Naše rodina. Jak přežít tchýni??? - nové diskuze

Dárky od tchýní...

Ahoj holky, asi se tu už řešilo, ale jak jste spokojené s dárky od tchýně? Teda pokud nějaké přinesou, že?Manžel svojí matince pokaždé říká, že nejraději si vyberem pro Adámka my... Tak pro jistou nám většinou nedá nic. Ale když už koupí, stojí to za to. Oblečení povětšinou tak na doma, nebo už malé. Hračky nevhodné, ostré nebo jinak nebezpečné...kdyby nám přidala raději na kaši nebo tak.Nejsem na oblečení a hračky nijak přehnaně náročná, i levné věci jsou pěkné a udělají službu.

holky tak tohle je konec

kdo víte jak jsme tu psala o tchyni.... no pokračování bylo,jak jsme vyznala lásku tchánovi,jen mezi námi,ale dostala s ek tomu a odepsala mi jedovatý vzteklý vzkaz na FB. já jí odepsala,že se mezi ně nestavím,že manžel její,je svéprávný,at za něj nemluví a že at není tak zlá,že to jistě neprospívá jejímu zdraví. uznávám,trošku provokace to byla. ale víte co ona napslaa mému muži? že jí má vrátit nejpozději do konce roka všecky peníze co nám kdy dali a že už nikdy jí nemá volat ani psát,že pro ně jsme skončili. holky tak tohle mě vážně hodně dostalo a nějak se nedokážu vzpamatovat. manžel si to přečetl a beze slov odešel do posilovny. holky,vždyt on jí nic neudělal. jak může matka zvarhnout syna?

Nezklamala

Tak jsem se dneska překonala a jela s manžou ke tchýni, řekla jsem si, že to nemá cenu odkládat a že to budu mít za sebou. Nezklamala, prostě neexistuju. Ale zase musím být zticha, protože se věnovala Tominkovi a to celou dobu( mazlili se, povídala si s ním a Tomina byl úplně u vytržení a pořád u ní chtěl být )a navíc Tomášek dostal dárek k svátku a to naprosto úžasného šášu z plyšoviny pro mimísky a navíc kompletek lacláčků s mikinkou z tak úžasného materiálu,že jsem se neovládla a dokonce jí poděkovala. Hádám, že za tím dárkem není ona, ale prababička, ale výběr byl na ní. Už je to druhý šáša, kterého malý dostal, první byl k Mikuláši, Tomina ho úplně miluje, tenhle je skoro stejně velký jako on a dobře se morduje. Jako tchýně je strašná, ale jako babička občas boduje. Jsem asi měkká, ale já to jednou za měsíc kvůli malému a Ládíkovi zkousnu. Je to přeci jen maminka a babička. Proč jim ji brát jen, protože jsme si prostě nesedly. Jinak, jestli jsem to dneska dobře pochopila, tak jsem si potvrdila, kdo vlastně za tím naším vypěstovaným nepřátelstvím je. Škoda jen, že jí to nikdy nevysvětlím, ten člověk jí je bližší, než já.

Jak to vidělo dítě

Moje maminka a babička - maminka mojeho tatínka se velmi krutě neměly rády. Bylo to tak, že babička na nás posílala sociálku a chtěla, aby nás sociálka dala do dětského domova, protože moje maminka se o nás špatně stará. Ale maminka nám tam nikdy nezakazovala jezdit, i když ona s námi samozřejmě nejela, a já jsem moc ráda, protože mě babička milovala. A i když o mamince babička mluvila špatně, tak jsem neřešila. Děcka nejsou blbé. Ona s tím babička velmi rychle sama přestala, když viděla, že buď začínám brečet, jak mi to bylo líto, anebo, to už jako starší, že to pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Časem jsem tam sama přestala chtět jezdit, takže pokud vaše tchýně o vás budou špatně mluvit, tak ty děcka budou stát na vaší straně, nebojte se.

k předchozímu příspěvku

hele tchyně dovedou být pěkný krávy. mluvím z vlastní zkušenosti. na svátky jsme byli u rodičů manžela týden. a manželem jsme se kvůli nějaké prkotině pohádali. za zavřenými dveřmi.... tchyně slyšela,že se hádáme,nevěděla oč šlo. začala mi nadávat,že si nezasloužím takového muže a dítě a když se mě ptala,co máme za problémy,že s ehádáme,řekla jsem,že nemám potřebu se jí svěřovat,že je to mezi náma, vyslechla jsme si asi 50 minutovou hrůzu na můj účet...jaká jsem falešná mrcha,fůrie,měla jsme si vzít pražáka a nakonec řekla,že bysme s eměli rozvést,když to neklape.... a přitom my jsme v poho. museli jsme okamžitě odjet.... manžel zavelel a jelo se. od tý doby nekomunikujeme. manžel smaozřejmě ano,ale já ne a dokonce jsme jí zakázala vstup k nám. oni jeli 16. zpět do Norska,letěli z Prahy a kvůli její blbosti nemohli ani přijít na kafe a podívat s ena malou. takže bych těm pomluvám o tvé sestře moc nevěřila

rada nad zlato-váš postoj

holčiny,když tak nad tím přemýšlím. kdo četl můj případ o tchyni, je to někde v reakcích z ledna... není to smaostatný příspěvek,ale zkopíruju sem... problém je ten,že tchyně mi zakázala překročit práh jejich domu. takže já již nadále na Slovensko jezdit nebudu. zatím to není aktuální,jsou v Norsku,ale až s evrátí,manžel tam občas jedzit bude,já ne,ani mi to nevadí,jenže je mi jansý,že přijde doba,kdy bude chtít vzít s sebou naši dceru. Co byste dělaly? pustily byste ji, vy byste zůstaly samy doma,když mi to zakázala tam jezdit? myslíte,že je to normální,abych já nesměla a dceru bych tam pustila? opravdu mě to velmi trápí už ted, raději ani nemylsím na tu chvíli,kdy to přijde. jak byste se zachovaly a co si mylsíte?

Ahoj, vidím, že tu většina z Vás má horší problém s tchýní než já, ale potřebovala bych poradit, protože už si opravdu nevím rady. Mám svého manžela opravdu ráda, před pár měsíci se nám narodil překrásnej, zdravej leč nespavej synek. Manžel je dost odtažitý typ člověka a roky co jsme bydleli 100km od jeho rodiny vše bylo v naprostém pořádku - jednou za měsíc, za dva jsme se zastavili a jednou týdně si zavolali a vše bylo ok. Nikomu nic nechybělo ani nevadilo. Po škole jsem se rozhodla, odstěhovat se do velkoměsta a ke svý demenci (pardon za výraz jinak už se vyjádřit snad nedokážu) jsem kývla na to, že budeme bydlet 10 km od jeho veliké rodiny (já sama jsem z rozvedené rodiny a ještě tém+ř jedináček a samorost). Do Prahy jsem dál jezdila pracovat a studovat, protože mi prřišlo krajně omezený se flákat na vesnici a čekat na smrt. Jednoho dne jsem zjistila, že čekám malýho a byla jsem nucena být víc doma a to všechno začalo... Neustálé hekání tchýně jak strašlivě se těší na malého a jak mi je (i slepej by viděl, že hůř může být jen o porodu), to jsem ještě přežila. To že po narození dala malému jen nějakou plastovou misku, řekla že je krásnej, naprosto nerespektovala žádné z mých přání a všude dělala ze sebe vzornou babičku a dávala velice \"cenné\" rady a dál hkala jak ona to chudák měla těžké, to bych taky skousla.. Jenže teď když jsem 4 měsíce spala tak po 3 h denně a do toho se malému začli řezat zoubky a měl zácpu takže několik nocí probrečel komplet, usoudila jsem, že už opravdu nemůžu (dřív jsem normálně pracovala i o nočních, takže jsem na vstávání zvyklá)a potebuju aspoň jednu noc se vyspat a manžel taky tak jestli by nemohla přijet k nám abychom malého nestresovali ještě stěhováním kvůli jené noci a tu jednu noc prostě malého pohlídat. Tu nastal obr problém, že kdybychom ji ho přivezli tak by to bylo něco jiného a že nic po ní chtít nemůžu a když manželovi povídám, že neměla tak pindat o těšení se na vnouče když za 4 měs. se na něj byla podívat snad jen jednou a není schopná ho jedinkrát pohlídat, když švagrový hlídá dítě roky a pořád tak ať se na mě nezlobí, ale malého ji budu ukazovat na obrázku, že kdyby měla zájem o to být s dítětem tak udělá cokoli a ne že se jeětě začne škubat. No a to byl kámen úrazu. Když jedinkrát za x let chci něco po tchýni (aby se víc věnovala vnoučeti když už se na něj tak těšila...) tak manžel se se mnou začne hádat, že jsem zlá a nemám ji ráda atd. Nejhorší je, že ona je na první pohled milá a na oko se děsně snaží a je nadšená babička, ale hned na druhej pohled - ani jednou mi nezavolala, že by mi navařila nebo aspoň s malým došla na procházku... Mí rodiče by nám pomohli a pomáhají i na dálku čím můžou, ale já už jsem prostě v koncích. měl někdo podobnej problém? Nebo mohl by aspoň poradit? Jak docílit toho aby se paní tchýně rozhoupala do stavu buď teda bude babičkou se vším všudy jak avizuje nebo ať pak mlčí a nedělá ze sebe anděla? Nechápu jak z inteligentního vysokoškoláka jakým je můj manžel se najednou stal takovej zaslepenej s prominutím vůl, že to nevidí... Můžete prosím poradit, už jsem opravdu v koncích. Nechci si kvůli tý ženský rozháze jinak perfektní manželství, ale zároveň bych to ráda nějak dořešila, jen nevím co s tím...

jed

dnes další dávka jedu od tchyně. napsala jsem včera tajně tchánovi,kterýho mám velmi ráda... vlastně jsme spolu od toho incidentu nemluvili o tom, tak jsem mu vyunala lásku td\" no asvěte div se,to mě ani ve snu nenapadlo,odepsala tchyně.... vzkaz plný jedu je to magor

Tchýně a dárek z dovolené.

Musím vám něco napsat pro pobavení.S tchýní nemáme vůbec dobrej vztah.No hold si pro syna představovala jinou nevěstu.Jsme s manželem spolu 5let z toho 4 roky manželé.Kromě občasného nemluvení máme krásnej vztah plný lásky.Máme dvě holčičky 3 roky a tři měsíce.Tchýně teď byla s jejím druhým mamnželem na dovolené v Thajsku.Dostala to k padesátinám.Přijeli z dovolené a starší dcera měla zrovna narozeniny.Přišli jí poblahopřát a hlavně se pochlubit jak se měli.No jo my prostě na to nemáme ani mít nebudem abychom vycestovali tak daleko ,ale hlavně po tom ani netoužím.No abych se vrátila k tomu správnému.Synáčkovi přivezli tričko o dvě velikosti menší je to triko na kolo,na kole podotýkám nejezdí.KOšili,kterou si vživotě na sebe nevezme.No ale přivezli mu dárek.A starší dceři přivezli šatičky,které ji jsou taky malý.No ale nějak pozapoměli na druhou vnučku.Tchýně po čtrnáctidenní dovolené se na ni ani nepodivala.A pak si bude zas stěžovat že jí vůbec nevidí.Adélce jsou tři měsíce a ještě si jí ani nepochovala.No prostě mám tchýni k.... ale ji sem si nebrala.Nějak jsem se rozepsala promiňte ,ale trochu se mi ulevilo,že jsem se mohla vypsat

Já tam nechci

Zase se blíží doba, kdy jezdíme ke tchýni. Já vím, že až dosud jsem si tu na ní nestěžovala, ale teď mě při pomyšlení, že tam budu muset, bolí bříško a je mi divně. Ona vlastně není špatná, ale kdysi dávno se mezi nás někdo vložil a zasel špatné semínko a to semínko pořád přihnojoval a zaléval a ona z toho vyrostla kytička plná nedůvěry a asi i nesnášenlivosti. Asi už jste za tu dobu, co sem chodím, poznaly, že jsem celkem zvláštní tvor s ještě zvláštnější povahou. Jsem hodně temperamentní a impulsivní, někdy reaguji klidně a s rozvahou a někdy ve mě prostě bouchnou emoce a lítá to. Hodně dlouho jsem se snažila, aby to mezi námi bylo v pořádku, ale ona mi nevyšla vstříci ani na kousíček cesty a když je snaha jednostranná, tak i sebevětší prostě vyjde napázdno. Vždycky se ke mě chovala celkem zvláštně a má dodneška pocit, že jejímu synovi kazím život a nemyslím to s ním vážně ( jsme spolu 10 let, z toho 2 roky manželé a máme osmiměsíčního syna ). Ale poslední dobou to už vyústilo ve vážně hodně divné chování. Prostě mě ignoruje a vůbec mě neber na vědomí. Když přijdeme na návštěvu, tak zaparkuju malého babičce na posteli ( nemůže moc chodit a tak jsme u ní, aby si malého užila ), ani ho nestihnu slíknout a ona si nad něho stopune a šišlá na něj( ví, že to nesnáším ) a pitvoří se a prostě s ním blbne. Jenže za pár minut malému začne být horko a začne kňourat a chce svlíknout, v ten moment ona odchází s tím, že má malý špatnou náladu. Manžu odvede s sebou do kuchyně a za mnou ho pustí jen tehdy, když se mě má zeptat, co chci k pití atd. Už 10 let piju stejné kafe a ona si to není schopná zapamatovat. Manža se celou dobu snaží jít za mnou k babičce do pokoje, ale ona neustále hledá činnosti v kuchyni a nutí ho tam s ní zůstat. Takže celou návštěvu strávím tím, že sedím u babičky v pokoji a v pauzách mezi jejím poklimbáváním si povídáme nebo si prohlížím katalogy a knížky, které jsem viděla stokrát. Když odcházíme, tak vrazí manžovi tašku plnou jídla, s tím, že je to pro NĚJ. Stoupne si v té jejich úzké chodbičce těsně k němu a povídá si s ním při obouvání a oblíkání. Já stojím za ní a čekám, až ona se vypovídá. Nakonec jí manža musí říct, že mi má uhnout, na to většinou reaguje docela podrážděně. Nejhorší na tom všem je, že to manžovi hodně vadí a občas už se mu tam taky nechce, protože mu vadí, že se ke mě mamka takhle chová. Pokaždé mu říkám, že je to jeho mamka a že je prostě taková a že se takhle k tomu stavět nemůže. Těší mě, že za mnou stojí, ale nechci se mezi ně stavět. Bylo by to ještě horší. Myslíte, že dělám dobře, že si to nechám líbit. Občas si přijdu jako trouba, který si nechá dělat na hlavu, ale pak si zase říkám, že stavět se mezi matku a syna není nejlepší nápad. Ráda bych jí od plic řekla, že mě to bolí a mrzí, ale asi by to vyšlo naprázdno.

pitka bambitka

vytočila mě ta pitka,nemohu už jí ani říkat tchyně,mto je moc slušné slovo na ni.volala s Lubem a já tančila s Naty v pokojíčk. slyšela jsme asi 10 minut jak se dohadujou,ale nic konrétně jsme neslyšela.-pak přišel,že prej se jeho matce doneslo,že nechci jít do baráku. a ačkoliv jí to vyvrátil,tak 10 minut do něj valila.... ani se neptám co říkala,jinak bych to asi nezkousla. je to normální?

Že ty tchýně tak drží na své synáčky,grrr....Dneska si i s Jirkou přijeli pro Ondru. Místo pozdravu mě nebo Ondry, hlásila že si kočárek brát nebudou(nikdo jí ho nenabízel, nemá to smysl na 2hodiny ve škaredém počasí). Když jsem chtěla vidět autosedačku tak se začala hádat, že oni si ji nechali skontrolovat, a já už nic nemusím, prý se to vyřešilo na sociálce- psala jsem to v rozvodu, důvody by byli na dlouho. Nakonec teda svolili, neuměla ho do ni ani zapnout, vyřvávala že kvůli mě nebude kupovat novou autosedačku-tuhle nekupovala, mají ji půjčenou. Na malé upozornění ho teda něják zapla, rýpla si že z ní dělám vola a odjeli. Ach jo, to bude u soudu masakr s jejím chování.Po odchodu Jirky jsme se ještě bavili,ale po jeho podání některých situacích, najednou obrátila a slušnost nezná.