jen pro moji informaci - diskuze

mi to teda nepřijde jako týrání dětí. ale týrání mě. pořád jsem špekulovala, jestli se mám nechat týrat hodinovým uspáváním nebo několika denním brutálním řevem (s nejistým výsledkem a obavou z nočních děsů), že jsem první možnost propásla (vyleze hlavou dolů z postýlky)..a někdy mě to vážně mrzí!jinak si myslím, že ta metoda je lepší než nechat jen tak obyčejně jako za starých časů vyřvat, zdá se mi, že to má logiku..

nejsi divná,já tuto metodu taky nemusím.

tak nějak já. Jsem asi teda taky uchyl :)Děti nenechávám vyřvat. Když byl syn malé mimi, tak u něho mi to nedělalo problémy. Po koupání a mlíku usl v pohodě sám v postýlce za chvíli.pak když byl starší a přešel na dětskou postel už to bylo horší.jak si mohl sám slést,tak byl pak skoro furt zpět u nás. zkoušela jsem to zavádět,ale podlehla jsem jeho řevu. Ted co máme holčinu tak ta zase beze mne neusne (zkousěla jsem opět,ale brečí dost)Takže jelikož jsou děti o 2 roky (2,5 a 6m)od sebe,tak uspávám obě v posteli synově a malou pak přenesu do její postýlky.(já ležím se synem a povídám pohádky a malá je v kolébce hned vedle nás)Dlouho to netrvá a já si taky chvíli lehnu někdy i usnu:) akorát to někdy vadí taťkovi,ale bere to sportovně

Zajdo, podle mě záleží vždy na konkrétním dítku, přístupu rodiče/ů. Já jsem nastavila jasná pravidla, režim, na který si od novorozeňátka zvyknul a prostě už ho vyžaduje. Usíná sám po koupání, nakojení, pohlazení a přání na dobrou noc. Že je to vlastně podstatou Estivilla jsem netušila. Tak nějak jsem na tuhle metodu přišla sama, ne, protože to říká nějaký lékař, ale protože on to tak má rád. Ha a nemyslete si, taky má občas špatný sen, bolení, takže se vzbudí a maminka pomazlinká

Jednou o tom jedna maminka mluvilaa zacala to zkouset s ditetem na dovolene.Cele noci ditko proplakalo a mela z dovolene akorat boleni hlavy a unavu.

Těžko říct. Moje děti oba celkem v pohodě usínají sami. Když občas mají blbý den tak asi záleží na typu pláče. Když jen tak pobrekává a vím, že je to tím, že je přetaženej, tak ho chvíli brečet nechám a chodím ho průběžně zklidňovat... kdyby brečel hystericky a něco by ho trápilo tak na to bych nervy neměla. Tu metodu jsem nikdy detailně nezkoumala, ale musí to být nápor na nervy. I když to asi zabírá a funguje. Jsem ráda, že jsem to nemusela zkoušet.

Končit den brekem, to nás neláká a já bych na to neměla nervy. Každý den se na večerní tulení těším. Povíme si, co jsme za celý den hezkého prožili, zazpívám pár (většinou skutečně stačí dvě ) písniček a Tomášek spinká.

já s Tebou sympatizuji, na tuhle metodu jsem měkká. Jsem ráda, když dítko usne v klidu a ne s pláčem, pak to spaní stejně stojí za houby. sice mě to dýl trvalo, ale naučila jsem ji usínat bez chování s minimem pláče. A že musím být s Kačkou v místnosti....tak to neřeším.

Od miminek jsem dala kluky do postýlky a neúnavně a důsledně jsem jim chodila jen dávat dudel... O metodě jsem ale četla až dlouho po tom, co jsem ji vlastně prováděla aniž bych o ní věděla. Problémy nebyly, kluci spávali krásně. Ale jakmile Honza pobral rozum a odvahu... Všechno je v háji, chodí nám milionkrát za večer do obýváku potulit, povykládat, napit, čůrat a kdoví co ještě, k tomu navádí Štěpána aby chodil s ním... Takže ani toto nezaručí, že se dítě naučí navždy usínat v klidu a krásně. A jak mimina neuměli spávat u nás v posteli, tak teď jim to problém nedělá. Kolikrát oni oba spí u manžela a já spím na Honzové posteli.

je to na mojí povahu moc důsledné a pravidelné. jsem chaotik a vašík to ví. proto usíná od mala krásně sám, dobrovolně a nikdy mi nedělá problémy. asi tuší, že by mi tím hodně zavařil.

já si myslím že už máš velké zkušenosti a ty uznáš za vhodné jak uspat dítě. Já kojila a vždy pak syn usnul v poho. Bylo to občas taky na nervy, ale moc nebrečel. Teď bych už to taky děla jinak.