matkou po 40 - diskuze

I já jsem se stala maminkou půl roku po svých 40 narozeninách. A to hned dvojitou. Přiznávám, po dlouhém a dlouhém snažení nám pomohlo IVF, ale musím říct, že jsem opravdu nevěděla do čeho jdu. Ano miminko jsme si s manželem moc přáli, ale hned dvě najednou. Jak je uvedeno v příspěvku, není den, abych si neřekla, že jsem blázen a na stará kolena jsem si pořídila miminka. Ovšem nic není bez problémů, ani u mne nebylo. Děti se narodili o dva měsíce dříve a to jsem si fakt dávala pozor co dělám, co jím, chodila pravidelně na prohlídky. Prostě Dominika chtěla na svět. Michalovi se nechtělo, ale byl první, takže musel taky. Musím říci, že jsme vše krásně dohnali a dneska by na dětech, kromě toho, že jsou menší a hubenější nikdo nepoznal, že jsou nedonošený. Je pravda, že až budou maturovat, manžel už bude v důchodu a já těsně před jeho branami, ale neměnila bych. Sice nevím, kde beru každý den sílu, abych se těm svých aktivním dětem vyrovnala a nedala najevo, že opravdu sil není nazbyt. Ale co by člověk neudělal pro děti. Kariéru já i manžel jsme si odbyli, když jsme byli mladší, spoustu cestování taky a ta představa, že začneme znova, cestovat, chodit do divadel, chodit do kina, na výlety, na výstavy, to je na \"stará kolena\" k nezaplacení. Podporuji proto každou maminku, která se rozhodne pořídit si děti po čtyřicítce, vždyť na tom fakt není nic špatného. A že občas později možná uslyším, je vy máte hezká vnoučata, no a co. To prostě patří k životu. Proto přeji Val.J35 hodně sil a bezproblémové těhotenství.