Možná si to moc beru - diskuze

Ách jo, jsem kapku smutná. Je mě celkem jasné, že oblečení po klukách půjde těžko prodat je toho moc a nechce se mě to skladovat bůhví jak dlouho, přece jenom to zabírá místo, tak jsem v dobré vůli dala kamarádce a jak jsem u ní ve čtvrtek byla, tak mě docvaklo, že ona to oblečení ode mě vůůůbec nepoužívá. Není škaredé, řekla bych, že až moc hezké, ani flekaté... Používala jsem převážně overaly a bodýčka, ona mě řekla, že jí ani jedno z toho neumí obléct, tak ji radši navlíká do hadrů, co jsou ještě po ní, takové ty košilky, hnusné zaprané kabátky a ještě hnusnější plandavé zaprané dupačky. Mě to tak mrzí, a to tady mám další krabici hader. Neodsuzuju ji za to, ale opravdu mě to mrzí, já jí chtěla pomoct. Ještě mě celkem dorazilo, že to co neunosí dá její těhotné ségře. Tu já nemusím, nikdy mě nic nepomohla ani nedala, jaksi nemám potřebu ji obdarovávat jen tak pro nic za nic. Tak jsem nesvá, mám jí ty věci vůbec dávat??? Nějakou hromádku oblečení jsme darovali i dětskému oddělení v místní nemocnici a z toho mám moc příjemný pocit. Jak byste to řešily vy? Dík.