Ahoj, vidím, že tu většina z Vás má horší problém s tchýní n... - diskuze

Ahoj, vidím, že tu většina z Vás má horší problém s tchýní než já, ale potřebovala bych poradit, protože už si opravdu nevím rady. Mám svého manžela opravdu ráda, před pár měsíci se nám narodil překrásnej, zdravej leč nespavej synek. Manžel je dost odtažitý typ člověka a roky co jsme bydleli 100km od jeho rodiny vše bylo v naprostém pořádku - jednou za měsíc, za dva jsme se zastavili a jednou týdně si zavolali a vše bylo ok. Nikomu nic nechybělo ani nevadilo. Po škole jsem se rozhodla, odstěhovat se do velkoměsta a ke svý demenci (pardon za výraz jinak už se vyjádřit snad nedokážu) jsem kývla na to, že budeme bydlet 10 km od jeho veliké rodiny (já sama jsem z rozvedené rodiny a ještě tém+ř jedináček a samorost). Do Prahy jsem dál jezdila pracovat a studovat, protože mi prřišlo krajně omezený se flákat na vesnici a čekat na smrt. Jednoho dne jsem zjistila, že čekám malýho a byla jsem nucena být víc doma a to všechno začalo... Neustálé hekání tchýně jak strašlivě se těší na malého a jak mi je (i slepej by viděl, že hůř může být jen o porodu), to jsem ještě přežila. To že po narození dala malému jen nějakou plastovou misku, řekla že je krásnej, naprosto nerespektovala žádné z mých přání a všude dělala ze sebe vzornou babičku a dávala velice \"cenné\" rady a dál hkala jak ona to chudák měla těžké, to bych taky skousla.. Jenže teď když jsem 4 měsíce spala tak po 3 h denně a do toho se malému začli řezat zoubky a měl zácpu takže několik nocí probrečel komplet, usoudila jsem, že už opravdu nemůžu (dřív jsem normálně pracovala i o nočních, takže jsem na vstávání zvyklá)a potebuju aspoň jednu noc se vyspat a manžel taky tak jestli by nemohla přijet k nám abychom malého nestresovali ještě stěhováním kvůli jené noci a tu jednu noc prostě malého pohlídat. Tu nastal obr problém, že kdybychom ji ho přivezli tak by to bylo něco jiného a že nic po ní chtít nemůžu a když manželovi povídám, že neměla tak pindat o těšení se na vnouče když za 4 měs. se na něj byla podívat snad jen jednou a není schopná ho jedinkrát pohlídat, když švagrový hlídá dítě roky a pořád tak ať se na mě nezlobí, ale malého ji budu ukazovat na obrázku, že kdyby měla zájem o to být s dítětem tak udělá cokoli a ne že se jeětě začne škubat. No a to byl kámen úrazu. Když jedinkrát za x let chci něco po tchýni (aby se víc věnovala vnoučeti když už se na něj tak těšila...) tak manžel se se mnou začne hádat, že jsem zlá a nemám ji ráda atd. Nejhorší je, že ona je na první pohled milá a na oko se děsně snaží a je nadšená babička, ale hned na druhej pohled - ani jednou mi nezavolala, že by mi navařila nebo aspoň s malým došla na procházku... Mí rodiče by nám pomohli a pomáhají i na dálku čím můžou, ale já už jsem prostě v koncích. měl někdo podobnej problém? Nebo mohl by aspoň poradit? Jak docílit toho aby se paní tchýně rozhoupala do stavu buď teda bude babičkou se vším všudy jak avizuje nebo ať pak mlčí a nedělá ze sebe anděla? Nechápu jak z inteligentního vysokoškoláka jakým je můj manžel se najednou stal takovej zaslepenej s prominutím vůl, že to nevidí... Můžete prosím poradit, už jsem opravdu v koncích. Nechci si kvůli tý ženský rozháze jinak perfektní manželství, ale zároveň bych to ráda nějak dořešila, jen nevím co s tím...