Tak jo. Někdo má vlaštovky, my netopýra. Na vsi celkem běžný tvoreček, který bydlí v zákoutích vaší nemovitosti... Každý rok je chodíme v podvečer pozorovat, jak piští, dorážejí na sebe, kde mají ty svoje schovky a skuliny.... A vloni v létě si jeden usmyslel, že ta jeho skulina bude v naší ložnici....Asi tak v jednu v noci:- táto, tady něco lítáx já vim, já to slyším-to je ale něco velkýho...x neee, to bude můra- nene, to je pták...( v duchu mi proběhlo hlavou-netopýr!)x mámo rozsviť (podotýkám, že vypínač k lampičce je u JEHO postele)-já se bojím...(ale rozsvěcím..), ježíííš, to je netopýr!!...netopýr začíná nalétávat na světlo a je ještě víc zblblej, do okna se tedy ne a ne trefit...celá jsem se schovala pod deku a začala se neskutečně potit....x zhasni, dělej zhasni-co budeme dělat?x to teda nevím..x tak zase rozsviť- nene, to se mu nebude líbit....hrdinně vstává - tedy se plazí z postele při zemi, po tmě, k vypínači k velkému světlu. Blik cvak, rozsvěcí. Vykouknu z pod peřiny a netopýr šup na mě...x mámo, hlavně nepotrať!!!! (blbá rada...)..pak netopýr hurá na manžu a pod peřinou slyším nějaké úúúúhhh,jéééé, fuuuj, bouchnutí o zem a to už jsem tedy koukala zase na manžu a mohla se potrhat smíchy, jak děsně se polekal, švihnul sebou o zem, když netopýr letěl přímo na něj.... k dovršení všeho chudák netopýr celej zblblej zaletěl do štítu, posadil se na trám (máme podkrovní ložnici) a našel onu skulinku, do které se nasoukal.... To už jsem si sedla na postel a pravila - netopejre blbej, vypadni, tady teda bydlet nebudeš! Můžu vás ujistit, že mě samozřejmě vůbec neposlech... To celé trvalo asi půl hodiny...pak jsem rezignovala, vzala si peřinu a odešla spát k dětem. Manža dorazil chvíli po mně. Ráno povinně šel šťourat do té skuliny, jestli tam netopejr jeden nezůstal bydlet... No už jsme celé léto dokořán neotevřeli., Netopýr se odstěhoval, ale stejně jsem ještě několik dní potom chodila s hlavou zvednutou a očima upřenýma nahoru, jestli tam náhodou není...