janca v Rudolfinu i jinde - diskuze

tak jsem slíbila info, jak jsem se cítila na té recepci....účes jste viděly, šaty jsem měla přiměřené, se svojí figurou si nemůžu vybírat, takže dlouhé, černé,splývavé, rovný střih, se širokými ramínky a přes to černý kabátek asi do půli zadku, bez zapínání, olemovaný slabou černou kožešinkou dokola i kolem krátkých rukávů.Perfektně zakrýval špekyA štrasový náhrdelník a naušnice-oboje výrazné, abych nebyla zas jak černá vdova...manžel taktéž černý oblek, bílá košile, tmavá kravata, prostě to mělo být formální oblečení, tak bylo.K Rudolfinu jsme přijeli šíleně brzo, tak že se projdeme směrem ke Karlovu mostu...no, v půl sedmé večer, v róbě, tlačících botech a všude bezdomovci...i turisti, ale na tom nábřeží fakt samý bezdák...tak jsme jen stáli a koukali-jak jinak než na lodě..Uvnitř byli lidi oblečení různě, šaty s vlečkou i džíny, no, i na koncert vážné hudby by se měl člověk podle mě trochu oháknout a ne tam jít jak do obchodáku...A všichni hned k bufetu na šampusPak jsme narazili na manželovo šéfa s ženou, on netušil, že jdeme, my, že jdou oni.i sedadla jsme měli vedle sebe.Ona byla normální, přirozená holka, taky nesvá, asi o sedm let mladší než já.První půlka koncertu mě moc nebrala, nejsem příznivcem vážné hudby,nerozumím jí, taky mi byla vnucena sklenka vína, takže mi bylo vedro, uspávalo mě to, ještě že mě tlačily ty botydruhá půlka byl Beethoven a to se mi líbilo-hlasité, živé, měnící se rytmus, to bylo fakt hezký...A po skončení jsme přešli do jiné části Rudolfina na tu recepci.A opět šampus a tady už se žádné uhozené ošacení nekonalo, tady už byly jen ty roby a černé obleky.Bylo to k výročí založení jedné velmi úspěšné advokátní kanceláře, omlouvám se, jmenovat nebudu.poznávala jsem i pár obličejů, jen jsem je nedokázala zařadit, víte, že jsem ted trochu mimo...Takže s jistotou můžu říct, že tam byl Cyril Svoboda ...bylo to hezké, bylo mi představeno X lidí, nikoho jsem si nezapamatovala a všichni se bavili mezi jídlem o práci, takže jsme se s tou šéfovo ženou sebraly a šly prozkoumat dobrotynež nám to snědí..bylo tam plno potvor z moře vytaženýchale i normálního jídla, ochutnaly jsme všechno a občas jsme zahlédly i svoje manžílky...bohužel se sklenkou alkoholu v ruce, takže mi bylo jasný, že mě čeká premiérová jízda po Praze.v jednu v noci už jsem v botách nemohla vydržet, takže jsme jeli domů, dostala jsem růži a manžel šampus.Ve dvě jsme byli doma.No a v deset už jsme byli v loděnici, dělali jsme den pro sponzory a jezdili na superrychlých lodích a vodních skůtrech, pekli prase a smažili hory hranolků.skok jak blázen-z večerních šatů do neoprenuvšichni jsme byli pořád mokří, pořád jsme se převlékali a výborně se bavili, Honza sletěl ze skůtru a nemohl na něj vylézt,pořád ho unášel proud, no sranda...Ale zírala jsem a to že spadl bylo normální, padalo jich víc.jen lyže jsem mu zakázala, loni si tam udělal něco s nohou.Ale fakt jsem čuměla, co už s tím dokáže, loni jel prvně a ted už dělal divy.já tomu pokušení odolala, kdybych se převrátila, tak bych fakt nezvládla z vody na něj vylézt a musel by pro skůtr někdo skočit...A Vltava měla 16 stupňů, brrrrr, ale že bude tak krásné počasí jsme si netroufali doufat .Na jedné lodi, kam jsem se vecpala se jelo 90 km/hod, to bylo šílený!!!!už vím, proč tam nikdo moc nejel a nazývali mě cvokemnormálně jsem nic neviděla, z očí škvíry jak čínan, potoky slz mi z nich lítaly a nemohla jsem se nadechnout, to fakt bolelo-jak to mohl ten chlap řídit nepochopím a to už jsem co se týká lodí seděla v lecčems.úžasný, úžasný, ještě ted mě bolí uši a zuby od toho vichru.A těch zážitků bylo moc, ale nebudu s tím otravovat.No a dneska ráno mi táta odletěl na dva týdny do Španělska, tak si můžu užít BoluVšem, které dočetly až do konce slibuju, že délku svých příspěvků budu příště trochu omezovat....ale ono to nejde, přiblížit vám tolik zážitků jen pár větami