Nejsem v tom sama - diskuze

Ahojda holky, ani nevíte s jakou chutí jsem si zde pročetla pár vašich příspěvků. Moc mě potěšilo, že v tom nejsem sama. Začala jsem si připadat jak paranoik. :-)Přítelova maminka si strašlivě ráda přihne - to je asik základ všeho a všech našich problémů :-(.Když jsem s přítelem byla asik rok, tak se provalilo, že přítel jeho maminy má velké dluhy a že k nim asik dorazí exekutor. Taky ač bydlel u mě, tak měsíčně dával 5litrů domů na bydlení a mě ani korunu. Měla jsem toho dost a chtěla jsem to řešit. A to možná byla první chyba, ale nechtěla jsem, aby skončila někde v ubytovně bez čehokoli.Domluvili jsme se s ní, že se z toho velkého, studeného bytu, kterej se dá stejně těžko vytopit a který si finančně sama nemůže dovolit, odstěhuje a tak jsme začali objíždět pronájmy. Klasika, nic nebylo dost dobré, dost hezké, dost levné atd. Nakonec přítel rozhodl, že to bude byt ... ve vedlejším vchodě od mojich rodičů . Mno dobře, tak to zvládnem, ne??!! Při stěhování to byla katastrofa!!!! Nejen, že nic moc nepřipravila (teda spíš nic, než moc), ale byla věčně nasosaná. Řvala na Martina a stále opakovala, jakej je hajzl. A to jsem po ni teda prvně vystartovala, že to snad nemyslí vážně. Řvaly jsme tam na sebe úplně neuvěřitelně. Když jsem nahnala část své rodiny na stěhování a Martin nahnal své kamarády, proběhlo velké množství různých scén. Dokonce i na sídlišti u našich jsme na sebe řvaly. Pravdou je, že tam mi všichni, co stěhovali poděkovali, protože oni se neodvážili, ale já ji řekla prostě jen pravdu do očí. Už tam víc jak rok bydlí, ale stejně je mi vyčítáno, že jsem jí úmyslně zbavila jejího domovu a další bla bla bla. Někdy se mě Martin zastane, ale někdy jen mlčí - takže si nadávám, že jsem se do toho pouštěla. Mno pak tam byla další spousta drobných výpadů - jako že před našima řekne, že všechna dětska se jim podařila, jen ta mladá, ta teda ne (jsem jediná holka v rodině, takže o kom asik mluvila). A nebo jak je podlá. Před bráchama je jako med - ty mi říkaj, co proti ní chudince mám - a jen se otočej, tak vyprskne jedovatou poznámku stylem - já ani doma nevím, kolik je hodin, protože mi Martin nevyměnil baterku v hodinách. Nemůžu se vyspat, protože mám starou postel a Martin mi novou zlikvidoval (bože, má tam tři madrace - ta prostřední je proleželá, logicky uvažující člověk by si ji teda dal až pod nohy, ona jí má pod zády - jako já ji říkala, že se to dá přeci přehodit, ale zase jsem byla ta špatná :-). Mno a poslední - to jsem si myslela, že je to opravdu poslední akce, protože jsme se s Martinem málem rozešli - byla před tím, než jsem zjistila, že čekám mimíska.Byli jsme u bráchy na zahradě opejkat masíčko. Prostě se rozhodla, že tam s náma bude jezdit každý víkend a basta. Byli jsme tam v sobotu. Hezky se tam nasosala a zase měla blbé řeci. Domlouvali jsme se, že se tam stavíme i v neděli (potřebovali jsme s bráchou probrat půjčku na náš nový byt a tak i naši řekli, že v neděli nepřijedou, ale ona že rozhodně jo). Když jsme dojeli dom, tak jsem Martinovi řekla, že zítra bysme tam měli jet sami. Že stejně potřebujeme probrat důležité věci a že mi úplně stačilo to její blekotání v sobotu, že to nemusím slyšet i v neděli! Děvčata a on souhlasil a všechno bylo v pohodě a pak jel k ní, aby jí to řek a když se vrátil byla u nás taková scéna, že si to nedokážete představit! že nemám jeho mamku ráda, že jsem na ni hrubá, že todle, že támdle to a že se mám nad sebou zamyslet. Já tam stála a jen čuměla, že jsem sobec atd. atd. Normálně ona mu udělala takovou scénu a on to vzal za své. Takže jsme se domluvili, že halt konec (takže jen pro představu - musel se zaplatit novej byt 1.200.000,-, k tomu nájem jak na starý byt, tak na nový byt což dělá 10.tisíc měsíčně, k tomu další platby, spoření atd. také se musel byt dodělat, vypadalo to tam skoro jak na stavbě a k tomu mi bylo furt špatně na netušila jsem proč - vrátili jsme se totiž z dovolené a já brala prášky na posunutí krámů, takže mi nepřišlo divné, že se nedostavily krámy)Myslela jsem, že mi praskne hlava. Vychlastala jsem lahev vína a pak jen blinkala (což teda po jedné lahvi vína .. opravdu není mojím stylem - nepiju sice častu, ale jsem robustní postavy, takže vydržím ledasco)Nedalo mi to a večer jsem si ještě udělala test a tam dvě čárky. Takže probulená noc a naprosto nejasná budoucnost. Martin se mnou ani nespal v jedné místnosti - je to beran a fakt se to projevuje. Takže pozor, musela jsem se mu omluvit a on mi řek, že bych se měla omluvit ještě jeho mamce. To jsem teda neudělala, ale našla jsem si spojení na poradnu!! Pak jsem šla k paní doktor a ta mi potvrdila, že bude mimísek. Jeho mamka tomu nechtěla věřit, chtěla po mě průkazku (mno co, teď už ji mám a můžu ji ukázat :-P). Nicméně - stále není nic dořešeno, alespoň já to tak cítím. Martin se mě ptal, jestli si ho nevezmu - nevezmu, nejsem raplá, nejdřív se musí najít nějaká shůdná cesta, protože todle prožívat nechci! Martin se začal víc věnovat mě - nám - a je zase problém, protože jeho mamka teď smskuje, že se jí nevěnuje, že na ni nemyslí ... atd.Holky, proč já si dycky nabrnknu nějakýho troubu!!!!!! Snad každýmu chlapovi, co jsem měla jsem pomáhala z nějakýho průseru. Musím být opravdu praštěná :-( Nejhorší je, že jí se nezbavíme a já se děsím, že pak jednou třeba bude muset bydlet u nás, když nepřestane s tím chlastem. Kdyby to takhle bylo u nějaké kamarádky, tak jí řeknu, ať neblbne a uteče od toho kluka! Jo, ono se to hezky radí, že, ale když ho mám ráda a on je jinak dobrej chlap. Dávám si + a - našeho vztahu a furt nefím, nefím, nefím.V nejhorším to dopadne tak, že budu s mimískem sama. Prcek a já :-)Teď ani nevím, jestli to mám pustit na net - nejsem žádnej chudák a ani se tak necítím, jen nevím, co jsem v předchozím životě provedla, že jsem tak trestána.