Zkušenosti pacientek z porodnice Ústav pro péči o matku a dítě - diskuze

Podolí mohu jedině doporučit

Ahoj maminky, rodila jsem v Podolí začátkem roku 2011. Hned na začátek musím pochválit skvělé předporodní kurzy vedené paní Olgou Mrkvičkovou (které mě, jako prvorodičku, připravily na to, co mě vlastně čeká). Porod, přestože neplánovaně velmi komplikovaný, nakonec dopadl dobře, a to především zásluhou skvělého pordního týmu, který se mě ujal (jmenovitě MUDr. Drahoňovský - velmi příjemný pan doktor, který na mě působil neskutečně pozitivním a uklidňujícím dojmem, MUDr. Martan a velmi milá a trpělivá porodní asistentka Eva Šejnová). Za veškerou podporu a skvělou práci bych jim chtěla moc poděkovat. Kvůli celkové anestezii jsem nakonec skončila na JIP - upřímně jsem první okamžiky po probuzení nevěděla, kde jsem a proč tam jsem. Nicméně i zde byl personál neskutečně ochotný a příjemný. A nakonec musím moc pochválit také personál na oddělení šestinedělí (jak dětské doktory a sestřičky, tak i ty ženské). I na odd. šestinedělí jsem měla poměrně velké komplikace a všichni byli vstřícní, ochotně pomáhali, když jsem se třeba chvíli nemohla starat o miminko a nikdy mi nikdo nedal najevo, že bych jim byla na obtíž. Nevím, jestli je to i v jiných porodnicích samozřejmostí, ale sestřičky nám všem ochotně ukázali, jak o miminko pečovat, jak ho koupat a kdykoli jsme se na ně mohli obrátit s jakýmkoli dotazem. Skvělá byla také každodenní podpora výborné laktační poradkyně paní Richterové a přednášky o kojení. I přes totálně plnou kapacitu porodnice v té době jsem tam od začátku až do konce nepotkala nikoho, kdo by byl protivný nebo neochotný. Právě z tohoto přístupu člověk teprve vidí, jak je práce všech doktorů a sestřiček nedoceněna. Pokud bych měla rodit znovu, tak se určitě rozhodnu pro Podolí a mohu ho opravdu vřele doporučit. Celému personálu ještě jednou moc děkuji.

1. porod paráda, ale zákrok HRŮŮŮŮZA!!!

V Podolí jsem rodila v prosinci 2007. Ležela jsem tam oddělení rizikového těhotenství a syn se narodil ve 29 tt. Co se týče porodu, tak nemám absolutně co vytknout. Syn díky předčasnému narození (porodní váhu měl 1.260gramů)\"procestoval\" snad všechna dětská oddělení v budově a všude měl naprosto výbornou péči..
Ale POZOR!!!
Porodnice je sice super, ale gnekologie je PŘÍŠERNÁ!
V říjnu 2010 jsem šla do úpmd na iterupci. Sestra co mě přijímala na oddělení se mnou jednala, jako bych byla kdo ví, jaká špína. Na sál jsem si došla po svým a po zákroku mě převezli na pokoj, kde jsem si ještě v polospánku po narkóze musela sama přelézt do postele. Ještě ten den mě pouštěli domů. Po 10ti dnech jsem šla na kontrolu ke svém gynekologovi, ten mi udělal ultrazvuk a já málem zkolabovala! Na obrazovce nad sebou jsem zírala na krásné miminko.. dokonce jsem viděla i jeho ručičky.. Takže jsme s přítelem nelenili a hned vyrazili se zprávou od gynekologa do úpmd. Tam se mnou opět jednali dost nepříjemně. Jediný, kdo se ke mě choval normálně byl doktor na žurnále (na jméno si nepamatuju). Když viděl zprávu, co mám v ruce, myslel si, že jsem na interupci měla přijít a nepřišla jsem. Když otevřel zprávu ze zákroku v PC, nestačili jsme se divit oba. Mladí doktorka, která mi zákrok prováděla tam vylíčila, jak všechno proběhlo v pořádku a jak všechno výborně udělala! Dokonce i o vrácení peněz jsem si musela říct sama..Jediné, co mi nabídli bylo, že to udělají znovu, ale další pokus už jsem jim dávat opravdu nechtěla. Při příjmu mi bylo několikrát sděleno, že ten den je poslední možnost to udělat, že potom už to nepůjde a najednou by to šlo?? A navíc už bych tam na sebe v životě nenechala sáhnout! Do dneška přemýšlím, co tam se mnou prováděli. Byla jsem v celkové narkóze a po jejich slavném zákroku jsem i krvácela..Tak co ze mě teda vyndali?!?
Každopádně miminko jsem si nechala a mám krásnou a naštěstí i zdravou holčičku, ale podolské nemocnici za to tedy rozhodně nevděčím.

listopad 2006

Ahoj maminy...Jelikož se teď připravujeme na další porod, tak mě napadlo ohodnotit porodnici při prvním porodu...

Co se týče ÚPMD byla jsem do porodnice předána jako riziková,takže jsem si zde užila i prenatální péči.Co se té týče, měl mě na starosti MUDr. Buben, který byl úžasný a vstřícný a kontroly jsme si domlouvali dle jeho služeb, jelikož jsem chtěla chodit pouze k jednomýu lékaři.

Co se týče porodu, přístup personálu byl naprosto úžasný, dostala jsem výbornou PA, která se mnou byla ve všch chvílích kdy mi při komplikacích bylo ouvej,jediné co při porodu bylo nepříjemné tak původní doktorka, která mě měla rodit a chovala se jako řeznice, na jednu stranu jsem za ty komplikace byla ráda, protože při nich se mi změnil doktor a nakonec mě odrodil MUDr. Velebil, který byl přímo dokonalý a to 3 hodinové šití se mi snažil co nejvíce ulehčit...

Oddělení šestinědělý bylo také moc fajn, sestřičky i doktoři nám věnovali spoustu pozornosti, byli vstřícní, při jakémkoliv problému ochotně poradili i pomohli,takže ze svého pohledu mohu Podolí jen vřele doporučit.

Po této zkušenosti a po tom co jsem u spousty kamatrádek viděla péči v jiných pražských porodnicích, kdy si o spoustě věcí, které v ÚPMD byli samozřejmostí, mohli nechat zdát, budu i napodruhé rodit tam.

Nemůžu si stěžovat

Ahoj maminky. Na začátku bych chtěla říct, že než si uděláte názor na jakoukoliv porodnici, tak si ho nedělejte podle zkušeností jednotlivých maminek (nic proti nikomu:-) ale přeci každý porod je jiný a každá maminka vnímá věci jinak. Můj vlastní poznatek, jelikož to bych prakticky nemohla rodit skoro nikde :)
Já jsem původně měla rodit v Krči. Byla jsem tam i na předporodním kurzu, chodila na kontroly, prostě vše jak má být, když se rozhodnete. Jenomže :) Každá porodnice jednou za rok musí malovat. A ta moje měla skončit malování přesně týden před mým porodem (plán. 20.9.2009). Malému jsem to v bříšku vysvětlovala, že musí vydržel, ale jemu se prostě chtělo přijít na svět o týden dřív. 13.9. jsem se probudila, že se něco děje. Jeli jsme do Krče, ale když se maluje, tak není nikdo přítomný a maminko máte smůlu jeďte jinam (to bude ale asi všude stejné). Měli jsem naplánovaný oběd u rodičů, a protože bydlí kousek od ÚPMD, tak jsme jeli pro jistotu na kontrolu tam. Chci jen říci, že jsem s touto porodnicí něchtěla mít nic společného, jelikož mě při registraci hrozně rozčílili a řekla jsem a sem nepůjdu...Ale člověk míní osud mění. Už při kontrole se ke mě chovali moc hezky, vůbec mě neodbyli - tady nejste registrovaná nemáte tu co dělat - ale naopak mě vyšetřili, dali zprávu, že si mám druhý den dojít na kontrolu do své porodnice (otevřená totiž byla od 14.9.) a kdyby náhodou něco, tak ať přijedu. Dorazili jsem tedy na oběd, já snědla půlku, praskla voda a jeli jsme tam znovu. Asi jsem měla velké štěstí, ale vzali mě, porodila jsem a vše OK. Co musím ocenit, je, že jsem měla vlastní porodní sál a sprchu (neumím si představit být tam ještě s někým - to bohužel v Krči ano), přístup porodní asistenky absolutně perfektní a poté i pana doktora a dětské lékařky. Na šestinedělí - nevím co komu přijde tak hrozné? Na pokoji jsme byly 3, ale jen za dobu co jsem tam ležela já se maminky změnily 4x, ale úplně v pohodě. Stejně se tam moc nevyspíte a na těch pět dní je to super. Sestřičky výborné, když jsem jim s brekem předávala malého, že už nevím co s ním, tak si ho vzaly a daly mi ho až ráno, takže jsem se mhohla alespoň trošku prospat. Jídlo taky dobrý. Sprchy tedy společné, ale opravdu, jestli jsem se tam jednou potkala s jednou maminkou, tak to bylo moc. Takže pokud jste rozhdnuté pro tuto porodnici, myslím, že se Vám tam bude líbit. A kde můj druhý porod? To se ještě uvidí :-)

Porod 14.2.2010

Porod byl těžký a dlouhý. Porodnici hodnotím jako maximálně profesionální co se týká samotného porodu. Všichni se o mě velmi dobře starali a mít svůj vlastní porodní sál byla velká výhoda. Manžel mohl být po celou dobu se mnou. Oddělení šestinedělí je, jak se všude píše starší, ale nemocnice není hotel. Sprchy jsou společné, ale za těch 5 dní, jsem se ve sprše potkala s jednou rodičkou. celkově hodnotím za super a nikde jinde rodit příště nechci.

Jedinenčný zážitek podpořený 100% péčí

Porod: 18. 7. 2009
Pro porod v Podolí jsme byla rozhodnutá již dávno před porodem a v případě dalších porodů nezvolím jinou porodnici ani náhodou! Vše začalo 100% předporodní péčí u gynekologů, kteří mě sice poslali na 3 dny na rizikové odd., ale odtamtud jsem šla rovnou na porodní sál - respektive do své porodní garsonky. To je asi ta nejúžasnější věc - jste tam po všechny doby porodní, je tam toaletna, sprcha, může tam s vámi být manžel, zkrátka ideální sukromí pro takovou výjimečnou situaci, kterou porod bezesporu je. Porodní asistentka byla skvělá, doktorka taky a můj porod je mým nejlepším životním zážitkem. Už se zase těším do Podolí:-) Ovšem pod podmínkou, že budu mít zase nadstandardní pokoj - protože v normálních pokojích se nevyhnete setrám zvaným \"kyrysnice\"...

Vše super

Pro porod v Podolí jsem byla rozhodnuta ještě před otěhotněním.Chodím sem již řadu let na preventivní prohlídky do gynekologické ambulance. Nebudu popisovat porod, ten jsem měla naprosto nekomplikovaný a bezproblémový - naštěstí. Jisté obavy jsem měla z pobytu na odd. šestinedělí. Ty se nakonec naštěstí nevyplnily, všechny sestřičky na odd. P4, ať dětské nebo \"maminkovské\", byly naprosto skvělé. Měla jsem zprvu problémy s kojením, dcerka se při porodu nalokala plodové vody a vůbec se nechtěla přisát a jen díky nekonečně trpělivosti a pomoci sestřiček jsem se nakonec aspoň trochu rozkojila. Teď je malé skoro měsíc a kojím už úplně normálně. Je mi jasné, že tomu skutečně vděčím hlavně místnímu personálu, čímž jim alespoň touto cestou ještě jednou děkuji.
Takže já říkám - v Podolí rodit i ležet. Přeji všem nástavajícím maminkám stejně pohodový porod a stejně skvělou péči ať už v Podolí nebo v jiné porodnici.

Super

Do Podolí jsem přijela v 3.30 9.7.2009,týden před plánovaným porodem.Dostala jsem horečku a zvracela.Rozhodli se porod vyvolat dříve,ikdyž jsem neměla skoro žádné kontrakce a byla otevřená jen na 2 prsty...vzhledem k mému stavu a vysokému tlaku.Souhlasila jsem.Rodila jsem 10,5hod(malá se narodila 10.7 v 14.00hod).Bylo to hrozně dlouhé a úmorné,stále jsem skoro neměla konrakce jen křížové křeče.Asi v 12 jsem si nechala dát epidural,byla jsem již vysílená.Sestřička byla super,celou dobu se mi věnovala,ocenila jsem i přítomnost přítele u porodu.Místnost byla také krásná,zejména nová koupelna se sprchou(kterou jsem tedy hojně po celou dobu využívala )porod byl komplikovanější, museli mi protrhnout plodovku a byl problém s děl. čípkem a měla jsem kapačku na posílení kontrakcí a dokonce i homeopatika,která myslím dost pomohla...Každopádně děkuji všem, veškerý personál,jak na porodním sále,včetně anestezioložky,tak pak na pokoji šestinedělí(kde jsme strávily 8 dní kvůli žloutence malé)byl super Podolí mohu vřele doporučit,velice milý,ochotný a erudovaný personál!!!Dávám plný počet a příště chci rodit opět tam:-))

Porod v srpnu 08 - pozitivní i negativní zkušenost

Zdravím všechny maminky , na konci šestého měsíce těhotenství lékaři zjistili, že moje holčička je špatně vyživovaná placentou a poslali mě do Podolí. Tam mě okamžitě hospitalizovali na rizikovém oddělení a do porodu jsem tam strávila téměř dva měsíce (občas mě pustili na pár dní domů). Maličká málo přibírala, 3x denně jsem chodila na monitor a v podstatě mi skoro denně hrozil předčasný porod. Bylo to hodně těžké období strachu o miminko, ale díky rodině, manželovi a zlatým sestřičkám a doktorkám na rizikovém oddělení P3 jsem to zvládala. Péče tam byla skvělá, čisto, a rodina i manžel mě mohli navštěvovat a podporovat i mimo návštěvní hodiny. Tímto moc děkuji personálu z oddělení P3! Nakonec se rozhodlo, že porodím císařským řezem. Na sále byli všichni milí - kromě protivného doktora, který se ironicky zeptal při pohledu na moje bříško \"ježíš, kolik tam těch dětí máte?\". Fakt milej chlap Po císaři mne převezli na JIP a netrpělivě jsem čekala až mi přinesou moji holčičku. Sestra se přišinula po 5 hodinách s otráveným obličejem a slovy \"tak se s ní pomazlete a já musím zase dolů\". Na mé přání, že bych si malou chtěla zkusit přiložit k prsu, abych se rozkojila mi jen řekla, že teď kojit stejně nebudu a že ona nemá na starosti jen mě. Tento přístup většiny sester trval až do mého propuštění z JIP. Těšila jsem se na oddělení šestinedělí, že si tam užiju maličkou i klid. Byla jsem ale velice rozčarovaná. Uvítala mě sice velice milá sestřička, ale to byla na dlouhou dobu poslední milá osoba. O té neskutečné špíně ani nemluvím - na WC koše přetékaly zakrvácenými vložkami, ve sprchách byla na podlaze krev a uklízečky se objevily jednou za čas a příslušenství přetřely smradlavým hadrem. Matrace v postýlce pro malou byla prožraná volakými breberkami a vypadala, že pamatuje ještě dobu kdy jsem se narodila já. Děs! Nanynka byla sice zdravá, ale hodně spavá a nechtěla se budit na pití - na radu sestřiček jsem jí vždy rozbalila, chladila žínkou, štípala jí lehce do tvářiček, dokonce když přišel manžel se švagrem a švagrovou, tak jsme se na ní vrhli všichni (jeden štípal, druhý lechtal, třetí chladil a já se snažila kojit), ale nic nepomáhalo. Nanynka se jen přisála a zase spinkala. Sestry si jí po marném snažení kdy vypila necelou dvacítku většinou odnesly, dokrmily jí cizím mlékem a mě jí vrátily s obviňujícím pohledem a slovy, že se musím víc snažit o její probuzení. Nechápala jsem co tím myslí – vyzkoušela jsem už všechno a intenzita štípání a chlazení už mi připadala jako týrání dítěte. Bála jsem se, aby z toho následně chuděrka neměla noční můry, protože takhle se přece s miminky nezachází! Měla jsem Nanynku snad bít nebo co po mě chtěly?! Po dvou dnech snažení mi vrchní sestra doporučila ať jí tedy večer nechám spát dokud se sama neprobudí hlady. Poslechla jsem a Nanynka prospala celou noc. Druhý den ráno se ptala po kolika hodinách se malá probudila - řekla jsem jí tedy, že už od večera spí bez probuzení. Na to na mě začala řvát, že to přece nemůžu jí nechat tak dlouho a že jsem nezodpovědná matka. Na mojí obranu, že jsem jen poslechla její pokyn si jen odfrkla a já jsem se chtěla zahrabat pod zem. Nanynku jsem tedy ihned vzbudila, ona se napapala (moje + cizí mléko) a zase spinkala. Už jsem nevěděla co dál. Když jsem sestry znovu žádala, aby se podívaly, že moje holčička opravdu nejde vzbudit, tak mi řekly, že mají plné oddělení a spoustu práce. Ať prý se jdu podívat jak kojí ostatní maminky. Já ale neměla problém s technikou kojení, ale s tím, že moje holčička byla moc slabá na tahání z prsu! Nikdo mě ale nebral vážně a já už nevěděla jak jim to mám říct. Po pár dnech mi sestra na opětovnou žádost o pomoc řekla, že když nechci kojit, tak mi dají léky na zastavení laktace. Už v hysterických slzách jsem jí vysvětlovala, že kojit chci, ale že Nanynka prostě nezvládá tahat. Odpovědí mi byl ironický úšklebek a prásknutí dveří. Já i moje rodina jsme byli v šoku z tak neskutečného přístupu. A to nám Podolí, tak doporučovali. Do toho Nanynka ještě dostala žloutenku a tak jí daly pod světlo a nosily mi jí jen na krmení. Dostala jsem i zákaz jí přebalovat, protož musela být do určité doby znovu pod světlem - což chápu. Co ale nechápu je to, že když jsem to po dvou dnech už nevydržela a totálně pročuranou jsem jí přeci jen přebalila, tak jsem zjistila, že má do živého masa opruzený zadeček! Neskutečné. Když jsem si stěžovala sestře, tak mi řekla, že mám špatné plenky. Takový nesmysl jsem jí samozřejmě nezbaštila a po mém vzteklém proslovu mi jen suše sdělila, že sestry toho mají moc a nestíhají . Měla jsem hrozný vztek a taky jsem cítila úděsnou bezmoc. Nabídla jsem se, že si tedy Nanynku vždycky dojdu po dvou hodinách přebalit ke světlu, ale to prý nejde. Byla jsem na zhroucení - Nanynka hubla, baštila cizí mléko, měla úděsně bolavý zadeček a sestry i paní doktorka se na mě dívaly jako na krkavčí matku, protože jsem dle nich \"nechtěla\" kojit. Nakonec se neudržela moje maminka a vynadala jedné sestře přímo u nás na pokoji, když velice ostře odmítla žádost mojí spolupacientky o pomoc s prvním koupáním. Rázem se náš pokoj ocitl na černé listině. Byly jsem \"ty hysterky\". Fakt super pocit. Pak se přehodily směny a nastoupily na noc konečně hodné sestřičky, které když viděly jak se snažím a propláču každý pokus o kojení, tak si ke mně sedly (nejdřív jedna starší a pak jedna mladá) a celou dobu u mě byly, aby se podívaly co se vlastně nedaří. Nanynka stále spinkala a z prsu nezvládala tahat - prostě se naprosto správně přisála, dvakrát zatáhla a přisátá dál spala. Sestřička se snažila o její probuzení stejně jako já celý uplynulý týden, ale nic. Tak jí zkusila dát pod tekoucí vodu, ale Nanynka spinkala i pod tou vodou! Mám dojem, že teprve v tu chvíli mi konečně uvěřily, že to není ve mně, ale že potřebujeme alternativní způsob baštění dokud Nanynka nezesílí. Sestřička jen poznamenala, že takhle spavé dítě tam ještě neviděla a ať se nebojím, že promluví s paní doktorkou . Ještě tu noc jsem zjistila, že jsem z toho stresu přišla úplně o mléko. Bylo mi nanic a cítila jsem se totálně neschopně. Další den se paní doktorka chovala o poznání lépe a zavedla nám příkrmy z lahvičky Bebou. Nanynka se vždycky rychle nabaštila a spinkala zase jako andělíček. Během dvou dnů přibrala a konečně se rozhodlo, že můžeme být propuštěny z toho nepřátelského prostředí. Přijel si pro nás manžel a odvezl si nás domů kde ze mně všechno spadlo. Během večera se mi neskutečným způsobem nalila prsa a zase jsem kojila. Po pár dnech Nanynka zesílila a s lehkými příkrmy jsem kojila až do 4 měsíců. Musím říct, že jsem se z oddělení šestinedělí v Podolí vzpamatovávala pár týdnů a dodnes s vděčností vzpomínám na jediné tři sestřičky z celého týmu, které se k nám chovaly hezky. Mojí holčičce je teď osm měsíců, je zdravá, čilá a usměvavá jako sluníčko . Až jí budeme chtít pořídit bratříčka, tak si hodně rozmyslím jestli se vrátím do ÚPMD nebo ne. Jedno, ale vím jistě - na oddělení šestinedělí v Podolí nikdy nezapomenu a shoduji se s jednou maminkou v diskuzi - rodit v Podolí ano, ale ležet tam po porodu NE! Všem maminkám držím palce, braňte své uzlíčky a nedejte se!

Podolí únor 09

Ještě před porodem jsem slyšela o Podolí pozitivní i vyloženě negativní historky, tak jsem byla vážně zvědavá, jak ten můj porod proběhne.

Než se dostanu k hodnocení personálu a porodnice jako takové, chci se vrátit ještě k úrovni ÚPMD, pokud jde o poradnu v posledních týdnech těhotenství. Pokud zde nemá nastávající maminka svého lékaře (chtěla jsem chodit ke konkrétní lékařce, ale byla jsem tak trochu odbyta...), ocitá se člověk každý týden u jiného doktora, a to zrovna nevyhovovalo. A pak - komunikace některých lékařů při vyšetření ultrazvukem byla na bodu mrazu, uvítala bych více \"lidský\" přístup.

K porodu: porodní sály perfektní, asistentky velmi milé a ochotné!!! Měla jsem jisté komplikace vyžadující rychlý zásah lékařů, ale i přesto nemám z porodu trauma, nikdo mě zbytečně nestresoval, spíše mě povzbuzovali. Jedinou výtku mám k lékařce na příjmu, která podle všeho úplně neodhadla polohu dítěte - a navíc jsem měla pocit, že se mě při vstupním vyšetření štítila (praskla mi voda a začala jsem krvácet, tak proto asi....?)

Oddělení šestinedělí - P1 - sestřičky ochotné, milé - nemůžu si stěžovat. Pravda, jídlo bylo občas vlažné až studené, ale o nemocniční stravě si nikdy nedělám iluze. Sprchy byly čisté, leč mírně zastaralé, ale to holt v současném systému financování zdravotnictví není ničím neobvyklým. Trochu úsměv vzbuzují i zastaralé váhy (jako v řeznictví), na kterých se nejedno miminko nespokojeně vrtí.

Výhodou Podolí podle mě je, že zde vozí jídlo na pokoj, kde se člověk může v klidu najíst, pokud tedy má k jídlu chuť - vím, že u Apolináře nebo v Motole vždy nahánějí maminky do společné jídelny.

Takže, i přes pár nedostatků bych v Podolí rodila znovu!

Poporodní péče nic moc

Rodila jsem v únoru 2009,co se týká porodu úplná spokojenost,porodní asistentka výborná a doktoři také,klidně bych tam rodila zase.Co se týká šestinedělí hrůza.Po porodu jsem byla odvedena na oddělení P4 vypadalo to tam jak za komunismu ale člověk to nějak přejde hlavně že všechno dopadlo dobře u porodu.Příjímala mě moc hodná sestřička kdyby všechny byly takové tak by to bylo supr.Sprchy a WC úděsné ,jídlo studené tím myslím hlavní jídlo(oběd)jenom polévka byla teplá(hlavně že se máme dobře stravovat).Péče o miminko jak se to vezme asi hodně záleží jak se která sestra vyspí.Přišla mi trošku buzerace co se týká kojení, nevím možná jsem byla citlivější než obvykle,protože už jsem taky byla v podolí druhý týden(předtím týden na rizikovém a tam to bylo úžasný naprostá spokojenost)malej nechtěl moc jíst protože měl žloutenku a ty moc papat nechtějí,takže taky přišla řada na dokrmování,takže pak nechápu jak se má ženská rozkojit když mu tlačí jiné mléko atd.Nicméně jsem tam strávila týden protože malej musel jít pod světlo a z toho jsem byla hodně smutná a ještě mi ho dokrmovali,myslím že by hlady neumřel.Lituju toho že jsem si nezařídila nadstandart měla jsem i našetřeno,ale když jsem byla na rizikovém tak jsem si řekla že to přece nebude tak hrozný na šestinedělí,ale spletla jsem se.Takže rodit ano,ale neležet tam.

Porod v Podolí

V Podolí jsem v květnu 2008 porodila zdravou holčičku. Narodila se v den, kdy jsem měla naplánovaný indukovaný porod. Naštěstí se na svět přihlásila sama bez vyvolání. Byla jsem přijata o půlnoci a dcerka byla v 9:30 na světě. Porod probíhal naprosto přirozenou cestou, měla jsem skvělé porodní asistentky i porodní asistentku žákyňku, která mě odrodila. Jelikož jsem měla kruté křížové bolesti, ocenila jsem, že jsem nebyla nucena rodit vleže na lehátku, to se nedalo vydržet, ale rodila jsem v dřepu. Pro mě to byla ideální poloha. Na prodýchání kontrakcí vřele doporučuji gymnastický míč. Porod proběhl fakt super. Po dvou hodinách jsem odešla po svých na oddělení P4. Nebýt manžela, který mi nesl tašku s věcmi, zřízence to ani nenapadlo. Oddělení P4 bylo pro mě děsivé co se týče čistoty (sprchy, WC). Ani vrchní sestra nebyla dvakrát příjemná. Dcerka se narodila v pondělí, domů jsme šly ve čtvrtek a byla jsem moc ráda. Od pondělí jsem měla prostěradlo i deku od krve, žádala jsem je o novou nepromokavou podložku, kterou jsem bohužel nedostala, ale největší strach měli, abych se nezmínila o tom na vizitě.
Celkově, co se porodu týče, Podolí vřele doporučuji, skvělé jsou porodní boxy, kde máte vše k dispozici a své soukromí. Oddělení P4 bylo trochu depresivní, ale dá se to přežít, dělají to zase jenom lidé a podstatné je, že máte zdravé děťátko.