jaro kolem - diskuze

tak sedím v pokoji a čekám, až se vzbudí na kojení to moje malý štěstí...obvykle nepsávám do kolenek partnerských nepohod, ale dneska mám čas a nějak ztrpčenej večer..znáte ten pocit, možná mám tuhle extra třídu doma jen já:), když máte nějakej den, ale pak se vše uklidní, večer má přijít muž, ale nějak jeho příchodem jen zhoustne atmosféra...jakože kdyby nepřijel, bylo by to lepší..., letmá pusa a očividný naštvání (jehož příčinu se nedovím, a tak se vztahovačností sobě vlastní vymýšlím konstrukce) a on pak po pár dotazech a nechápavých narážkách odchází spát s výrazem - dnes jsem bohužel usmrtil dvacet tisíc lidí... - tak tu sedím, vnitřně sevřená, a to dneska bylo cítit tak jaro...někde v dálce malý smradi pekli špekáčky, tak jak jsem jela s kočárkem, jsem si říkala, jaký jsem měla hezký dětství a jak bych moc chtěla, aby se nám ta pohoda pro nás i děti povedla...můj muž o sobě s oblibou říká, že je asociál, patrně si myslí, že je to podobně ušlechtilý jako ve správné době nosit příjmení Nobel či jiný obdobný...nerozumím, je mi to líto..no nic, přeju dobrou noc...