No a jak u nás? - diskuze

Ahojda všem, zdravím po dlooouhé době. Tedy dlouho jsem nepřispěla, ale nakukuju, to zas jo, to mi prostě nedá A jak tedy vlastně žijeme? Slovy klasika, \"no řeknu vám, kamarádi, nic moc\".Vašík před dvěma týdny marodil. Nejdřív jsme si mysleli, že zoubky. Ty se, jak se ukázalo, k tomu všemu taky přidaly, ale když horečka (i přes 39) neustupovala, vzala jsem ho ke kamarádce. (Né na návštěvu, nýbrž do ordinace, neb je pediatr). Do pytlíčku jsem nachytala čůrání (během pěti minut ho stihnul i posralíkovat) a vzala mu krev. Z hlavičky, chudinka, vřískal jak postřelnej pavián. Výsledky obojího plus nález v krku rovnalo se antibiotika. Chjo Když ale koukáte na toho drobka, jak je jak hadrvej panáček, odevzdaně leží na remeně a už kolikátej den je totálně bez síly, s očičkama urvanýma a slzičkovýma, tak jsem byla vděčná i za ně, hlavně, že pomohly. Pak už se z toho dostal poměrně rychle, ale taky bohužel rychle zjistil, že marody každej rád ponosí a pochová a teď si jen těžko nechává vysvětlit, že nosit se nebude napořád, tedy né téměř nepřetržitě, terorista. \"Podlehl\" mu hlavně tatínek, teď ho z toho bolej záda.Při té krvi se taky zjistilo, což s tím maroděním přímo nesouvisí, že má málo hemogolbinu a trombocytů (a že my taky musíme mít všechno ). Uvidíme, co udělá kontrolní odběr za čas.Paralelně jsem nechala Františkovi udělat taky krevní testy, už jsem to plánovala delší dobu, je stále unavenej (padne to na něho tak nějak vždycky náhle)a bledej. Výsledek? Zcela zdráv. (Ten hemoglobin jsem očekávala spíš tady.) Za pár dní (po Vašíkovi) mu vyskočila horečka, večer 39,4 (to už trvalo druhý den), hned po probuzení ráno taky 39. To byl pátek, tak jsem ho vzala a taky za kamarádkou. (Né že bych chtěla plašit, ale říkala jsem si, kdyby byly potřeba léky, ať neztrácíme víkend.) Do čekárny jsem ho donesla, tam ležel na lavičce (to už mu musí bejt fakt zle, je jinak hrozně akční), Dr. mu naměřila 39,7 Usnul u ní v pracovně (v kumbálu za ordinací) a já mastila do laborky, výsledky jakž takž dobrý, jen viróza. Druhej den skoro dobrý, ale v ten den, to teda byla síla. Když takový torpédo pláče, že ho bolej ručičky a nožičky a motá se mu hlava a fakt vrávorá, z gauče nemůže vstát, to je zas člověku úzko. Mezitím už byl dobrej, včera večer ale zase náhle únava a usnul v půl šestý. V deset brek z postele, že ho bolí bříško a než jsem přišla, tak se poblinkal. Byl z toho špatnej, sice se mu udělalo líp, ale on tyhle \"procesy\" těžce nese psychicky. Tak jsem ho utěšovala, že to nevadí, že se poblinkal, že tatínek taky blinkal, když se opil. Chytrý, hm, ale nic jinýho mě v tu chvíli na odlehčení situace nenapadlo. (Přece nenapráším sebe ). Myslela jsem, že to zapomene, jak byl mimo, ale chyba lávky - dnes to řeší celej denKdyž už jsme u těch chorob, tak tatínek má rýmičkuNo - a taky pes. Už mu je skoro dvanáct, je tlustej, tak se asi není co divit, ale během tří týdnů jsme už podruhý mysleli, že je po Kimovi. Venku na procházce najednou se začně motat, padá na stranu, nahrbí se, vpadlé slabiny, nemůže vstát, strašně smutně kouká, huba plná slin a zmodralej jazyk. Poprvé jsem to tipla na epileptický záchvat, veterinář říkal, že to může bejt od srdce. Ach jo, snad to bude dobrý, je to člen naší smečky...Ale aby nebylo jen jobovek - Vašík se kooooonečně postavil. Však už měl na čase. Lézt se mu nechce, jen se plazí a drápe se do vejšek, následně padá Klasika, známe to všichni. Máme v okolí dvě nová miminka. Kamarádce se narodil Honzíček, toho jsem ještě neviděla a neteři Anetka. Na tu jsem se jela podívat do porodnice a \"vysloužila\" jsem si za to lísteček za stěračem od policie. (Nakonec se to vyvinulo v humornou story, popíšu jindy.) Jinak když nemarodíme, tak si užíváme zimu, dokud ještě je. A že je letos krásná. Sjezdovka už je Františkovi malá, musíme už na různé skokánky a boule, taky mimo sjezdovku - no přece není malej kluk, aby jezdil jen tam, co ostatní Taky na lyžích v bufetu objevil kouzlo hranolek, podmínkou jsou vždycky aspoň dvě jízdy, pak za odměnu hranolky a džusík. Je v sedmým nebi, už ho tam znaj, všude říká, že chodí do restaurace.Miluju vůni nového dřevěného nábytku. (V příštím životě budu truhlář.) Voní nám ložnice, kluci postele, k tomu všechny nové skříně, vestavěné. Jedinej zádrhel je, že to \"voní\" už od prosince, a to ve stavu, kdy staré skříně už nejsou a nové ještě nejsou. Takže žijeme jak hraboši - co si kdo kde na sebe vyhrabe, to holt má. Už nemám přehled vůbec o ničem, ještě se mi ale nepodařilo nenajít kluky, tak to asi ještě není tak zlý.A úplně nezávisle na tom všem nám finišuje zimní sezona. Tenhle týden tu máme čtyři děti ve Františkově věku a další dvě ve Vašíkově, taková menší školka, ale samí fajn lidi, pohodička. Počasí je jako v katalogu, jak já říkám, snad nejhezčí týden za celou zimu. Dnes jsem vyprala jubilejní, stoosmdesátou pračku, tedy počítáno od ledna (2010 )Tak - Vašík se venku v kočárku probudil a hoooodně hlasitě se hlásíZdravím z Krkonoš, pa R.