málem nehoda... - diskuze

Někde tady byl příspěvek ohledně bolavých zad, nemůžu to najít...což to nevadí, jen že toto s tím dost souvisí. V pátek jsem dostala chuť na drobný nakupovací výlet. Andrejek je s těmi zoubky dost k nesnesení, rýma již mírně polevila. A tak jsem si řekla, má novou sedačku, teplotu nemá, pojedeme po krámech. Vzhledem k tomu, že od šesti od rána plakal a byl k neutišení, se mi to jevilo jako spásná myšlenka a taky že jo, jak viděl, že nesu kombinezu, ztichnul a těšil se na výlet. A teď mírně zpátky...Již od velmi útlého dětství mám skoliosu, po druhém porodu se přidala protiva nemoc, která umí pořádně v kombinaci se skloiosou zkomplikovat život. Nejen, že to bývá velmi bolestivé ve velkých, občas ale i v malých, kloubech, ale navíc způsobilo i výrostek mezi obratli na krční páteři. Umí to po čertech bolet. Asi stejně jako Silvinka jsem již ale zvyklá, což je ovšem špatně - jak říká moje dr. Tím jak Andrejek v noci od minulého pátku kvůli zubům nespí, jsem i já opravdu hodně unavená no a moje záda neodpočinutá a moje krční páteř ve stavu katastrofy. Nejen, že bolí krční páteř, ale k tomu se přidají i všechny svaly a úpony kolem. A to až vysoko do zátylku, vlastně do poloviny hlavy. Nic nepomáhá...krom lehké rehabilitace, kterou zvládám sama. Ovšem, to to nesmí být už tak moc rozhozené...Já jsem cítila, že to bolí už docela hodně, ale nějak jsem to neřešila a problém byl na světě....A zase zpět k nákupům.... Dojeli jsme na místo nákupního centra, tam jsem zjistila, že první z prodejen má inventuru, v DM u pokladny jsem zjistila, že jsem si jaksi v tom ranním frmolu okolo plačícího Andreje zapomněla "nabouchat" peněženku. Naštěstí byl plný účet...a berou snad už všude platební karty. Ve třetím obchodě jsem zjistila, že mají tak bůízko koše se zbožím proti sobě, že s kočárkem nemám šanci, nicméně jsem nakoupila...ovšem na kase jsem podala svou obyčejnou pl. kartu a paní mi vrátila, že to neprošlo. Povídá, projedu to ještě jednou...koukám na ní a říkám si, no je snad pit...???? Paní, ta karta má pouze čip a ne magneticý pásek! Já to projedu, to určitě půjde. A tak znovu povídám, to budete projíždět do alelůja kolem dokola a nic se nebude dít, ta karta je na čip, ne na magnetický pásek. Pořád si mlela svou a tak jsem jí kartu musela vzít a dát ji jinou (naštěstí díky nesrovnalosti v bance ji mám...) s tím páskem. Pak jsem tedy zaplatila. V dalším obchodě jsem si koupila košili na doma - z 800 na 129 - no nekupte to..., vzala jsem L, což by mi mělo být skoro velké, ovšem doma jsem po vyzkoušení ( představa svlékání dvou svetrů v miniaturní kabince mě děsila) zjistila, že odpovídá asi tak S. V Obi jsem byla už docela unavená...ale i tam jsem prošla a koupila si narcisky. Nasadili jsme se do auta a to už mě moje krční oblast jaksi přestávala poslouchat....Potřebaovala jsem ještě přejet jen asi 100m přes hlavní silnici a kruháč ke Globusu a nakoupit na víkend. Ovšem to už jsme toho měli oba dost, čapla jsem punčocháče ve slevě, PRVNÍ DÁREK K VÁNOCŮM - pro Andrejka batůžek s motivem Štaflíka a Špagetky ze 400 na 200, bombošku k Valentýnu, pečivo a že jedeme domů. Andrejek se mi ovšem nějak v sedačce vrtěl a tak jsem se za jízdy ohlédla, jestli jsem ho špatně nepřipla do těch pásů, abych mohla včas zastavit a upravit. A stal se malér.... cosi mě píchlo od ramene směrem do středu hlavy a moje zorné pole pravého oka se velice zúžilo. Prostě jsem špatně viděla, měla jsem jakési mžitky...V globu nebyla lékárna - a to nás zachránilo... musela jsem zastavit u nás ve městě klukům pro kapky do nosu. A tam se to stalo, jela jsem pomalu a hledala místo k zastavení, malej spal, musela jsem zastavit před lékárnou, abych ho nemusela vyndavat. Místo bylo, ale bylo nutné se otočit... a pak už jen vím, jak mi bylo strašně čšpatně... nějakým zázrakem jsem přejela křižovatku a zastavila hned za ní na pruhách a nic neviděla, tedy viděla jednou auta asi tak 4krát a točilo se dokola, bylo mi na omdlení, na zvarcení...a nevím pořádně jak jsem zastavila. Kdybych nejela do té lékárny, jela bych asi rychle někde po hlavní a bylo by po nás. To bych neustála a zřejmě sjela do "škarpy", jak to přišlo, tak to odešlo a zmizely i mžitky. Doma jsem si zacvičila své rehabilitační cviky a zjistila, že jsem totálně zablokovaná....Holky, jsem šťastná, že žiju... jen si teď asi dám "oraz" od PC... a budu poctivě cvičit!!!!!!!!!!! Takže bolavá záda nepodceˇˇnovat