musím - diskuze

říct,že to je staršné,jenže bohužel v mnoha případech naprostá realita.Vím o tom jako sestra dost jak ze své praxe v nemocnici tak i ze svého života.Občas co jsem vídala v nemocnici se mi nelíbilo,ale je to kolotoč,ze kterého se jen tak nedostaneme.A to,že pacient přijde v noci nebo nedej Bože po několikadenních potížích,to je pro lékaře naprostá katastrofa a podle toho s tím člověkem taky jednají.Kolikrát už jsem si říkala jak to bude vypadat od ledna,kdy se má vše platit a tudíž budou pacienti od lékařů a ostatního zdravotnického personálu vyžadovat úplně jiné chování,takové na které budou mít právo.
Svůj osobní negativní zážitek mám z prvního porodu.Nešlo to samo,tudíž mi ho vyvolávali.Když mě poslali na sál,byla tam jedna hrozně "ochotná" sestřička,která byla tak nepříjemná,že mi až přecházel zrak.Ale představte si,přišla se na mě podívat sestřička z oddělení,kde jsem ležela(byla jsem tam kvůli komplikacím už pět dní před porodem)a ta řekla té na sále,že jsem zdravotní sestra a to jste měli vidět ten obrat o 180 stupnů.Začala okolo mě běhat,nabízela mi kafe,byla najednou strašně milá.Říkala jsem si,že to snad ani není možné.Připadá vám to jako profesinální jednání s pacienty?Byla jsem dost znechucená.A jako perlička na dortu pro mě byl výrok pana doktora,kterého jsem měla u porodu.Po osmi hodinách šílených bolestí jsem zažádala o epidurál.On,že tedy zavolá anestaziologa a než ten přišel,stáli se sestrou kousek ode mě a doktor povídá sestřičce "když ten epidurál bude chtít každá,tak nemocnice zkrachuje".Co se na to dá říct?V tu chvíli jsem se s tím nezabývala,měla jsem jiné strarosti,ale potom,když nad tím člověk přemýšlí mu to mozek nebere.Ach jo.