@moninif
Jsou opravdu lidé, kteří zůstanou z nějakého důvodu na stáří (a nejen na stáří) sami a je to dost smutné, v těchto případech jsem dost cíťa. Ale máš pravdu, že někdy jsou i lidé, kteří si asi za to můžou sami. Já teď hodně bojuji s tím, jak se jednou popasuji s péčí o tchýni, zůstane-li sama. Ona není v jádru zlá ženská, ale je neskutečný sebestředný sobec. Když byl její tatínek už méně soběstačný a začal i zapomínat (a to podotýkám, že do cca 86 byl fakt soběstačný zcela, polovinu roku sám na chalupě a velmi fyzicky zdatný), jala se ho umístit do nějakého zařízení. Na tom by nebylo nic neobvyklého, až na to, že to udělala z naprosto sobeckého důvodu, kterým byl plánovaný odjezd na dovolenou, na kterou ona prostě chtěla a nechtěla se tam zabývat tím, co se s tatínekm doma děje. Takže místo toho, aby nějakou dobu pátrala po vhodném zařízení co nejblíže, aby ho celá rodina mohla navštěvovat, šoupla ho do nějaké díry, protože to byl jediné místo, kde zrovna měli volno (ono holt na kvalitní zařízení se čeká, což jí asi nedošlo, resp. to řešila až kvůli té dovolené). Co dělala za scény, když jí z toho zařízení volali, že to tam děda nedává - hlášky typu "No a co já s tím, to je vaše práce. Já už si potřebuju odpočinout, jinak se zhroutím - podotýkám paní, které ve dvě padla a nastarosti má jen sama sebe, nám děti vůbec nehlídala, i když děda bydlel deset minut cesty od nich, jela za ním jednou týdně na kafe....) Mně bylo dědy tehdá šíleně líto, snažili jsme se za ním jezdit, ale protože nejsem moc zdatný řidič, bylo to fakt málo a doteď mě to hrozně mrzí. Přestože jsem ho znala 10 let, byl mi něčím hrozně moc blízký a měla jsem ho hrozně ráda. Když si ho potom nevzala domů ani na Štědrý den se slovy, že je mu tam dobře, nějak se to ve mně zlomilo. Pak jsem to na čas překousla, ale teď před Vánoci jsme se spolu bavily právě o nějaké charitě a nějak jsme se dostaly na dědu a ona zase spustila, že to není dobrá práce ta charita, že to vysává, že když byl taťka už starý, tak cítila, jak z ní tu energii vysává a takovéhle kecy. On byl fakt neskutečně pozitivní a optimistický člověk. Podobně přistupovala ke svému tchánovi, když byl starý a nemocný- to je na dlouhé vyprávění. Omlouvám se za romám, ale co tím chci říci - někdy zůstanou staří lidé sami, protože mají prostě sobecké příbuzné, ale ti si možná díky svému chování neuvědomují, že možná jednou taky zůstanou na stáří sami. Nevím, asi nedokážu se na ní vykašlat, už kvůli tomu, že je to máma mého muže, kterého mám moc ráda, a navíc u nás v rodině to máme tak nějak opačně - o své blízké se staráme, dokud to je jen trochu možné. Ale hrozně bych si přála, abych někdy měla sílu jí to říct, co si myslím. Zatím jsem ji nenašla.