Co na to říkáte? Přečetli/y jste? Vaše příhody. Co už bych nepřežil/a? - nové diskuze

Bartošová

Dneska jsem si po dlouhé době zakoupila Rytmus života a přečetla různé drby.Dorazil mě rozhovor s Bartošovou.Nevím jestli je s prominutím tak blbá,že jí nedochází co říká,nebo jestli chce být zajímavá i na úkor svého syna.Nebudu komentovat celý článek,ale stačí ten konec,kdy vysvětluje jak uspává svého skoro 12letého syna,jak s ní musí spát v posteli a tulit se k ní.Nic proti tomu,je to jejich věc,ale proč to prezentovat takhle veřejně?Copak neví co to s tím klukem udělá,jak se mu budou ve škole pošklebovat atd.?Artur je podle mě velký chudák i bez těhle článků.

Drsný zážitek v "masně"

Dnes jsem zažila dost nechutnou věc. Paní v kuřecím obchodě mně rukou, ne přes sáček, ale skutečně rukou??? nabrala kuřecí srdce na polévku a aniž by si ji umyla, mě následně "kasírovala" a podala na vrácení špinavou rukou špinavé peníze. Neubránila jsem se upozornění, že to bylo velmi nehygienické.

Kouření - vlastně nekouření

Tak jen informuji, že dnes je to 31. den, co přítel nekouří. První tři týdny měl náplasti, teď už je bez nich a nedělá mu to extra problém. Absťáky nemá... jen ta nálada je jaksi trošku - jak bych to nejlépe vystihla - na zabití? Věděla jsem, že to nebude lehké, ale asi jsem si dost neuvědomovala, že se to tak dotkne i mně. Ale koho jiného, když s ním žiji, že? No, hlavní je, že nekouří a že ani neváhá a nepřemýšlí, že by zase začal. Ostatní snad brzo přejde. Přijdu si jak na houpačce. Jeden den se vznáším v oblacích, druhý den přemýšlím o vraždě Ale hlavně, že si přestal ničit zdraví - jupí Údajně prý spíše kvůli mně a toho si moc vážím

??!!

http://www.novinky.cz/clanek/150736-nic-nez-pravda-promiskuitni-jehovistka-by-nechala-svou-dceru-zemrit.htmljá ten pořad nesleduji, ale tohle muselo být opravdu "husté".S Jehovisty mám osobní zkušenost a vím, jak na těch svých zásadách lpí, ale je to pro mě nepochopitelné

http://www.blesk.cz/clanek/100346/svedky-v-tranzu-skakaly-pod-auta-na-dalnici.htmlholy omlouvam se ze se to nijak nevzthuje k detem a tak, ale videla jsem to pred dvema dnama tady v televizi a vubec jsem to nemohla rozdychat a ted jsem to nasla na blesku. Je to fakt sila!

Pojišťovna versus život

Tak dnes jsem byla na gyndě. Vedle mě přisedly dvě mladé holčiny, tak šestnáct, ani ne. A jak jsem tak zaslechla - já nic neřeknu, já tam nejdu, já se stydím a co budu dělat...a asi bych měla jet domů, ještě jsem nikdy nebyla... - a tak jsem se otočila a prostě se zeptala, co se děje. Slušně a v klidu. Ovšem dívčina se styděla a tak povídám, jestli potřebuje tablety? No dle jejího výrazu jsem pochopila a povídám, že to vypadá, že na ty už je pozdě? Jojo... Vysvětlila jsem jí, že se nemá čeho bát a recept na tabletu po jí jistě paní doktorka vypíše, i když není zdejší. Jenže děvče bylo opravdu mimo a tak jsem s ní vešla do předordinace a raději vše sestřičce vysvětlila. Holčina se nezmohla na slovo. První věta sestry totiž byla, že musí v místě bydliště. A pak sklesle chtěla odejít. A tak jsem se musela chopit iniciativně celé situace sama. Vše dopadlo dobře, děvče odešlo sreceptem - mimochodem ta sranda stojí přes pět stovek...a ještě jsem jí poradila, že bude lepší prevence....takové díky jsem již dlouho neslyšela! a od "mládeže" je to milé!

Kozy a šípky

Včera došlo k nejhoršímu,očkovali se kozy.Plán byl celkem jednoduchý,přehnat celé stádo do statku do malé ohrady,tam pochytat,naočkovat a zahnat zpátky.Veterinář měl i s pomocníkem dorazit odpoledne,tak jsem ráno vyrazila ty kozy přehnat.S kbelíkem zrní jsem otevřela ohradu,říkám "holky jdem"a oni šli.Bohužel na úplně opačnou stranu než já.Celkem rychle jsem pochopila co se děje.Asi 200m.za ohradou je stráň a na ní rostou šípky.No a ty mlsný potvory se vydali k nim.Samozřejmě v sobotu dopoledne je tam okolo spousta lidí na procházce,takže abych zachovala tvář vydala jsem povel"kozy jděte k šípku"a tvářila se že jsem vlastně nic jiného ani nechtěla.Dorazili jsme ke stráni,kozy se rozptýlili a já jen přemýšlela jak svolám 30 koz a dostanu je tam kam potřebuju.No strávili jsme tam skoro 2 hodiny za blbého dotazu kolemjdoucích tipu"oni ty kozy utekli?"Všechny jsem ujistila že néé,že jsou na šípkách schválně protože je to zdravý.Po 2 hodinách kozy přepli z programu šípky na program zrní a byli ochotný jít se mnou.Takže jsem stihla ty bestie zavřít,odjet domů,nakrmit a odložit děti a těšila se na odpoledne.U ohrady jsme se s veterinářem setkali v 15hodin.A musím říct,kozy nezklamaly.Pomocník se tvářil že kozu viděl tak maximálně na obrázku,nechápal proč mají rohy(jak jsem pak pochopila byl to nějaký mentál co v rámci jakéhosi programu "pracoval")a veterinář vznášel blbé dotazy jak udržím ty kozy až je bude očkovat.No já celkem jednoduše.Prostě jsem vzala psí vodítka,jedno zalasovala okolo krku a kozu přivázala k ohradě,druhým jsem zalasovala zadní nohu a zvedla jí.Koza na 3 nohách toho zase tolik nedokáže.Na tupý pohled veterináře jsem prohlásila,že kovbojové tohle s krávama dělají běžně a podle mě je rozdíl mezi kozou a krávou jen ve velikosti.No těch koz jsme naočkovali přesně 11.Pak ten tupý pomocník špatně zavřel ohradu a celé stádo naštvaně vyrazilo ven.Doktor prohlásil,že očkování je jakási blbost ze zákona,že to snad brzy zruší,zapsal že napíchal všechny a odjel.No a mě se kupodivu podařilo milé kozy ukecat aby se vrátili do svého domova.Největší radost z toho dne měl asi Jirka,kdy jindy s mu podaří se skoro celý den někde plácat a být tak krásně špinavý.

Vrba

Tak nevím, čím to je... Ale neuplyne snad ani jeden den, abych nebyla někomu vrbou, oporou nebo chůvou... Všimla jsem si toho už dřív, ale čím jsem starší, tím je to zřetelnější. Jak víte, učím angličtinu - teď doma. Mám pár studentů, kteří ke mě chodí - z některých mám pocit, že se chodí jenom vypovídat. Občas si přijdu hloupě, zaplatí si hodinu angličtiny a pak mi vykládají své trable - a ještě k tomu česky. Další věc se začala dít na plavání. Všimla jsem si, že v šatničce při převlíkání průběžně hlídám snad všechny dětičky, když si maminky potřebují odskočit. Ještě, že po jednom :-) Pak jsou tu rozhovory po icq nebo SMSky, kde se taky tak zhruba každý týden řeší nějaký problém. Zvláštní na tom je, že to většinou nejsou ani mý dobří přátelé - spíš jsou to známí a přesto jsou ochotni se mi svěřovat s největšími intimnostmni... Ale to není všechno. Mě se to stává i na zastávce tramvaje... stojím, čekám až do pojede a už mi nějaká ženská vykládá, co se jí ten den přihodilo. Prostě jen tak... Máte to někdo taky? Dá se s tím něco dělat? Kamarádům a přátelům pomůžu ráda, ale přeci nemůžu takhle fungovat pro všechny...je to vyčerpávající... a poslat je někam...to já neumím.

osloveni ( ne jmena)

Kdyz jsme tady u toho nazyvani miminek v brisku - napadlo me.Jak rikate svym detem, krome jejich jmena? Ja jsem u sebe vypozorovala, ze se mi toto druhe osloveni, po nejake dobe zcela meni.V dane chvili si neumim predstavit, ze bych ji rikala jinak.Pak mi najednou vjede do pusy neco jinyho a nemuzu se toho zbavit, az mi to zase nahradi jinePak jsou stala osloveni, pouzivana trochu mene casto ( Stala u nas jsou: Zvire(velmi caste),Lupme,Lumpajznice)Preletava: zezacatku po porodu asi az do 4 mesicu to bylo: Kocicko, pak Zlaticko,chvili Milacku a ted se nemuzu zbavit osloveni Mysko,Mysicko A co vy?

jak jste oslovovali miminko v brisku?

zajimalo by me jak jste oslovovali nebo oslovujete vase miminko v brisku. Jako jestli to bylo od zacatku mimi nebo fazolka a pak a kdy to preslo treba uz ve vybrane jmeno nebo jestli jste mimi v brisku oslovovali nejakym "pracovnim" jmenem?

Bez dechu

Holky, dneska jsem mela nejaky perny den. Cekame navstevu, takze hned po probuzeni mi srotovalo v hlave, co musim zaricit, co vsechno uklidit, nachystat, privezt a tak. Tak jsem rychle padila s Anickou do skolky, doma jsem do toho pustila, porad se mi pod nohy pletl Honzik, protivnej, ze litam jak das a nevenuju se mu. Pak jsem letela jako zhava cara zase v poledne do skolky. Pak doma jeste rychle vytrit celej byt a usmazit koblizky. Do toho jsem dvakrat uspavala Honzika, ktery byl uz hotovka, ale nechtel usnout. Tak jsem ho vytahla z postylky, chystala mu jidlo, ze se mu snad trochu zlepsi nalada. No a najednou strasny rev. Zaviral totiz dvere, ale prsticky druhe rucky mel strcene v pantech. To byl krik jako blazen. Jenze najednou zacal modrat, nemohl se nadechnout. tak jsem ho chytila, trasla s nim a pokazde jen dalsi zasipani, nejhorsi bylo, jak strasne bezmocne koulel ocima. Holky, ja s nim trasla jako o zivot, bouchala ho do zad. Zdalo se mi, ze je to snad 10 minut (to asi ne, ze?). Nakonec byl uz uplne modry, tak jsem ho poradne prastila a konecne se nadechl.V tu chvili se mi stulil do naruci a uplne odpadl, byl jak hadrova panenka. Jen slabe dychal. Ja mela vazne strach. Ale za chvili se rozdychal, jen tak slabe knucel, tak jsem ho chovala a on pak z toho vycerpanim usnul. Chudacek, ja mela o nej takovy strachPS:A to jeste nevim, co ty prsticky, protoze porad jeste spi

?????

Holky berete sebou děti když jdete na hřbitov?? Slyšela jsem kdysi pověru že by děti neměli chodit na hřbitov..Ale nevím co a jak a jak staré a tak..Chtěla vzít fífího tchýně sebou,tak jsem řekla že né,ale nevěděla jsem proč né..A teď tam potřebuju jít já a tak nevím...