Ach, Ti chlapi - nové diskuze

Pochvalička

Tak mě včera skolil nějaký záhadný virus nebo co, sotva jsem chodila..tak se manžel musel ujmout malýho a domácnosti hned od rána..musim ho pochválit zvládl to dobře ale se mnou to stejně škubalo. On si to dělal po svým a to je pro mě stres, jsem na to hrozná musim mu pořád říkat jak a co má dělat, porád kontroluju co malej. No tak se zavřeli v pokoji aby měli ode mě pokoj. No aspoň jsem se vyspala a dneska jsem už Ok. No ještě že ho mám :)

Rozuzlení situace

Milé holky moje,Tak vám chci napsat, jak to vše včera pokračovalo. Bylo to hrozné. Já jsem vám tu psala okolo poledního a to jsem se cítila hrozně, ale to jsem ještě nevěděla, co přijde dál za smutek. Malá se vyspala a mne strašně unavovalo si s ní vůbec hrát. Pořád jsem sledovala telefon, zda nevolá, pořád jsem koukala z okna, zda nepřijel. Poslouchala klíče v zámku, svíralo mne u srdce, cítila jsem čím dál tím víc nejistotu. Měla jsem nutkání mu zavolat, ale také mne vždy polil znovu hrozný vztek, jak jsme mu lhostejné. Neudělala jsem to. Nezavolala jsem. Pořád jsem ale v koutku doufala, že přijede, a ono se tak nedělo. Ač nesmíme s malou ven, vzala jsem jí do kočáru a šly jsme aspoň na půl hodiny. Bylo krásně, chodili rodinky s dětmi, a mne to bylo tak líto. Doma jsem si myslela, že mi to venku uteče a bude mne to tam bavit, a venku jsem si říkala, že chci domů. Čas vůbec neutíkal a já nemluvila ani na malou. Bylo mi čím dál hůř. K večer přišla má ségre a já se plně rozbrečela. Přestala jsem doufat, ale zároveň jsem stále neměla pocit nějakého provinění. Stála jsem si stále za svém, a šlo to z vnitřku, žádné výčitky, snad jen ten vyhazov, ale to mne stále nepřesvědčovalo mu zavolat. Ségra odešla, já si šla malou koupat, jak jsem jí nesla z vany, má 16kg, tak jsem si jen tak řekla, co kdyby se mi něco stalo s bříškem, co bych dělala, co by dělala on, v té chvíli jsem si uvědomila, že už to přeháním, jestli se moc nelituji. Že když odejde, tak to budu muset dělat stále a mohla jsem si to vyřešit i tím, že jsem ji mohla nechat jít. Zakázala jsem si na to myslet. Když jsem malou krmila, bylo půl osmé, zvonil telefon, byl to Martin. Nevěděla jsem, zda to vzít či ne. Ale nakonec jsem to zvedla a čekala ty nejhorší slova o našem konci. Najednou jsem tam slyšela slabý hlásek, jestli se mnou může mluvit, že by chtěl přijet a jak se na to tvářím já. Že se mu stýská, že to byla nejdelší doba, kterou vydržel bez nás, a déle by to už nevydržel. Mne to strašně potěšilo, spadl mi kámen ze srdce, ale nedala jsem to najevo. Chtěla jsem ho ještě trochu nechat. Řekla jsem mu, jestli se mu stýská a chtěl přijet, že už tu teda dávno měl být, a že on musí vědět jako chlap, jak se k tomu postavit. Ale samozřejmě jsem to nenechala bez toho, aniž bych mu řekla své, a všechno jsem mu rovnou do toho telefonu řekla, co mne od něj mrzí, že mi nebyl oporou, když jsem to nejvíc potřebovala, že jsem fakt už vyčerpaná. Omluvila jsem se i za ten vyhazov, ale to bylo vše, za co jsem se omluvila. Také jsem mu ale řekla, že mne hodně zklamal, že si vypnul tel. A odjel a ani neřekl kam i když jsem věděla, kam pojede. Holky a víte, co jsem se dověděla během toho našeho hovoru? Že spal celé dopoledne, odpoledne si šel ven ke včelám-jeho koníček, pak si zapnul telefony a zjistil, že jsem mu nevolala, tak znejistil. Jak jsem teď ráda, že jsem mu nevolala. On tedy pak ještě čekal do těch půl osmé, a pak zavolal. Dostalo mne to. A řekla jsem mu, jak si může vypnout telefony, když nikdy neví, co by se mohlo stát. Já toto tak nesnáším, a sama to nedělám. Uznal to, že je vůl. Že si tím vůbec nepomohl, naopak uškodil, a že už jen tak neodjede, že mu tak dobře nebylo a pořád na nás myslel. No to bych u chlapa ani neřekla, ale budiž, mne to potěšilo. Dovolali jsme asi až v devět s tím, že mi řekl, že jede domů. Holky a ono bylo jedenáct a on tu ještě nebyl…tak jsem začala mít strach, zda se mu něco nestalo a volala mu. Byl teprve v půli cestě, že se ještě zakecal se ségrou, tak to už jsem nekomentovala. Přijel v půl dvanácté, pak jsme ještě polemizovali v posteli, a já jsem skutečně cítila, že pro něj něco znamenáme, bylo mu smutno. Možná si teď řeknete, že jsem tvrdá, ale já jsem mu mé pocity neřekla, a ani nepřiznala. Prostě to tak cítím, a nechci, aby mne viděl, jako nějakou ubrečenou holku, která se zblázní když odjede. Musí to na mne vidět, že jsem ráda, že je doma, ale nemusí vědět všechno. Dnes když mne pohladí bříško, nebo zadek, nebo cokoliv, tak je tam cítit takový cit lásky, vážnosti. Myslím, že je rád, že je doma, a já s Eliškou také. Strašně si s ním dneska hrála, jako by to vše věděla. Já vám holky děkuji za Vaše názory, i Ty, které mne donutily se na to podívat i z druhé strany a jsem za ně ráda. Jsem ráda, že jste stály za mnou, a že vás tu mám. Každopádně mateřská není žádná výhra, a máme to holky někdy fakt těžké. Ale teď už se na svět koukám zase lépe. Děkuji vám.

dnešní kouzelný den

Ráno jsem to s pejskem vzala přes samošku pro čerstvý rohlíčky a párečky k snídani a než jsem se vrátila byli kluci hotoví s ranní hygienou a lehkým úklidem,takže jsme se vrhli na okna...noo vrhli,moje činnost spočívala v tom,že jsem zapla pračku do které taťka naházel záclonyTatínek umyl všechna okna,Rostík mu při tom asistoval.Setřeli prach a vytřeli podlahy..potom pověsil záclony (jen potřeboval říct která kam patří)Já jim ukuchtila co si přáli,po obědě jsme si lehli k pohádce a po hodinovém odpočinku jsme vzali motorku a pádili ven...máme toho nejbáječnějšího tátu na světě

Nehorázná drzost

Včera jsem chtěla začít jarní uklid.A on mi říká,nesnáším jarní uklidy,dělej si to jak budu v práci.Tak mu říkám.Ty jsi teda drzoun,že by tě napadlo mi pomoc to jsem nečekala,ale ještě blbě žvanit to je teda moc.

Až se za toho mého chlapa stydím...

Ahoj holky, Tak to včera vyvrcholilo tak, že odešel. Eliška už hajala, my jsme šli večeřet, a on, že je to dobré, tak jsem jen úlisně podotkla: „Ne, jako v Toužimi“, tam bydlí jeho rodina a mají tam tu prodejnu. A ono z něj vypadlo skutečně, že se stavěl v Toužimi už v půl jedné a zašel si s mámou na oběd, pak že tam chvíli pobyl, vyjel ve dvě, a dorazil v půl páté. Podotýkám, že cesta trvá hodinu ale on sháněl ten posraný cukr. Takže do mne jako když bodne, tak on už prakticky od půl jedné nebyl v práci, slíbil mi, že přijede dřív, abych si mohla jít lehnout, a šel si v klidu na obídek s mámou, ač já doma vařila, a pak si jezdil po Lidlech, cestou domů jsou tři, aby si nakoupil ten cukr a teprve potom byl čas jet domů. Tak jsem mu řekla, že mi teda kecal, když říkal, že má hodně práce apod. že to vidím, kolik té práce měl, když už byl v Toužimi od půl jedné, a on na to, že do jeho práce je mi prd, co tam dělá nebo nedělá a že on nosí domů peníze, a je úplně jedno kde je, a že já se do toho nemám plést, že mi do toho nic není. Já jsem to brala jako výtku, že já jako sedím doma, a domů peníze nenosím, jen mateřskou 7.600, a on že přinese peníze, to mám jako držet hubu a krok? Urazila jsem se, a jak mi to tak vše se zlostí říkal, tak jsem řekla Martine jdi! Vypadni, když jsem tak hrozná!! On na to úplně čekal, v okamžiku byl oblečený, neodpovídal již na nic, jen jsem mu řekla, že na to čekal, že mne vyprovokoval, a jestli to myslí vážně, muselo být na mne vidět, že to vážně nemyslím, ale přesto chtěl jít. Tak jsem se ho zeptala, jestli mu přijde normální tu nechat nemocné dítě, já nemocná, je mi na hovno, a ještě těhotná, a takhle mne nervovat, a on mi řekl, že to zvládnu, tak jsem mu říkala, že se vzdává úplně odpovědnosti za nás, a on, že ano. Tak jsem se ho zeptala ještě jednou, jestli to myslí vážně, a on jen mezi dveřmi řekl, jo vzdávám se všech tří odpovědností a zabouchl. Vypnul si telefony a od té doby nedal o sobě vědět, ještě když jsem se ho předtím ptala, kdy míní přijet, tak utrousil, že možná zítra, ale ještě tu není a nevěřím tomu, že dnes přijede. Pak mi volala ségra, že jí volal, co chtěl, že to nestačila vzít, tak jsem jí vše řekla, a ona mu pak volala, když si zapnul tel. A prý ať na mne dají pozor, bydlí vedle ve vchodě. Trapák. Sám se tomu vyhnul, a jinému bude říkat, ať na nás dohlídnou? Já mu jen napsala sms, že to, že si vypnul tel. Značí akorát o tom, že o nás tu starost nemá, ať si vyčistí hlavu, odpočine si, a nás ať vypustí z hlavy, že si stejně myslím, že už nás nemá rád. Neodpověděl, a pak jsem mu psala ještě jednu, jestli je domluvený s mým tátou na zahradu, tak ať si to zařídí, jestli nepřijede, ani na to neodpověděl. Od té doby jsem se neozvala ani já. Nic o sobě nevíme, já jen vím, že jel do Toužimi za rodiči, kam jinam že. Holky kdyby jel na pivo, tak by snad udělal lépe, ale já mám na něj takový vztek. Ví, že nemůžeme ven, že mi je blbě, Elí nemocná, a on si odjede, plný svobody a vyčistí si makovici. Neříkám, že jsem na něj nebyla také protivná, ale domáhala jsem se jen svého, je toho na mne fakt od toho února moc, samá nemoc, pořád doma, ta cukrovka s dietou do toho, lítání po doktorech, a zarážela mne jeho sobeckost, a teď mne to štve ještě víc, čím déle tu není, tím více jsem na něj naštvaná. Já se bojím, že tohle je konec, i z jeho strany mám nějaké tušení. Ségře teda do telefonu řekl, že to bude zase dobrý, ale kde bere tu jistotu ve mne? Já vůbec nevím, jak mám reagovat, jestli přijde, a jestli nepřijde dnes ale až zítra tak jsem i tak bezradná, jsou to prakticky dny, kdy je doma a já si mohu odpočinout, zatímco si teď odpočívá on, a já jedu v jednom tahu s nemocí na krku. Tohle nemůže udělat člověk, který mne má rád, čím víc si to uvědomuji, tím víc to nechápu. Ještě nedávno to bylo úplně normální, občas nějaká bouře, ale nic vážného, tedy já to tak nebrala. Jak se takhle může zachovat. Také mne zaráží, že nemá strach o miminko v bříšku, protože mne to stresuje, snažím se být v klidu ale znáte to, že to má člověk stejně v sobě. Nedokážu si hrát ani pořádně s Eliškou, pořád sleduji telefon, a když si na to vzpomenu píchne mne úplně u srdce. Chce se mi na velkou. Jeho máma by ho měla hnát domů, ale to ne, to je ráda, že tam je, a ještě ho v tom určitě podporujou. Tak tohle nevím, jak dopadne. Tohle se nemělo fakt stát. Z jedné strany to chci dát dokupy, a z druhé strany je ve mne nějaká hrdost. Něco se ve mne určitě zlomilo, a v něm třeba také, třeba už se nebudeme mít rádi. A být spolu jen kvůli dětem? To jsem nikdy neuznávala, ale zároveň když se podívám na Elišku, je mi jí tak líto, jak za nic nemůže. A jdou mi slzy do očí. Řeším tady sebe, a třeba je on už dávno rozhodnutý, že od nás odejde. Kdo ví, co mne ještě čeká, jsem ráda, že to mohu někomu napsat, jako právě vám, a omlouvám se za dlouhý příspěvek.

u nas

Ahoj ahoj...naposledy jsem tu psala, ze je to u nas hodne spatne. Ted se to nejak hodne zlepsilo...i kdyz mi prijde, ze se obcas stejne nastvavame, po chvilce to proste prejde a asi si oba dva rikame, ze si to nebudeme kazit, tak to proste nechame byt. Docela se i Martin snazi aby to vsechno bylo v pohode a ja se snazim moc si na vsechno nestezovat a neprovokovat ho vecma, ktere mu vadi a naopak. Vcera a dneska daval dohromady nase kola a zitra vyrazime na prvni letosni projizdku...vlastne naposledy jsem sedela na kole tak pred rokem a pul, tak se i docela tesim. Od stredy jsem doma trochu cvicila at nejsem uplne tuha a bolava, no sama jsem zvedava, kolik na poprve po tak dlouhe dobe ujedeme. A docela se i tesim az Martina zase uvidim v dresu, hrozne mu to sluselo Tak doufam, ze to zitra vyjde a udelame si odpoledne jen pro sebe, Jolanku si bere babicka.

Jsou všichni takoví sobci?

Ahoj holky, jak víte, jsme nemocní. A já se teď momentálně ze všech cítím nejhůř, už včera večer na houby a dnes jsem šla k Dr. Když jsem se vrátila, poprosila jsem Martina, zda by nemohl zůstat doma, a on že ne. Vím, že by to šlo, kdyby moc chtěl, ale zatla jsem zuby. Jo a to mi ještě řekl, že byl doma ve středu, ale to jsme měli domluvené předem. Lítala jsem jak magor na krev kvůli té cukrovce, ráno, po obědě, po večeři, a ještě k tomu poradna a lékař Elišky. Tak jsem jen podotkla, že ty děti mám s ním. Když odcházel, řekl, že přijede ale dřív, ať si můžu jít lehnout, tak jsem se těšila. No a přijel až kolem půl páté. A víte nakonec proč? Přijel by býval kolem třetí, což by šlo, ale v Lidlu mají levný cukr(prý 9,50), a on ho musel kupovat pro včely, které má s jeho rodinou, tak samozřejmě kdo jiný to měl obstarat, než zase Martin. Všichni z nich tam mají auto, a stejné možnosti si ho koupit, nebo se aspoň rozdělit. Prodávají ho na osobu jen 10kg, tak dneska ho vzal asi 50kg, čili šel asi pětkrát. A potřebují ho asi tak 200kg. Takže místo toho, aby spěchal domů, tak se staral o cukr. Paradox je, že když je jemu zle, tak umírá. Zaráží mne jak je mu to u prdele, samozřejmě kvůli tomu dřív nepřijel. Holky někdy je bezva, ale teď bych ho zabila, ještě se cítí dotčený a já ho mám zas plné zuby. Zaráří mne ta lhostejnost ke druhým či co, a docela mne štve, že já taková být neumím. Někdy by si to možná zasloužil. Máte doma něco podobného? Nejde mi o to, že přijel později, stane se, ale o ten princip a nesnahu. A ty sliby, že přijede dřív, a pak nic. Je trapnej.

Pošta

Ačkoliv je muj manžel rozumný a klidný člověk.České rarity to hodně vytáčejí.Hodně často kupujeme přes internet,praktický všechno.Ted si objednal jednu počítačovou součástku za 2000kč u firmy,kterou neznal.A zaplatil to hned i když jsem mu říkala,že to má vzít na dobírku.Pak se 10 dnu rozčiloval.Firma se mu po zaplacení už neozvala.S pěnězama už se teda rozloučil.Já jsem ho uklidnovala,že to tak je,že se ozvou.Ozvalí se,že mu to dneska příjde.Tak byl rád.A od rána čekal na auto s balíky.To taky v 11 přijelo.Tak jsem ho poslala at pro to běží.On se hádal,že mu to snad donesou,nebo alespon ze zdola zazvoní.Oni né.Tak vyběhl před barák a poštovní auto už vyjelo z parkoviště,naštěstí se to musí objet a on to přes trávu zase oběhl.Maval tam jak magor.Naštěstí mu zastavili a balíček mu dali.Že prý nenašli náš zvonek.No já jsem z okna viděla,že ten balíček ani nevytáhli z auta,šli rovnou s tím papírkem.Manžel mi ráno nevěřil,že to tak u nás chodí.

pomoc

Holky prosím poraďte mi co mám dělat my se pohádali s tchyní nebo lépe řečeno já jí řekla že je kunda já vím že mě ted asi odsoudíte ale ona mi to říkala taky a mnohem horší věci ona ted vyhrožuje že me tu zabije co mám dělat prosím????????????????????????????

obleceni na svatbu

Tak jsme dneska vyrazili do obchodu s oblecenim ( outlet, takze opravdu slevy) a nakoupili neco na svatbu tomu mymu zenichovi.Nejdriv jsme mysleli,ze si pujci smoking,ale to by nakonec vyslo draz a jeste by to ani nevlastnil, tak jsem ho po opatrnem tydenim natukavani nasmerovala na normalni oblek. Sako ma cerne, kalhoty sedive, tak jsme potrebovali nejake cerne kalhoty k tomu, kosili a kravatu.No nakonec to vybirani dalo zabrat i me,ale nejvetsi sranda byla s velikosti.No proste pribral za par let nejaky ty kila - taky kdyz driv chodil do posilky a na tury v horach a ted nic...Z zenske zkusenosti jsem mu poradila vzit si radsi tu tip top velikost - nez tu co mu byla vetsi - aby do toho zhubnul a ne aby se snazil do toho jeste pribrat.Nakonec zapl dvoje z kalhot a jelikoz byly levne, vzali jsme oboje.Tak jsem rada.Ja nakonec si nekoupila nic,ale Violce aspon tricko - kdyby byly penize, tak taky neco \"dostanu\".Tak tatka me pobavil tim provinilym vyrazem u stojanu s jeho puvodni velikosti - ze to asi nepujdeno aspon v to nejsem sama.Violka to celkem zvladla - nejdriv spala a pak behala po obchode a tahala za cenovky a prenasela botyMe z toho rozbolela hlava - do toho ten bolavej krk - no po navratu jsem padla do postele a spala 2 hodiny a musim se pochlubit - Terry se celou dobu o Violku postaral a nechali me spat

Taky se přidávám s chválou

šikulka

Taky se přidávám s chválou

Ahoj holky,chtě nechtě se taky musím přidat s chválou mého manžela a taky s přehledností BOLu :-)) Včera jsem mu do práce posílala odkaz na recept, kterej bychom si mohli udělat k večeři (těstoviny s tuňákem a kysanou smetanou). Odpoledne jsem šla na cvičení s tím, že večeři uvaří manžel ... no, ale samozřejmě si recept nechal v práci, tak šel sám na BOL a recept si našel :-))Takže chvála na manžela je zároveň i chvála na přehlednost BOLu :-))) Krásný slunečný den, dámy ...