K příspěvku mě inspirovala Amálie svým příspěvkem o nutnosti zajištění oblečení dítěte na besídku. Jaký máte názor na současná vystoupení vašich ratolestí ve školkách a okolnostem, které je provázejí, např. ve srovnání s těmi našimi? :-)Musím na rovinu říci, že ta vystoupení ve školkách za socíku, která jsem zažila, měla úplně jinou úroveň - i stran komunikace pedagogů školek s rodiči. Přijde mi, že teď se stále na rodiče hrnou nějaké požadavky, anonymně poslané po dítěti, nebo někde vyvěšené, kde rodiči trvá, než se dopídí, co a proč a na co to dítě vlastně potřebuje. V naší školce - tedy té mé v 70. letech minulého století :-))) - z toho vždy udělali úžasnou akci. Jedno odpoledne se sešli rodiče, pedagogové, děti. Školka měla souhrnně a systematicky připraveno, co připravuje a co je k tomu třeba. Rodiče se pak sami hlásili, co kdo sežene, co je v jeho možnostech, příp. ušije. Vymyslelo se - společně!!! - jak by to mohlo vypadat. Na kostýmech se podílely i paní učitelky v rámci svých možností. Vzhledem k tomu, že se mi tyto sedánky vryly do paměti, tak to pro mě musela být úžasná zábava stmelující rodiny z daného okolí. Vystoupení, které s námi ve školce nacvičili a rodičům jsme předvedli, bylo úžasnou zábavou na profesionální úrovni, kterou bychom bez problémů mohli odehrát i v Národním. Vše bylo dotažené do posledního detailu. Vznikly úžasné fotografie, od profesionála!!!, které školka nabízela rodičům. Takovou akci jsme měli 1x ročně - besídku. Tím, že na tom "CHTĚNĚ" spolupracovali všichni, bylo to nesmírně profesionální, všichni z toho měli obrovský zážitek a radost. Nestalo se, že by někdo nevystupoval. Proto, že je s ním hodně práce, tak ať si tam dělá, co chce. Ne. Oslovili se rodiče, ti velmi rádi a ochotně s přípravou pomohli, pak měli radost, že jejich dítě mělo také roli. Zkrátka smysluplná akce, návod pro děti, jak se k práci přistupuje. Kde se poděly ty paní učitelky, které to takto uměly dát dohromady?