Příjmení po manželovi? - diskuze

Svatba nás teprve čeká, ale příjmení si nechám manželovo. Jak tu někdo zmínil. Nechta si rodné je pro lidi, kteří se proslavili za svobodna. Jen to bude hodně zvláštní z cizího příjmení měnit na typicky české

Jsem tu asi jediná, kdo si nechal své příjmení a manžel přijal mé. Nechtěla jsem se svého vzdát a mít dvě příjmení mi přišlo dlouhé a ani by se k sobě nehodila. Ani jsem nechtěla, aby jsme měli každý své příjmení a pak řešit, jak se bude jmenovat dítě. Jsme rodina a přijde mi divné, aby měl každý jiné příjmení. Už ani nevím, kdo s tím přišel (já nebo manžel), ale oba jsme se ihned shodli. Okolí bylo dost překvapené, ale všichni to vzali s nadšením. Dokonce se naši přátelé inspirovali.

Mám příjmení po manželovi, přijde mi to normální, ale dlouho jsem si zvykala, že ho ve většině případů musím hláskovat (což se mi u Novákové teda nestávalo ). Jinak mi nevadí ani dvojpříjmení, ale víc se mi líbí bez -ová (třeba Romana Jákl-Vítová než kdyby byla Jáklová-Vítová, to mi zní divně). A co se týče chlapů, kteří si vezmou manželčino příjmení, tak to snad jen když mají nějaké hanlivé a nebo pokud nemají rodinu, tak aby k někomu \"patřili\".

Tohle mi šrotuje v hlavě pořád jak to potom bude. Mám ráda své příjmení a nechci se ho vzdávat, na druhou stranu bych chtěla mít Davidovo příjmení, protože to tak zkrátka má být, je to tradiční brát si jméno po chlapovi, bylo by to takové vyjádření, že si ho vážím a jsem \"jeho\". Jenže dvojité příjmení by se mi (hlavně v našem případě) nelíbilo, kdyby měl třeba víc cizokrajné, tak si to jeho vezmu ke svému, třeba bez té naší české koncovky, ale takhle se mi nechce.Nechat si jen svoje rodné mi ale přijde divné, to pak vypadá, že žádná svatba ani neproběhla a navíc Tadeášek už má příjmení po něm a já nechci být od nich tímhle oddělená. Nejradši bych byla, kdyby si David vzal příjmení moje a Tadeáškovi bychom ho změnili dodatečně, což mi ovšem už přijde taky divné, protože si zas myslím, že se k Tádovi hodí zase víc to Davidovo příjmení a už jsem prostě zvyklá, že se jmenuje takhle. Takže nakonec stejně budu muset to jeho příjmení klasicky přijmout a tiše trpět, že jsem se vzdala tak trochu mého já...

I já mám příjmení po manželovi. Brali jsme se, až když jsme už měli Vítka a když pominu to, že se milujeme, tak taky hlavně proto, abychom se jmenovali všichni stejně. Vítek je Frontz od začátku. A musím říct, že jsem si zvykla poměrně rychle, až mě to překvapilo. Ale na mé rodné příjmení jsem byla hrdá a přemlouvala, když jsem byla těhu, ať se jmenujeme po mě.Znám ve svém okolí 2 chlapy, kteří si vzali příjmení po své manželce.

Příjmení mám manželovo a musím přiznat, že jsem se s ním sžila mnohem lépe než se svým rodným příjmením. Já si svou identitu našla až s novým příjmením :))

mám příjmení po manželovi. Vojta se narodil, když jsme ještě nebyli svoji a dostal taky manželovo příjmení.Mám kamarádku, její sestra se vdala v USA a její manžel si vzal její příjmení, ale tam je to tak, že ho má i s tím -OVA. A když se jim narodil syn, tak má příjmení taky s -ova.

Příjmení po manžovi. A nemám ve svém okolí nikoho, kdo by to měl naopak. Jen EVulik má obě příjmení