Gábi mi připomněla můj podobný zážitek, když jsem šla na těhotenské vyšetření cukrovky. Věděla jsem, že tam mám přijít brzo, protože to bude trvat dlouho a musím na lačno. Jenže: Můj g. mi jen řekl, do kterého zdravotnického centra se na to chodí a já měla přestavu, že se tam na recepci poptám, nebo to vyčtu z tabule ordinací. Chyba. V tom moderním baráku plném různých ordinací nebyla žádná recepce, a na tabuli jen názvy odborných ambulancí (obvodní, gynekologie, kardiologie atd.). Takže jsem vůbec nevěděla, kam jít a ani se nebylo koho zeptat. Zkusila jsem to teda nejdřív v přízemí. Pročetla jsem si cedulky na dveřích a co mi připadalo nejpravděpodobnější, tam jsem si sedla a čekala (dle výzvy na dveřích) na vykouknutí sestry. Bylo cca 7h. Když po půlhodině nikdo nevylezl, tak jsem se odvážila zaklepat. Nic. Za minutu znovu - nic. Přitom pracovní dobu tam měli napsanou od 6,30. A pokud mají dovolenou, tak to snad napíšu na dveře, ne?! No tak jsem se přesunula k vedlejším dveřím, kde bylo napsáno Sesterna. Počkala jsem si až tam nějaká sestra vyjde a sdělila jsem jí svůj důvod mé návštěvy, a jestli by mi poradila. Ona na to, že se musím nejdřív zapsat u nich v databází, ať chvíli počkám. No tak jsem byla cca v 8 zapsaná do jejich databáze, vyfasovala jsem lísteček a byla poslána do dveří, kde byla největší fronta důchodců, Kardiologie. Když se mi podařilo ve čtvrt na 9 propašovat onen lísteček tamnější sestře, pozvala mě po půl 9. na první odběr krve a vypití té sladké šťávy. A znáte jak to pokračuje - další odběr za hodinu a pak zase za hodinu. Mezitím žádné jídlo a pití, což pro mě v 6.měsíci nebyla žádná sranda, k tomu bylo venku šíleně horko.. No horor. Když jsem konečně před 11h mohla spolknout první doušek vody, zjistila jsem, že mi od tam do centra zrovna nejede žádné MHD, až za půl hodiny, tak jsem šla do města 20min pěšky a domů jsem se dostala až ve 12h. Takže fakt zážitek a poučení pro příště, že se mám pořádně vyptávat už toho, co mě někam odesílá.