meli by jste kam jit - diskuze

K tomu tu rodinu máme, ne? Vzala jsem to z pozice rodiče, který, kdyby mohl, tak by nikdy nedopustil, aby jeho děti v takto tíživé situaci ještě navíc s dětmi musely jít do nějakého \"studeného\", neosobního podnájmu.

Já když sháněa podnájem musela jsem obejít několik než byl vůbec nějáký volný. Potom se platí kauce, nájmy dopředu, provize realitce. Když by mi shořela karta a občanka (pominu že ty peníze stejně nemám, ale někdo určitě jo) tak se ke svým penězům ani nedostanu. Taky budu nejspíš ubrečená, nešťastná, dítě v šoku. Nebudu obíhat byty.

Mám štěstí měla bych kam jít a měla bych tam i pár věcí do prvních dní. Co ale vím že bych nedokázala ani během týdne jít hledat podnájem. Nejde o to že mě pomůže rodina, ale o to že i v té realitce se něčím musíš prokázat a na městě ti jen tak cca 20tisíc nedají druhý den po výbuchu aby jsi měla na kaukci.

hele já nepsala nic, ale jedno po zkušenostech s povodněmi vím jistě. První šok bych určitě překonávala u rodičů nebo známých, prostě u lidí, u kterých se můžu vyplakat, vybít vztek apod... A potom až bych byla schopna racionálně uvažovat co dál bych se zabývala tím, kde hlavu složím... Ono přece jenom ti začíná další životní etapa a jednat zbrkle a neuváženě se ti moc nemusí vyplatit...

nejradši bych šla k našim, ale asi bychom se tam do mé bývalé garsonky nenaskládali. Pak bychom mohli jít na chalupu v lesích, do menšího města s jedním krámem je to odtamtud 2km, do většího 50km. Jako poslední možnost beru bydlení u tchánů. Hororová představa.

a ještě něco, jsi si jistá, že by ti na ubytovnu dovolili vzít psa?myslím, že asi ne, takže i tohle bys musela řešit...

Ahoj Jaruško..i já jsem napsala, že bychom šli k rodičům.Ve chvíli, kdy bych přišla o všechno, bych asi nebyla schopná přemýšlet nad tím, co je na zařizování nejdůležitější a co počká.V tuhle chvíli bych potřebovala opravdu nějaké zázemí a JISTOTU.A vím, že právě u tchánovců i mámy by se mi tohle všechno dostalo.Ikdyž vztahy máme občas problematické, v těžkých chvílích to házíme za hlavu a semkneme se vždy.měla bych jistotu, že dostaneme najíst, nějaké oblečení by se taky našlo, měli bychom teplou vodu i postel..A víc hlav víc ví a poradí, myslím, že bych sama možná neuměla posoudit priority...no a časem bychom si začali lézt na nervy a honem bych sháněla pronájem.Není špatné dovolit si být v takové situaci slabým, bezmocným a bezradným.Není třeba být silná a soběstačná za každou cenu, já taková prostě nejsem a nechala bych si pofoukat bolístku.A děti taky potřebují jistotu, jsou u babiček často, pro ně by to bylo skoro jako doma...za to ubytovna, brrrrr.Znám jen ty hrozné, plné špíny, ožralů, pochybných existencí a vím i o tom, jak to chodí v azyláku pro matky s dětma. Kdepak, do toho bych nešla.Hezky v klidu bych překážela u rodičů, dokud si nezařídím papíry a nenajdu si slušné ubytování.

po pravdě si to nedokážu ani představitJinak by nás určitě vzali k sobě tchýně s tchánem,i když ty by nás tam nejraději chtěli porádJinak co bych udělala v první řaděasi bych se zhroutila a spíše bych to ani nedokázala v tu chvíli řešit,protože to musí být hrozný přijít během minuty o všechno,bydlení a ještě o svojí rodinuFůj to je zase téma,ale je to bohužel realita

Ty jsi tak zvlastni clovek.

Chápu, že bys chtěla řešit své vlastní bydlení, to každý, ALE: píšeš, jak je to jednoduché, jak tedy konkrétně bys hned sehnala bydlení, když nemáš doklady, peníze, kreditku..nic a pomoc od rodiny nechceš, protože se přece nebudeš nechávat od někoho opečovávat? Navíc teda ne v kazdé rodině jsou na tom tak, že ti mohou dát peníze na např. kauci na pronájem bytu.. I kdybys žádala město, jakože všude volné městské byty nemají, tak to nebude hned. My konkrétně máme postýlku jak u táty, tak u tchýně a stejně tak tam máme i nějaké to oblečení. Takže na nějakou dobu, bychom vydrželi.A za mě, já bych šla raději k rodině, než na ubytovnu. Tam bych se tedy s dětmi i docela bála. A s tím opečováváním, si děláš prču ne? Kdybych šla k tátovi, tak se starám o dalšího člověka navíc a kdybychom byli u tchýně, tak jí budu za ten azyl tak vděčná, že nedovolím, aby dělala něco jiného než si hrála s dětma.