Já tam nechci - diskuze

Zase se blíží doba, kdy jezdíme ke tchýni. Já vím, že až dosud jsem si tu na ní nestěžovala, ale teď mě při pomyšlení, že tam budu muset, bolí bříško a je mi divně. Ona vlastně není špatná, ale kdysi dávno se mezi nás někdo vložil a zasel špatné semínko a to semínko pořád přihnojoval a zaléval a ona z toho vyrostla kytička plná nedůvěry a asi i nesnášenlivosti. Asi už jste za tu dobu, co sem chodím, poznaly, že jsem celkem zvláštní tvor s ještě zvláštnější povahou. Jsem hodně temperamentní a impulsivní, někdy reaguji klidně a s rozvahou a někdy ve mě prostě bouchnou emoce a lítá to. Hodně dlouho jsem se snažila, aby to mezi námi bylo v pořádku, ale ona mi nevyšla vstříci ani na kousíček cesty a když je snaha jednostranná, tak i sebevětší prostě vyjde napázdno. Vždycky se ke mě chovala celkem zvláštně a má dodneška pocit, že jejímu synovi kazím život a nemyslím to s ním vážně ( jsme spolu 10 let, z toho 2 roky manželé a máme osmiměsíčního syna ). Ale poslední dobou to už vyústilo ve vážně hodně divné chování. Prostě mě ignoruje a vůbec mě neber na vědomí. Když přijdeme na návštěvu, tak zaparkuju malého babičce na posteli ( nemůže moc chodit a tak jsme u ní, aby si malého užila ), ani ho nestihnu slíknout a ona si nad něho stopune a šišlá na něj( ví, že to nesnáším ) a pitvoří se a prostě s ním blbne. Jenže za pár minut malému začne být horko a začne kňourat a chce svlíknout, v ten moment ona odchází s tím, že má malý špatnou náladu. Manžu odvede s sebou do kuchyně a za mnou ho pustí jen tehdy, když se mě má zeptat, co chci k pití atd. Už 10 let piju stejné kafe a ona si to není schopná zapamatovat. Manža se celou dobu snaží jít za mnou k babičce do pokoje, ale ona neustále hledá činnosti v kuchyni a nutí ho tam s ní zůstat. Takže celou návštěvu strávím tím, že sedím u babičky v pokoji a v pauzách mezi jejím poklimbáváním si povídáme nebo si prohlížím katalogy a knížky, které jsem viděla stokrát. Když odcházíme, tak vrazí manžovi tašku plnou jídla, s tím, že je to pro NĚJ. Stoupne si v té jejich úzké chodbičce těsně k němu a povídá si s ním při obouvání a oblíkání. Já stojím za ní a čekám, až ona se vypovídá. Nakonec jí manža musí říct, že mi má uhnout, na to většinou reaguje docela podrážděně. Nejhorší na tom všem je, že to manžovi hodně vadí a občas už se mu tam taky nechce, protože mu vadí, že se ke mě mamka takhle chová. Pokaždé mu říkám, že je to jeho mamka a že je prostě taková a že se takhle k tomu stavět nemůže. Těší mě, že za mnou stojí, ale nechci se mezi ně stavět. Bylo by to ještě horší. Myslíte, že dělám dobře, že si to nechám líbit. Občas si přijdu jako trouba, který si nechá dělat na hlavu, ale pak si zase říkám, že stavět se mezi matku a syna není nejlepší nápad. Ráda bych jí od plic řekla, že mě to bolí a mrzí, ale asi by to vyšlo naprázdno.