Koukání se do oken - diskuze

jsem sídlištní člověk. teď ovšem bydlím na sídlišti, který je obklopený rodinnýma domama. většinou dost luxusníma. takže jsem to objevila loni, čučet lidem do oken. když ono to jinak nejde, když ty okna jsou v úrovni očí..a září do tmy. vůbec nechápu, jak můžou nemít žaluzie nebo zatažený závěsy - to tady má jedno okno ze dvaceti...maximálně.

a já se přiznám, já to miluju. mě hrozně bavila jít s Kaylou na prochajdu večer a koukat lidem do oken. a milujuto o vánocíc, to sme kukali na stromečky. a mě na tom nepřijde nic divnýho, snad každý se kukne, když vidí, že je v okně světlo

Jdu a otočím hlavu, ale nezastavím se. Manžel mě za i za toto nadává.Teď jsme úplně nahoře, v 7. patře a jak jsme se tady byli dívat manžel říkal, že nám sem nikdo neuvidí a pan majitel říkal, že nemusí bát, že čumilové s dalekohledama jsou všude.

Když jsem byla malá stál naproti našemu paneláku jiný, byl vysoký a lidi měli různé barvy závěsů. Večer když se rozsvítilo, každé to okno zářilo do noci jinou barvou, to bylo úžasné, vydržela jsem na to koukat hodiny a dodnes na to vzpomínám. Takže já ano, koukám lidem do oken, a o vánocích to úplně miluju, ta jejich atmosféra z těch bytů na mě úplně dýchá když jdu kolem. Ani mě moc nezajímá jaké to tam mají ale spíš si představuju jak asi žijí...když to po sobě čtu tak si říkám jestli nejsem úchylná

Jako můžu ti říct, že u baráku, ve kterých koukáš dovnitř jedním oknem a vidíš silnici, co je na druhé straně baráku, tak jo, protože to mě dostává. Ale představ si, brácha bydlí v ohromném baráku. Je to daleko od silnice, člověk by řekl pohoda. A co se nestalo. Chtěli koupit vedlejší pozemek, ale koupila ho nějaká firma a postavila tam asi 14 baráčků. Jenže nechtěli navážet půdu, aby dorovnali terén, raději zeminu odvozili. Takže když jdeš k bráchovi, tak tě to vysloveně nutí koukat do těch baráčků, kterým v podstatě koukáš do prvního patra. Maličkaté zahrádky maj na stranu k bráchovi, takže když pijí třeba kávu, tak na ně taky koukáš ze shora. Prostě děs a tomu se fakt neubráníš. A ještě je musíš všechny pozdravit :oD

Já se kouknu taky. Nezastavím a nečumím, ale za chůze se podívám, hlavně večer. A jestli někdo čumí k nám je mi jedno, někdy nemám večer ani stažené žaluzie. Manžel šílí, ale mě to neva, jestli někdo čumí. S oblibou odpoledne dám na stranu záclonu, abych měla doma co nejvíce světla. Klidně bych mohla bydlet ve výloze

podle mě lidi nečumí dovnitř, ale na sebe. Aspon já se často přistihnu že téměř pokaždé když jdu okolo výkladu koukám jak jdu shrbená či rozcuchaná... A proti tomu aby ti někdo koukal vyloženě do bytu je jednoduchá rada. dej něco pěkného hned za okno, pěknou květoucí kytku, panenku nebo třeba krakonoše. každý kdo jde okolo koukne ale upoutá ho tato věc a uvidí vlastně jenom tu, vždyt jenom prochází, nezastaví se a nečumí xminut. za těch pár sekund právě zaregistruje jen tu tvou výzdobu.

já se přiznám, že čumím. Ne do panelákových bytů, ale do té vyšší kategorie - cihlové bytovky a rodinné domy. Koukám, slintám, co tam mají a představuju si, jak je to moje

já mám tenhle problém u větších aut(teréňáků)prostě se tam podívám

Bydlíme v přízemí, takže to moc dobře znám. Jednou se mi stalo, že jsem večer nějak zapoměla, že mám neotočené žaluzky a rosvíceno a začla jsem se převlíkat. Najednou jsem si všimla, že na mě přes okno čučí sousedi. Za pár dní jsem pak tu sousedku potkala a ona mi uplně bezelstně povídá, že jsem po porodu ale moc pěkně zhubla Můj muž zase vyděsil dvě kolemjdoucí babičky, když jsme byt rekonstruovali. Ráno, ještě nahatý, se šel podívat jestli nemá na stropě kocoury. Jak tak stál před oknem a koukal nahoru, tak ho napadlo zahrát si na Tarzana. Začal před tím oknem dělat uááá a bušit se do hrudi. No babči asi měly týden co vyprávět A co se mě týče, taky koukám jak to kdo má zařízený. Když je někam vidět, tak rychle mrknu, když jdu kolem, ale nezastavuju