Je milé, když - diskuze

potřebujete pomoct a někdo vám s velkým entuziasmem pomůže. Včera po státnicích jsem potřebovala zajít do univerzitní knihovny pro potvrzení, ale byla jsem tam jen párkrát se spolužačkou, takže jsem vůbec netušila, jak se tam dostanu. O mém orientačním smyslu raději mluvit nebudu. Potkala jsem slečnu, zahleděnou do svého mobilu, neváhala jsem a zeptala se jí na cestu. Nevěděla, ale nejen že se podívala na net a vysvětlila, jak se tam dostanu, navíc se mnou i kousek šla. Navíc mi vybrala trasu srozumitelnější, protože říkala, že si mě na svědomí nevezme, abych zabloudila. Milá, tak milá... Fakt děkuji ... To mi připomnělo, že když jsem jela poprvé do školy, já tápala, narazila jsem na paní a zeptala se jí na trasu, paní nevěděla, ale byla tak hodná, že zavolala manželovi, ten jí vysvětlil trasu a ona mě pak navedla. V obou případech mohly říct, že neví, ale daly si tu práci, aby mi pomohly. Byl to začátek a konec mé školy a ač jsou tyto osoby pro mě cizí, stačil jediný okamžik, abych na jejich laskavost nezapomněla.