náruč a dítě - diskuze

tak já to mám tak, že prvního syna jsem se bála brát pořád na ruce, že by si zvykl. Hodně jsme kojili a odříhávali, tak tam byl stejně dost a zbytek jsem ho nechala od třetího měsíce trošičku pokřičet, abych ho naučila usínat samotného. On ale nebyl vyloženě tulidýlko a zvládl to velmi rychle. Lehátko jsme neměli a do autosedačky nedávali. Jen do kočárku v začátku a to jsem měla v jedné ruce talíř s jídlem, seděla v křesle a nohou jezdila s kočárem přes práh, abych se mohla najíst. Teď mám tulidýlko úplně stoprocentní, cítím, že tu blízkost a lidské teplíčko prostě potřebuje, 2 x do týdne si musím vzít panadol na zatuhlý krk a prostě ho pořád mám u sebe... Je to šílená šichta, ale on je tak šťastný a spokojený, já kupodivu narozdíl od prvního zvládám uvařit, poklidit, studovat VŠ, pokecat s manželem, usínat ani nevím jak a v noci kojit a spát u toho. Oběd jíme většinou tak, že s jedním tříletým jím u stolu a druhého mám přisátého k prsu, jím jednou rukou a ještě jak dojím, tak tomu většímu čtu pohádku. Zvykneš si, ono se to nějak uklidní a postupně odezní. Zkus vycítit, co malé potřebuje a pokud to zvládneš, tak mu to dej. Ono se ti to vrátí v dobrém, uvidíš.

Měla jsem trochu obavy že by si prcek na chování moc zvykl, tak ho buď dám do postýlky v pokojíčku a dám mu dudlana nebo právě teď ho mám v pracovně vedle stolu v kočárku a spí jako andílek jen tak něco udělám co potřebuji. Po chování v začátku už mám odrovnanou pravou lopatku A jak níže píše škubánek autosedačka taky zabírá, po tom jdou aspoň i prdíci ven o lehátku už jsem taky uvažovala. Určitě to půjde uvidíš.

souhlasíms Gastricou, pokud víš že malýmu nic nechybí tak bych ho chvilku nechala.děti jsou hrozně vyčůranýa pokud ho nenecháš chvilku samotnýho, budeš chudák ty i on v budoucnu

já odnaučuju... resp. takhle - my nikdy nijak přehnaně na chování neučili, moc jsme si ji do ruk nebrali, ona se sama naučila se zabavit. Ale stalo se nám několikrát, třeba po očkování, nebo když byla nemocná, že jsme ji chovali hodně a ta potvůrka si na to za ten týden, 14 dní prostě zvykla a pak vyžadovala chování pořád. Tak to děláme tak, že pokud neřve vyloženě hysterickým ječákem, kdy se pomalu dusí, tak ji v postýlce, nebo na dece necháme a ona si najde nějakou zábavu (buď vezme hračku, nebo dudlík, případně usne). Už poznám vyloženě řev, kdy jenom držkuje a vzteká se, že chce na ruce, ale u tebe bych aplikovala vylučovací metodu, přece jen malej je ještě hodně malej. Takže pokud je přebalenej, najezenej, není mu zima ani horko, nemá žízeň, tak nechat chvilku pořvat (chvilkou nemyslím půl hodiny). Je fakt, že za tuhle metodu sklízím docela kritiku, ale funguje to a já fakt nemám děcko furt za zadkem :)

Měla jsem to obdobně u první dcerky. Teď u druhé jí chovají babičky, návštěvy a já jen když jí kojím. To si tu blízkost vychutnávám. Neznamená to, že si ji neberu, ale není to pravidlem. Někdy mi leží jen tak na klíně a vykládám jí. Ale většinu přijdu k postýlce a chvilku s ní povykládám, pak jen spokojeně a klidně leží a kouká kolem sebe. Nebo stačí, že mě vidí, že se pohybuji kolem. Takže já bych radila, malého dej na chvilku do sedátka pro miminka nebo autosedačky, když chceš třeba uvařit nebo jsi na záchodě, aby Tě viděl a můžeš s ním vykladát. Třeba bude spokojený. NEbo ho pomalu odnaučuj tím, že ho tam hold prostě necháš pokřičet. Ale to bude bolet u srdce Jinak i já měla tu svou první princeznu několikrát na záchodě. A pak, když uměla chodit, stejně mi tam vlezla....