Můj život s tchýněmi - diskuze

Ahoj holky,ráda bych se Vám svěřila a zeptala se na váš názor jak začít věřit tchýni..je to trošku delší příběh...Od mého mládí cca 16 let první láska jsem zažila pár vztahů většinou dlouhodobé-kde jsem se tchýní vždy vycházela báječně.Každá tchýně si mě nemohla vynachválit jak jsem milá,hodná atd.Ale potom nastal zlom.Poznala jsem mého bývalého manžela v mých 26 letech kde tchýně byla milá,ale jen na oko.Když jsem jí poznala říkala jsem si,že tak milý člověk snad nemůže existovat a snažila jsem se s ní pěstovat skvělý vztah.Bohužel stalo se že se mi rodiče rozvedli a začlo mé peklo.tchýně řekla,že se její syn nemůže nikdy od nich odstěhovat,protože by to tam neutáhli (přitom později jsem se dozvěděla,že nedával domů nic) a tak jsme se rozešli,přítel se za 3 měsíce vzpamatoval a pochopil,že nechce být s matkou doma ,ale beze mne a vrátili jsme se k sobě s tím,že spolu ihned půjdeme bydlet.Tchýně nám pak stejně postupně úplně zničila vztah.Byla moc zákeřná a povedlo se jí to.Když jsme se rozvedli a já si šla pro věci ani jí nezajímalo co se vlastně stalo-jen když má syna doma.Po rozvodu jsem měla štěstí...našla jsem skvělýho chlapa,který to má v hlavě srovnané.Mám báječného tchána..doděláváme asi rok domeček a zase mi tchýně řekla ať nespěcháme,že on má doma všechno.Tak už jsem se naštvala a řekla jí včera u burčáku všechno,že nás to nebaví takové ježdění,už to bude v březnu 2 roky co jsme spolu a stále spolu nemůžeme bydlet a trpíme tím od začátku našeho vztahu...tchán jí říkal-jájsem ti to říkal...ona si snad myslela,že vše je i má láska-tu doma nemá...tak pak jsem jí druhý den psala omluvnou sms,že jestli jsem řekla něco nevhodného,že se omlouvám..ona nato,že ne že jsem jejich krev a že jsou rádi,že jsem úpřímná atd...myslíte,že to pochopila a byla úpřímná..já už nikomu nevěřím