Je to o ničem - diskuze

Ahojky, tak to mě moc mrzí. Jasně, že máš doma kupu práce a není to žadný flinkání. Co mu takhle nechat malýho na hlídání a zajít si na kafe nebo ke kadeřnici? Aby viděl, že to taková sranda není?

Holky máte pravdu,že jsme opravdu ještě dost mladí, teda aspoň na dítě.Nemůžu říct,že by mi to dělalo jakýkoliv problém-miminko sem chtěla a cítila se na to připravená a ani teď nelituju, že ho mám, role matky se mi líbí a vyhovuje mi.Ale přítel holt ještě dítě mít neměl,on na to nebyl připravený,sám je kolikrát velké dítě a když mu nabízím,že si může svobodně pokračovat ve svém klukovském životě, že odejdeme,tak najednou se o malýho chce prát.Vím,že kdyby sme byli sami s malým,tak by to bylo možná taky dost těžké,ale aspoň bych nemusela furt něco bláhově očekávat.Včera večer to dost vyvrcholilo,řekla jsem,že chci opravdu odejít(i s malým samozřejmě), a že je hloupost, aby mi v tom bránil, protože náš vztah stejně nikam nevede a jenom bysme si vzájemně překáželi.Asi 2 hodiny sem vysvětlovala a on se pak sbalil a odjel pryč,takže se zase nic nevyřešilo.Tak jsem ráno dostala nápad- navrhla sem měsíční zkouškový rozchod se vším všudy-nebudem spolu vůbec komunikovat,jen organizační věci, nebudu mu prát,žehlit ani vařit a cokoliv s ním společně podnikat,ani spávat ve stejné místnosti.On mi zase nebude dávat žádné jeho peníze.Před Vánocema mi pak řekne,jestli je chce strávit s náma a dát to do pořádku nebo jestli mu to vyhovovalo a v takovém případě půjdem od sebe definitivně.Díky bohu s tím souhlasil,takže dnes zahajujem "tichou domácnost".Zítra se jdu zeptat do školy,jestli bych se mohla ještě vrátit a pokud to klapne,tak ho aspoň donutím trávit víc času s malým,protože ho bude muset hlídat,když budu pryč.Tak držte palečky,přála bych si přece jenom raději,abysme byli na Vánoce spolu

Magdi ani nevis jak ti rozumim..mivam podobne pocity..sice ne az tak ze bych chtela odejit atd. ale v mnoha vecech podobne a rozumim ti .myslim ze jste oba velmi mladi, a tim to take je..zvlaste chlapum trva dele nez trochu dozraji, jestli vubec...mimi bylo planovane?zkus mu nekdy nechat prcka a domacnost nastarost at vidi co musis delat vsechno..ale ty vlastne kojis ze? tak asponna par hodin..i muj pritel 31 let, si neuvedomuje mnohdy co musim zvladat, ztak se nedam,a zapojuji ho kde muzu..at vidi...myslim ze se to mezi vami jeste utrepe, zkus byt mila, vim jak tezke to jev takovem zaprahu a situaci. dite je vzdy velky zasah do vztahu..takze zkus byt mila, pochvalit ho kdyz nmeco udela. mile ho pozadat at neco udela doma nebo spise s malym....ty emoce jsou ted asi velke...fakt te chapu...zkus vydrzet ..oni chlapi nekdy od potizi utikaji.... a na nas pak je aby se radi vraceli, nebo aby neutikali OD NAS moc casto- delam si trochu srandu ale je to tak ..chlapi jsou jednodussi ..my hybem tim krkem,, hodne stesti a sil

Teda to jsou situace s těma chlapama....Jak ti může říct,že se flákáš?!!Vždyt se staráš o mimčo a to teda není žádná sranda....A proč by jsi nemohla odejít i s maličkým???

Taky si říkám proč bez prdouska...?Copak by se o něj přítel dokázal postarat,když je pořád v trapu...

Ach Ti chlapi!!! Magdi, to mě mrzí. Jste oba mladincí a zvlášť pro přítele je to asi celkem překvápko, jak je takový život s mimnkem vlastně náročný. Každopádně spolu nepřestaňte mluvit. Musí pochopit, že ty se doma určitě neflákáš, že je to VÁŠ chlapeček, kdo je teď nejdůležitější a opravdu zabírá veškerou energii. Zkus ho co nejvíc zapojovat do péče o něj, ať je v obraze a ví, o co jde, jaký záhul to je. Ale taky jaká krása a že stojí za to u toho být. Držím palce.