Jak u nás, aneb žijeme :o) - diskuze

Ahojky, moc děkuju, Heli, za starost a tobě, Naďo, za SMS, udělaly jste mi velikou radost, že jste si vzpomněly.No a jak teda u nás?... Snad ok, prostě se furt něco děje Začala sezona, tedy to už před Vánoci, tomu odpovídá míra šrumce u nás , čiliže docela vzrůšo. (Kdo ví, ten možná chápe, kdo ne, neva.) No a to celé okolo a kolem, spolu s klukama, to je docela záhul. To, co jsem nestíhala do Vánoc, jakkoli jsem to chtěla stihnout, to je teď ještě horší, občas si říkám, že asi něco dělám špatně, nebo co. Takže přiznávám, že na Bol chodím aspoň narychlo nakukovat docela často, většinou večer, ale nějak nezbývá síla něco písat. Jednou psala Janney o braní a dávání, takže já tu teď spíš beru a připadám si jak vyžírka. Ale abych řekla pravdu, není v tom jen nedostatek sil, ale občas i - jak bych to nazvala - smutek z nálady tady. Asi to bylo (doufám) jen chvilkový, ale když sem večer kouknu hned narazím na sááááááhodlouhou diskusi na téma gramatika a psaný projev, totálně mi to zkazí náladu. O to víc mě to mrzí, že to tu padne od někoho, kdo snad jiný příspěvek ani nikdy nenapsal. Nevím, jak vy ostatní, ale já sem nechodím řešit, jestli děti mněli nebo měly rýmu, jde o tu rýmu a o to, jak z ní ven, jestli mi rozumíte. Ale jak říkám, snad to byl chvilkový zkažený dojem, prostě můj problém. Toho lepšího je tu jistojistě víc, no však taky proto tu už straším tři roky.No a jak teda my? Dobrý Kluci zlatý, manža (asi ) taky. Vánoce jsme přežili ve zdraví, na Ježíška se nás tu sešlo devět, tak si to dovedete představit František pochopil až po chvíli, že ne všechny dárky pod stromečkem jsou jeho, pak je rozdával a každýmu ho podával se slovy: \"Všechno nejlepší.\" Váleli jsme se smíchy. Od Ježíška nutně potřeboval lyže. Dokonce tak nutně, že poslední týden před Vánoci byly důležitější než auto, které pochopitelně taky potřeboval dosti nutně. S lyžemi letos Ježíšek naštěstí samozřejmě počítal, radost veliká. Takže lyžujeme. Skoro každý den jsme na sjezdovce a \"slaňujeme\" - jistím si ho provazem, který má kolem pasu. Nejlepší na tom všem je samozřejmě lanovka. Jinak i já jsem tu několikrát radila, když se někdo ptal, jak učit děti lyžovat, aby šly děti do lyžařské školy, že nervově rodič většinou nezvládá učit vlastní dítě. No - jinejm radím a sama si říct nedám, nervy tekly, ale počáteční nesnáze jsme snad zdolali a snad už dobrý. Máme sezónní jízdenky, tak lyžujeme neomezeně, Fandovi platí nejen na všechny naše vleky a na lanovku, ale i na snowtubing, takže parááááda. Já jdu občas sama, třeba na hoďku večer, když kluci už spěj, lyžuje se tu do 21 hodin. (Sezónní jízdenky jsme pořídili za super cenu, jakožto občané obce XY máme nárok na slevu a pak ještě místní lyžařský oddíl přispívá svým členům určitou částku, což je celkově bomba. Do toho místního sportovního spolku jsme už přihlásili Františka i Vašíka. A myslím, že Vašík není ani nejmladší, to je psina.) Ježíšek si na mě vzpomněl a přes můj nesouhlas mi naježil nové lyžáky. Marně jsem argumetovala, že ty moje starý jsou ještě dobrý. Byly dobrý, ve své době dokonce nejlepší co tehdy bylo, zádrhel je jen v tom, že to bylo v sedmé třídě, což jsem s hrůzou dopočítala, že bylo před dvaceti letyVašík je zlatíčko, teda zlato, je ho totiž pěknej kousek. Fandových \"ročních parametrů\" dosáhl, pokud jde o váhu, zhruba na sedmi měsících (něco přes osm kilo), teď je mu devět, tak to zas bude o fous víc. Do sedmi měsíců krásně spal celou noc, pak přišly zuby a noční buzení. Zuby, myslím, momentálně netrápí, zato noční teror, tak 4-5x za noc. Ach jo, podudá a odpadá, terorista.Jinak je hodnej, společenskej a totálně fixovanej na Fandu. To je vzájemný, jsou si ohromně blízcí, Fanda je na něho ohromně hodnej, Vašík Fandu doslova žere. Jak ho vidí, třeba když se od někud vrátí, nálada se zlepší v ten moment.Jen teda trošku zdraví, to je s Vašíkem jinak, než s Fandou. S Františkem jsem de facto až do školky neznala, že by marodil. Né, že by Vašík byl nějakej extra marodnej, ale už byly rýmy, kašle a bohužel laryngitida. Tu už jsme měli tu čest si Vašíkem užít třikrát. Musím poděkovat hlavně Small, protože díky jejímu povídání, jak (jestli to nepletu) strkali Káje v Chorvatsku hlavu do mrazáku, jsem tak nějak tušila, co dělat, jelikož jsem si o tom tehdy přečetla, o co se jedná a tenhle příběh mně utkvěl v paměti. Tak mě Vašíkovo štěkání a sípání zaskočilo asi o kapičku míň, než kdybych bývala netušila vůbec, co to je. Takže ještě jednou díky, Blanko. Poprvé jsem to řešila po telefonu s kamarádkou, dětskou lékařkou, léky jsem doma měla, za zabalení Vašíka do peřiny a vystrčení do zimy na balkon jsem sklidila, coby za první pomoc, zpětně od kamarádky pochvalu. Od té doby se situace opakovala ještě dvakrát, naposled před třemi dny, to nebyl ani manža doma, ale zvládli jsme to, venku naštěstí mrzlo, což zabírá okamžitě. V ten moment se mu líp dýchá. Chudinka malej, to je ho jednomu tak líto, když ho pak vidí, jak sípe a nemůže pořádně dýchat. No a na pytel je, že - nevím jak jinde - ale nám to pak přejde do normálního kašle a s tím se potýkáme tak dva týdny. Holky, dodatečně vám i vašim roinkám přeju hlavně hodně zdravíčka do nového roku. Pa pa Renča