavičky ruku, takže nástřih proběhl, ale nebylo to vůbec bolestivé...Malá se asi po čtyřech kontrakcích konečně prodrala na svět a stihli jsem to na den matek - 23:58 Pak malou ošetřili a dali mi jí pochovat....pak pro mě ovšem nastalo asi nejhorších 50 minut a bylo to šití...to bylo pro mě asi největší utrpení, i když byla paní doktorka skvělá a dost mě podporovala....V každém případě všechna ta bolest za to stála...naše dcera je úžásná....

Lukášek 27.8.2010

ahojky maminky tak i já se s vámi podělím o zážitek z porodu..Termín jsme měli na 16.9.2010.Celé těhotenství probíhalo v pořádku ale kvuli moji nemoci-epilepsii sem již od začátku věděla,že mě čeká císař.25.8 jsem šla na kontrolu ke gynekologovi který mi oznámil,že náš brouček je dost velký a že raději uděláme zákrok hned než čekat ,že je riziko záchvatu a kdoví jaké by to mělo následky,doma jsem dobalila tašku a ve čtvrtek 26.8 nastoupila do prodnice kde mě čekala spousta vyšetření,od večera už sem nesměla nic jíst což pro mě bylo něco hrozného v pátek 27.8 byl náš velký den,v 5:00 přišla sestřička mě vzbudit že mi dá klystýr,v 7h jsem si ještě volala s přítelem že zhruba v poledne už budeme mít naše zlatíčko u sebe to jsme si ještě mysleli že čekáme naší princeznu v 7:30 mi udělali cévkování a v 7:50 se jelo na ssál,strašně sem se bála nevěděla sem co mě čeká a nečeká,hlavně sem nevěděla proč mě vezou už tak brzy když sem měla jít až v polednena sále byla velmi příjemná asistentka která si se mnou povídala a já zase jí jak moc už se těším na svojí holčičku,dostala sem epidurál a za moment už sem necítila celý spodek,o pár minut později si pamatuju tlak v břiše a najednou už jen ten nejkrásnější zvuk...v 8:11 první pláč našeho miminka,jen s rozdílem že to nebyla naše holčička ale náš chlapeček,holt pan doktor se splatl na ultrazvuku ale mě to bylo jedno hlavně že byl a je v pořádku,odnesli ho na veškeré vyšetření a me do 9h šili,po 3 hodinách mi našeho Lukáška přinesli,bohužel ale od začátku odmítal prso tak jsme zůstali na sunaru.Náš brouček se tedy narodil v 37+0 27.8.2010 v 8:11 3540g a 49cm dnes má skoro 9 měsíců a 9800g a 73cm dělá nám jen samou radost je to naše zlatíčko:-))