Jste vlastenci? - diskuze

Ne a druhá otázka taky ne.

Já jsem češka, ale slovenské krve. Naši jsou oba ze slovenska a aby jsem pravdu řekla, tak na Slovensku se mi víc líbí lidi kolem. Jsou takoví družnější proti Čechům.Ale kvůli ekonomicke situaci a velké nezaměstnanosti bych tam nešla. Alespoň v tomto bych řekla,že na tom nejsme úplně nejhůře.

Já jsem vlastenka, mám ráda svoji zemi, jazyk, rodinu a dobré lidi, kteří tady žijí. Žijí tady samozřejmě i špatní, zlí a nepoctiví lidé (asi jako všude jinde) na ty samozřejmě hrdá nejsem, stejně jako na naše politiky. Ale stejně jsme šikovní, nebo máme štěstí, či co? Protože když se člověk dívá na politickou scénu a dozví se o korupci a úplatcích. Tak i přes tyto věci to u nás funguje dost dobře. Školství, zdravotnictví, soc. systém. V málo které zemi se lidé mají tak dobře jako u nás. Jako největší problém našich povah vidím, nevšímavost a srabáctví se ozvat pokud se někde děje něco špatného (...ať si mě radši nikdo nevšímá, ať navýčnívám...ať nedejbože nejsem vidět více než ostatní... když si toho nevšímají druzí, tak já se do toho taky plést nebudu...co mě nepálí, to nehasím...) prostě alibizmus ... tak to mě fakt štve. Sama jdu do věcí naplno i když vím, že některým lidem \"šlápnu na kuří oko\" a nebudou mě za to mít rádi. Člověk se přece musí ozvat, když jde o dobrou věc. Kdybych nebyla hrdá na svoji národnost, zemi, ztratila bych kus sebe... já jsem národ... Jak už tady někdo psal, každý musí začít u sebe. Myslým, že jsem dobrý člověk, aspoň se o to snažím a doufám, že z našich dětí vychováme dobré, sebevědomé a šťastné lidi.V určité situaci bych za svůj národ život položila.

Jsem hrda na to, ze jsem z CR. Libi se mi nas jazyk, zvyky, filmy, smysl pro humor, krajina, atd. Kdybych mela branit rodinu, tak urcite az do krve, ale stat...no, to uz asi ne. Tim, ze ziju venku me vzdycky dostanou lidi, kteri si mysli, ze tady je to lepsi ve vsech smerech. Ja jim vzdycky reknu, ze peceni holubi tady do huby zatim nelitaj, ze chleba je vsude o dvou kurkach, makat se musi, narazite tady na dobre lidi i na blbce, nefachcenka a ze bordel je v institucich a politice vsude.

Ja jsem vzdycky byla vlastenec co se tyce komunisticke doby - brecela jsem pri pisnickach Karla Kryla a proste jsem tu nesvobodu spatne prozivala i zpetne.Jinak jsem k vlastenectvi nebyla vedena - ba naopak a s chozenim do valky nesouhlasim a rozhodne bych nehodlala za zemi jako takovou polozit zivot..mozna za zachranu nejakych lidi,ale ne za zemi v teto dobe.Jinak musim rict,ze co jsem v USA se ze me stala mnohem vetsi\"vlastenka\",ale spis je to stesk po domove.Nicmene na nasi historii,nas jazyk,nase jidlo,nase filmy i hudbu a nas humor pysna jsem a je mi to velmi drahe.

Nejsem vlastenec a za ČR bych nebyla ochotná obětovat život, natož prachy(kdybych nějaké na rozhazování měla). Jsem ochotná kdykoli se nechat zlikvidovat, zmrzačit pro svou rodinu, příp. některé další osůbky blízké mému srdci.

vlastenec nejsem, doufám, že mé děti zde žít nebudou. A život bych za tuto zemi nepoložila, ale to za žádnou.

k tematu, a dokonce od pana Okamury: http://okamura.blog.idnes.cz/c/213831/Jen-sileni-lide-co-mysli-ze-zmeni-svet-ho-zmeni.html

Jednou jsem v nějakém pořadu zaslechla myšlenku,kterou nikdy nezapomenu:Je velký rozdíl mezi vlastenectvím a tzv.vlastenčením.Např.fandění v hokeji nemá s vlastenectvím vůbec nic společného,to je vlastenčení (vůbec nic proti hokeji,taky ho sleduju).Opravdový vlastenec je podle mě málokdo.Já jsem ráda,že žiju tady,i když občas vyhrožuju,že se odstěhuju do teplých krajin,ale ve skutečnosti bych to neudělala.Necítím se ale jako opravdový vlastenec.To je podle mě člověk,který by za svou zemi dokázal obětovat i život a to bych já neudělala.Za své dítě a muže ano,za vlast ne.

Nejsem češka, ale i kdyby tak pro tenhle národ se obětovat určitě nebudu. Žila jsem ve švycarsku dva roky a doufám, že se tam jednou odstěhujeme. Kdo už jednou žil někde jinde tak může srovnávat.

Ano, jsem vlastenec a ano obětovala bych pro svou zem život. Samozřejmě by také záleželo o co by se jednalo. Obrana vlasti, mojí rodiny a mého majetku, jednoznačně ano.

Jsem vlastenec a jsem na to hrdá. Jsem hrdá na český jazyk a neměnila bych na něm nic. Výuka angličtiny dětí od 2 let mi přijde padlá na hlavu, když to dítě není schopné pak napsat jedinou větu spisovně v češtině. Jsem dost radikální v tomto ohledu. Jsem pyšná na to jak jsme malá země a přesto vcelku soběstační, že nejsme jak v Africe zotročení, jak v Americe vychovávaní že nad nás není. Nestydím se za naší vládu protože takovou jsme si zvolili. Nemám ráda systém který ve vládě panuje, dle mě by ve vládě měli sedět pouze ekonomicky vzdělaní lidé!! kteří mají dost peněz na to aby se nenechali snadno podplatit a za sebemenší přestupek proti lidskosti bych jim místo imunity udělala místo někde v černé kobce do konce života. Já nevím, no, já zastávám názor že pečení holubi do nosu nelítají, proto nepodepisuju petice, nenadávám pořád na to že zrušili porodné, že snížili rodičovskou a snažím se vydělávat peníze i jinde pokud ta možnost je. Ano, hodně mi k tomu nahrává lokalita a chápu že v některých krajích je těžké práci sehnat. Ale ať mi nikdo z pražáků a z větších měst netvrdí, že nelze sehnat brigádu a přivydělat si. Nadávat umí každej. Ovšem vocamcaď pocamcaď. Nevidím důvod proč bych měla za svou zemi obětovat život. Nejdůležitější je pro mě moje rodina, nikoliv stát. A nenechám tu své děti sirotky abych si sama hrála na hrdinu.

Mi se tu libi.Na jihu je borcus, na severu moc tma a zima, na vychode Rusko a na zapade Amici.Mozna jeste Svycarsko by mohlo byt fajn.Zivot bych polozila za dobrou vec. Nevim, jestli to je obrana nasi vlasti.

Dá se říct, že jsem vlastenka. Asi bych nedokázala žít někde jinde - ale možná že spíš než země jako taková by mi chyběla rodina, příbuzní a známí. Ale když jsem někde byla a ptali se odkud jsem, tak jsem vždy hrdě odpověla že z Česka (na to vzdy druhá strana odvětila - z Československa?)

já sem ráda, že jesm česka, jako jasný, za určité věci se tu stydím a nesouhlasím, ale to je všude. já byc jinde nechtěla bydlet, jen bych za svou vlast život nedala.

jsem Češka se vším všudy nestydím se za to, ani v zahraničí, stydím se za naši vládu, jak to tady vede a dělá Česku ostudu.. za vlast bych život nepoložila, neumím si to ani představit a doufám, že se nikdy nebudu muset rozhodovat mezi životem a sebeúctou, manžela bych do války nepustila a děti v žádném případě ne!

Jsem ráda, že jsem češka, ale strašně se stydím za naši vládu, za to, že tady s poctivostí a pílí člověk nejdál nedojde. Já teda teď budu hodně radikální, ale zopakovala bych defenestraci pro výstrahu všem ostatním, kteří by se chtěli chovat stejně, jako naši představitelé.

Jsem madarka narozena na Slovensku. Pro slovaky jsem vzdy byla hnusna madarka, pro madary (v Madarsku) stale jen cizinka. Pro zivot jsem si zvolila CR, sama o sobe rikam, ze jsem evropanka i kdyz nefamdim EU v dnesni podobe. Jinymi slovy, zadne extra narodni citeni nemam.ALE (a schvalne to pisu velkym)!!! Vetsina lidi nadava na stat, ve kterem se narodili a a vzdy to vidi ruzoveji v cizine. Vetsinou do te doby, nez si tu cizinu vyzkousi na sve kuzi .Muzu psat jen porovnani s Egyptem, jinde jsem nezila. V porovnani s nima jsou cesi pracovitejsi, pravdomluvnejsi a cistotnejsi. Verejne skolstvi mame na 100% lepsi o zdravotnictvi nemluve.Jsem rada, ze muzu tady zit.

život bych obětovala jen své rodině. Například můj bratr má jen jednu funkční ledvinu. Jsem připravená mu kdikoliv pomoci. Za syna bych dýchala a obětovala se. Jsem ráda že jsem češka, ale to je tak asi všechno. Občas se stydim za naše polit. situaci v naší republice.

obětovat život?Tak to fakt ne ale jinak jsem ráda, že jsem češka

kdyby jste se zeptali zda jsem vlastenec řekla bych určitě ano, ta podotázka už je ale hodně vážná věc a hned z toho každý couvne. Sama za sebe si myslím, že kdyby tady šlo do tuhého a měla bych já jako čech pomoci tak bych pomohla, neutekla bych. Ano bála bych se o život svůj i mé rodiny a možná je bych někam poslala nebo schovala ale kdyby bylo potřeba pomáhat a bylo by to v mých silách, tak bych pomohla. Mám svojí zemi ráda, miluju Prahu a vůbec tuhle zem, strašně ráda tady cestuju a obdivuju všechny co pro naší zemi něco zásadního udělali, mimo těch co si sami vzali demonstrativně život.

Jsem povahovými rysy tohoto národa poměrně dost znechucená. Mám tuhle zemi ráda kvůli přírodě, takže maličko vlastenka možná jsem, ale život bych rozhodně neobjetovala - kdo z těch papálášů bez jakýchkoli morálních hodnot by za to taky stál,že?

Nejsem vlastenec,a ani se za někoho nestydím a nejsem pyšná.Nadávam na vlastence co zachovali český jazyk.Už dávno jsme mohli všichni mluvit německy a byli by jsme větší velmoc než amerika.Kdyby jsme byli EU už dávno a měli jednu vládu jednu řeč.Vlastenci jedni blbý,proč se za nás takový F.L Věk pral,kdo se ho prosil.

Na co bych v dnešní době jako čech měla být hrdá?Na to jak lezem s prominutím do prdele západu,EU a každému kdo má peníze?Nebo na to jak vláda(bohužel od revoluce jakákoli vláda takže je úplně jedno kdo tam sedí)rozkrádá v tomto státě vše co se ještě rozkrást dá a na veřejnosti nás prezentuje jak národ primitivů?(jeden krade propisky,další prochrápe i jednání na mezinárodní úrovni atd.)Hrdá bych mohla být na naši národní minulost,ale ze současnosti je mě spíš blivno.A fakt né,to poslední co by mě napadlo je poloižit život za tenhle paskvil demokracie.

Nevím, jsem poměrně hrdá na náš národ, nebo aspoň takový jaký byl dřív a že jsem Češka a chci tu žít celý život, nemohla bych se odstěhovat někam jinam,ale položit život za Čechy, to opravdu nevím, asi by záleželo na konkrétní situaci.Do války bych nedokázala jít a někoho zabít

Jsem docela ráda, že žiju v čechách, ale hrdá, pyšná rozhodně nejsem. Ani v časech hokejových úspěchů se ve mě nějaké vlastnenectví nevzedme. Pro dobrou věc, pro své nejbližší bych byla schopna obětovat život, ale pro svou zemi? Chachá, jsem češka, ne blázen. Že jinou než zápornou odpověd ani nečekáte

u nás se vlastenectví nepodporuje, ale zabíjí. Každej, kdo je tu vlastenec, je automaticky xenofob a rasista a to se mi nelíbí. Nejsem vlastenec - jakmile mi to finanční možnosti dovolí, emigruju a při nejbližší možné příležitosti si nechám změnit i občanství. Pokud mi to finance nedovolí nikdy, budu doufat, že se za hranice dostanou aspoň moje děti a pak mě vezmou sebou

nestydím se za to že jsem češka a všude to hrdě řeknu. Ale zase že bych se za českou republiku bila do krve to ne. Asi tak něják normálně. Jsem hrdá na naše vědce a na určité osobnosti, ale zase se stydím že si pořád na něco stěžujeme a že hodně krademe :)

nejsem vlastenec,a za zadnou zem nejsem ochotna obetovat zivot...a podle me nikdo...kdyz uz to nekdo jde delat je to pro neco uplne jineho,ale ne pro vlast