Jak to máte vy? - diskuze

Barčo tohle já teda neřeším...myslím si, že to přijde samo. Láska je láska...Já si myslím, že ať ti mimčo vezme kolik chce času tak Eliška to nebude cítit, protože ti bude chtít asistovat tudýž bude stále s vámi. Já chci Stellku zapojovat skoro ve všech věcech, dělat vše společně, uvidíme jak my plány vyjdou.Třeba jsem úplně mimo

Já mám sice rozdíl 3 roky ale pocity jsem měla podobný. Před porodem jsem šíleně milovala Markétku a to miminko pro mě bylo jen břicho co se pohybuje. Ani se mi nechtělo do porodnice a pořád jsem myslela jen na ni a říkala si, že to druhý nebudu mít ani ráda. Vztah ke Karolínce se udělal až po porodu. Propuklo to rychle a mám ji ráda k zbláznění. Ani jsem nečekala, že se mi vejde do srdíčka dvakrát tolik lásky. Markétka už ani nepamatuje, že byla někdy sama a já si nedovedu představit,žít jen s jedním prckem. Teď jsem prakticky spokojenější.

určitě budeš skvělá mamča! a čím více dětí, tím taky více lásky.. je dobře, že to řešíš, já na sobě taky vidím, že na Elišku někdy štěkám a vzápětí se na miminko směju ale dávám si na to pozor a snažím se být s Eli co nejvíc, zapojit ji do všeho a ona je šťastná (má už skoro 8 tak je možná šťastná i za to, že už není středem pozornosti a může být víc samostatná) a už to neřeš a užívej si, že jste zatím jenom tři!

musim ti napsat,ze tohle ted resim v sobe presne..a jsem rada,ze se na to ptas.protoze ja si taky neumim predstavit,ze bych tu vsechnu lasku co mam k alexovi dala jeste nekomu proste.ze bych se tesila stejne na dalsi mimi a nezanedbala pak alexe.(vis jak to myslim)proste nad tim dumam porad a porad,jakmile si predstavim,ze by melo byt uz druhe mimi.porad mam pocit,ze musim mit asi jen jedno,abych mu dala vsechno a dostatecne se mu venovala.moje tchyne dva starsi pomalu vyhodila z domu a nechala si jen toho nejmensiho a s nim ma ted opici lasku az hruza.pak mam strach po me mati,ktera ma desnou povahu a porad jen remca a okrikuje vsechny atd,abych nebyla taky tak \"uzasna\".nechci a obcas mi to ujizdi,proste nechci byt ujecena matka a aby se deti nemohly ani pohnout pomalu,jak jsme to mely my se segrou.pristi rok se zacneme snazit o dalsi mimi asi,ale porad nevim,jestli vlastne jo nebo ne,abych to dalsi mela rada jako alexe.nevim,asi to jsou prave takove obavy nas,co mame jedno dite a neumime si to predstavit...alex je ted pro me vsim,celej svet a nevim,jake to bude s dalsim pak no....

Baru, neboj, tvé obavy jsou zcela liché. Pokud jde o praktické záležitosti, na to si najdeš svůj systém, abys všechno zvládla, prostě budeš muset A pokud jde o mateřskou lásku, tak to už se neboj vůbec, ta se totiž nedělí, ta se násobí

já si myslím, že každá máma má dost lásky pro všechny své děti, i kdyby jich měla kupu, já mám 3, jsem šťastná, že je mám, i když to dá někdy pořádně zabrat, návrat z porodnice s novým miminkem byl vždycky úžasný, každé z našich dětí nás obohatilo, nemyslím si, že bych své děti neměla všechny stejně ráda, i když ony jsou každé jiné, každé z mých dětí je originální osobnost, má své klady i zápory, ale já už si vůbec neumím představit, že bychom některé z nich neměli, samozřejmě, že se někdy rozčilím, okřiknu je, občas i na zadku jim nějaká přistane, ale také si s nimi pohraji, každý den společně čteme, jezdíme na výlety a hlavně se máme strašně rádi

Určitě budeš mít ráda i to druhé, je to přece taky tvoje dítě. Jinak po návratu z porodnice tak mi trvalo tak 3 dny než jsem si to vše nějak zorganizovala. Po těch 3 dnech jsem si uvědomila, že vlastně ani nevím co dělá Ondra a tak jsem se začla, po tom co jsem si to zorganizovala a dala se dokupy, zajímat zase o Ondru stejně jako před porodem.