Mně rodina pomáhá, - diskuze

tak u nás je to taky tak nějak,že mi nikdo nepomáhá..rodiče i tchýni mám cca 100 km,pro mě to daleko není,aby mohli jezdit trochu častěji na víkendy,ale pro ně ano...takže moje mamka občas něco pošle,když tady byl můj taťka pomáhat se dřevem nebo ségra..ale za tu dobu,co je malej na světě,přes 5 měsíců,byli tady všichni opravdu málo..takže když potřebuji si něco vyřídit,tak hlídá p opráci přítel..dokonce si minulý týden vzal dovču,abych si mohla oběhat doktory,u kterých jsem dlouho nebyla..takže asi tak...taky mě tomrzí,protože člověk si potřebuje opravdu odpočinout a pořád otravovat chlapa se mi taky nechce,když přijde z práce..

Ja musim rict,ze od te doby co terry odjel do odby nez jsme odjely za nim my byli rodice uzasni. Tzn od 2,5 mesicu do 1 roku Violky veku.Moc mi pomohli - mama chodila na navstevy, i prespavala, zehlila mi,pomahala myt nadobi, hlidala, kdyz jsem potrebovala vydelat nejake penizky nebo sla sem tam do kina. Tata mi zas nakupoval tezke veci - vody a tak a pomahal mi s urednimi papity. Posledni mesic jsme bydleli u nich.Pomohli mi se stehovanim i si ode me \"koupili nejake skrine, co jsem nechtela nechat na pospas ex.Oboum jsem napsala jeste dekovny dopisek z Ameriky.Tata o pocitech nikdy nemluvi,ale vim,ze ho to potesilo hodne.Ted bohuzel, kvuli vzdalenosti jsem na vsechno sama a v podstate nemam sanci se od violky trhnout.Terryho tata se zenou jsou take daleko a prijeli jen na svatbu - to videli Vio poprve. Americky dedecek je z Violky hotovej a i ji pomohl oblekat a tak,ale jinak a. babicka nemela zadne deti, tak nevim jestli bych byla schopna s nima Violku nechat - ale mozna jo - az bude starsi.Takze my mame uzasne prarodice,jen boohuzel toho nelze vyuzit.Jo a dokonce i prababicka jednou vozila kocarek, kdyz jsem byla na jednom foceni.Akorat nemohla Vio nosit a taky je takova prisna, tak Vio nechala plakat v kocarku

tak toho si vazte holky, moje mama bydli 400km daleko, takze nic a tchyne sice bydli kousek, ale byla u nas cca2x jak jsme si je privezli dom. Kdo je ale skvelej, je prapabicka, jezdime k ni ted skoro kazdy vikend, sice uz moc nemuze je ji 80, ale ta to s nima umi, ze kdo nevidel neuveri, dlouho byla jedinou (krome me samozrejme) na koho se Maruska smala. Moc doufam, ze vydrzi byt jeste chvili fit, aby si ju deti pamatovaly.

Mě mamka taky ohromně pomáhá. Sice od nás bydlí dál, takže to není často, ale když už, tak ví co je potřeba, dělá vše podle mých představ a nekecá mi do toho. Teď naposledy pro nás navařila 70 přesnídávek Ale tchýně je naprosto nepoužitelná, jen vyčítá že u mojí mamky jsme častěji (takže jí prostě některé věci neříkáme, což taky není úplně dobrý ale jinak to nejde). Jinak pro Liberte: vím jak to je s dvojčaty těžké, vedle mě vyrůstali bratranec a setřenka dvojčata a když jim bylo kolem 2 let tak se teta regulerně psychicky zhroutila. Je fakt, že její maminka jí taky moc nepomáhala, jen zase moje mamina (sousedí spolu) a doteď maj výborný vztahy. Takže držím palečky ať to vše dopadne dobře a přeju hodně síly na oba rarášky

Ale ano, bylo tam pár kladných zkušeností. Já se přidávám až teď, protože jsem se tady dřív nedostala.Bydlíme blízko tchánovců a ti pohlídají když potřebujeme, bývá to tak 1x týdně, že jim (roční) Klárku dovezu se zásobami jídla a pití, zajedu si kam potřebuju nebo udělám doma co nejde s prckem, a pak si pro ni třeba až za 4 nebo 5h přijdu, dáme kafe, pokecáme a vezu si ji domů. I v zimě, když byla ještě mimi, ji vozili v kočárku a já doma žehlila, uklízela apod.Prostě se jí fakt věnují a vždycky si to nějak zařídí, když to je pro mě důležité.

Tak já si na svoje rodiče stěžovat nemůžu, kdykoliv je poprosím o hlídání, pomohou (bydlí cca 7 km od nás), navíc dědu má Honzík stráááášně rád. Oba se mu s babičkou věnují a když je u nich, jsem klidná. Chodím jednou v týdnu do práce takže jejich hlídání využívám docela často. Co se týká tchána ten se k Honzíkovi moc nemá, navíc říká, že on žádnej děda není, že je na to ještě mladej (je mu 51), má druhou ženu, která je ještě relativně mladá a chtějí spolu ještě dítě. Takže tchýně je sice nevlastní ale o Honzu se taky stará když to vyjde. No bydlí cca 1 km od nás. Ale sama od sebe nezajde se podívat. No je mi občas smutno, ale stěžovat si nemůžu.

Ahojky,je hezké, že takto chválíš svojí rodinu. Já se ozvala a jsem asi jedna z mála komu rodiče pomáhají. Sice jsem takový typ, že s vše udělám raději sama. Nic méně, i přes problémy které mám s tchýní viz. rubrika Jak přežít tchýni, moje tchýně vozí a relativně se podřizuje mé představě o výchově. Píšu relativně ... samozřejmě, že to zkouší. Jinak jsem se zařekla, že problém, který já s ní mám (nebo ona se mnou) nebudu řešit přes děti. Takže, i když se skřípěním zubů, jí dávám děti vozit kdykoliv si řekne. Pokud bude nějaký průšvih z její strany tak bude mít utrum i s dětmi. Moji rodiče často za námi jezdí. Vozí věci pro děti, i přesto že jim nic neříkám ... prostě to sami chtějí. Bohužel moje mamka jde na operaci s kolenem (nové umělé koleno) a už teď je její pohyblivost značně omezena, a co teprve po operaci takže já jsem spokojená s přístupem rodičů. Říkám, že to dělají pro svá vnoučátka. A je to v pohodě a zatím to funguje. Myslím, že je tady více takových BOLek, kterým rodiče pomáhají. Ale jen Ty jediná jsi zatím veřejně poděkovala. Je to moc hezké a super