Příjmení po manželovi? - diskuze

Svatba nás teprve čeká, ale příjmení si nechám manželovo. Jak tu někdo zmínil. Nechta si rodné je pro lidi, kteří se proslavili za svobodna. Jen to bude hodně zvláštní z cizího příjmení měnit na typicky české

Jsem tu asi jediná, kdo si nechal své příjmení a manžel přijal mé. Nechtěla jsem se svého vzdát a mít dvě příjmení mi přišlo dlouhé a ani by se k sobě nehodila. Ani jsem nechtěla, aby jsme měli každý své příjmení a pak řešit, jak se bude jmenovat dítě. Jsme rodina a přijde mi divné, aby měl každý jiné příjmení. Už ani nevím, kdo s tím přišel (já nebo manžel), ale oba jsme se ihned shodli. Okolí bylo dost překvapené, ale všichni to vzali s nadšením. Dokonce se naši přátelé inspirovali.

Mám příjmení po manželovi, přijde mi to normální, ale dlouho jsem si zvykala, že ho ve většině případů musím hláskovat (což se mi u Novákové teda nestávalo ). Jinak mi nevadí ani dvojpříjmení, ale víc se mi líbí bez -ová (třeba Romana Jákl-Vítová než kdyby byla Jáklová-Vítová, to mi zní divně). A co se týče chlapů, kteří si vezmou manželčino příjmení, tak to snad jen když mají nějaké hanlivé a nebo pokud nemají rodinu, tak aby k někomu \"patřili\".

Tohle mi šrotuje v hlavě pořád jak to potom bude. Mám ráda své příjmení a nechci se ho vzdávat, na druhou stranu bych chtěla mít Davidovo příjmení, protože to tak zkrátka má být, je to tradiční brát si jméno po chlapovi, bylo by to takové vyjádření, že si ho vážím a jsem \"jeho\". Jenže dvojité příjmení by se mi (hlavně v našem případě) nelíbilo, kdyby měl třeba víc cizokrajné, tak si to jeho vezmu ke svému, třeba bez té naší české koncovky, ale takhle se mi nechce.Nechat si jen svoje rodné mi ale přijde divné, to pak vypadá, že žádná svatba ani neproběhla a navíc Tadeášek už má příjmení po něm a já nechci být od nich tímhle oddělená. Nejradši bych byla, kdyby si David vzal příjmení moje a Tadeáškovi bychom ho změnili dodatečně, což mi ovšem už přijde taky divné, protože si zas myslím, že se k Tádovi hodí zase víc to Davidovo příjmení a už jsem prostě zvyklá, že se jmenuje takhle. Takže nakonec stejně budu muset to jeho příjmení klasicky přijmout a tiše trpět, že jsem se vzdala tak trochu mého já...

I já mám příjmení po manželovi. Brali jsme se, až když jsme už měli Vítka a když pominu to, že se milujeme, tak taky hlavně proto, abychom se jmenovali všichni stejně. Vítek je Frontz od začátku. A musím říct, že jsem si zvykla poměrně rychle, až mě to překvapilo. Ale na mé rodné příjmení jsem byla hrdá a přemlouvala, když jsem byla těhu, ať se jmenujeme po mě.Znám ve svém okolí 2 chlapy, kteří si vzali příjmení po své manželce.

Příjmení mám manželovo a musím přiznat, že jsem se s ním sžila mnohem lépe než se svým rodným příjmením. Já si svou identitu našla až s novým příjmením :))

mám příjmení po manželovi. Vojta se narodil, když jsme ještě nebyli svoji a dostal taky manželovo příjmení.Mám kamarádku, její sestra se vdala v USA a její manžel si vzal její příjmení, ale tam je to tak, že ho má i s tím -OVA. A když se jim narodil syn, tak má příjmení taky s -ova.

Příjmení po manžovi. A nemám ve svém okolí nikoho, kdo by to měl naopak. Jen EVulik má obě příjmení

Tak já se zatím vdávat nechystám,ale jestli to jednou uděláme (a opravdu jen z čistě praktických důvodů),tak bych si nechala svoje a přidala Michalovo.Vidím to jako Evulik a Zajíc - je to část mé identity a nevidím důvod,proč bych se měla svého příjmení,které mě provází už 34 let úplně vzdát.Já bych si klidně nechala jenom to,ale zase chci,aby bylo \"vidět\",že patříme k sobě (i když to jsou fakt jen předsudky).Nějak nechápu,proč by ponechání původního příjmení mělo být uhozenéKaždá to cítíme jinak a zrovna to obojí příjmení mi přijde jako dobrý kompromis.

Já přijala manželovo jméno, po rozvodu jsem si ho kvůli dítku nechala, kdyby šlo přejmenovat Ondru na moje rodné jdu do toho hned. Na jednu stranu si myslím že by se rodina měla jmenovat stejně, ale škoda je že většinou se přejmenovává žena. Znám jeden případ kdy si chlap vzal manželčino jméno, chtěl aby se rodina jmenovala stejně a ona měla dítě, bohužel to ale taky nedopadlo dobře.

Mám manželo, tady není tak obvyklé a líbí se mi víc. Ale s odstupem času bych si asi nechala obě. Sice by to bylo složitější, ale přece jenom, s tím jménem jsem nějakou dobu žila a je to část mého já... No teď už to ale měnit nebudu...

jestli se někdy na stáří vezmeme, tak budu mít Petrovo příjmení, beru to nějak automatickyjinak Petrova ségra si nechala přepsat příjmení po příteli ( nejsou manželé ), za poplatek samozřejmě...

Mě se manželova rodina divila, že jsme se shodli na tom, že jsem přijala jejich příjmení, ale mě nepřijde nijak špatný.

Po manzelovi. Sestrenice dala svemu muzi svoje prijmeni, ale je to fakt dost divny .. navic ji kazdy stale rika A KDY UZ SE KONECNE VDAS ja se svého prijmeni rada zbavila, ale zase me na tech spravnych mistech nepoznavaji

Mám manželovo příjmení a přišlo mi to přirozené.Prostě k sobě patříme.Ale každý si to udělá,tak jak to vyhovuje zrovna jemu.

Mám svoje, jak píše Veru, patří ke mně a nechtělo se mi měnit identitu.Holky jsou po Pepovi.Ale chlapa, který by se přejmenoval po ženské, asi neznám.