Nesnáším vosy, mrchy jedny zatracené aneb lenost se nevyplác... - diskuze

Tak jsme si s Tomáškem udělali hezké dopoledne. Na 9 jsme stihli kožního, můj ekzém je fuč, zaplať bůh. Přemýšlela jsem, co s načatým dopolednem, které bylo tak krásné. Tak jsem zavolala babičce, která bydlí kousek od cukrárny, ať za námi dojde na kafe. Moc se jí nechtělo, spíš abychom mi přišli za ní do bytu. Jenže ona tam má strašně moc prachu a celý den jí tam praží sluníčko a venku bylo tak příjemně. Tak jsem jí umluvila, ať přijde na kafíčko do cukrárny. Než dorazila, tak tam kolem nás kroužila taková otravná vosa, kterou jsem snad třikrát trefila knížkou a stejně pořád lítala a nakonec se jí to bestii podařilo, vlítla Tomáškovi pod ručku a než jsem ji odehnala, tak ho žahla. Bestie jedna hnusná. No, stálo ji to život. Napřed to vypadalo, že to nestihla, ale pak se objevila červená tečka a nakonec lívaneček. Jedna paní od vedlejšího stolku hned zareagovala a tak jsem hned mazala k obsluze pro ocet. Tomášek plakal a strašně červenal, až jsem měla strach, jestli nemá alergickou reakci, naštěstí to tak nebylo. Za chviličku dorazila obsluha s studeným obkladem a lízátkem a pohlazením. Bylo to moc milé. Chviličku nato dorazila babička a já mazala do lékárny pro Fenistil. Dneska jsem si totiž jako na potvoru nevzala celou Tomáškovu tašku, ale jen hračky a jednu plínku a ubrousky do kabelky, jinak bych měla fenistil po ruce v lékárničce. Dobře mi tak . Stálo mě to 154,- Kč. Ale když jsem viděla, jak se Bublískovi ulevilo, tak mi byly prašule fuk. A co z toho plyne? Že s sebou musím tu tašku tahat všude, protože pak nemusím vydávat peníze navíc a řešit docházející baterku v procesoru. Holt lenost se nevplácí.