Jak to je? - diskuze

Ahoj holky moje, chtěla bych od vás prosím názory, jak to máte doma zařízené s trávením času. Spolu nebo ne? Jde o to, měli jsme s Martinem konflikt, jednalo se o to, že jsme měli naplánováno jet dnes do Toužimi k jeho rodičům. Bohužel už od včera mi není dobře, jsem hodně unavená a bolí mne trošku v krku, tak jsem se chtěla prospat a že bychom vyrazili zítra. Nicméně malá je po očkování a je mrzutá, tak jsem si říkala, jedině dobře, cestování a změna by jí jen ještě víc podráždily. No a ten můj se urazil, že chtěl ven, že chtěl být u Májky, a opékat si buřty a byl prostě jak malý. Tak jsem na něj koukala, a řekla jsem mu, že je to pěkně sobecký, že by ten jeden den mohl oželit, že já také nemůžu jen, to, co chci, kor když dítě marodí, tak můžu chtít tisíckrát ven, a nejde to. Proboha zítra bychom dopoledne vyjeli, tak o co mu šlo? No je uražený, a šel ven s Eliškou. A také mi řekl, že by jel sám, a že by se pro mne zítra vrátil. To mi přijde padlé na hlavu, 100km tam a 100km zpět. Pak mi ještě řekl, že proč to mají ostatní v pohodě, v tom smyslu, že nikam nemůže, že nemusíme trávit čas jen spolu, že ostatní ženský se starají o děti pořád a chlap je třeba na hokeji, nebo na pivu, a že se mu diví, jak to má doma on. Na to jsem mu řekla, že ne ve stavu kdy je ženské zle a potřebuje se vyspat a je v 8.měs těhu. A on, že prý i tak. Za prvé, on si nikdy nestěžoval, že by někam chtěl, a za druhé, já nejsem zastánce toho názoru, že by se o děti měla starat jen žena. On prý ať si také někam jdu, ale kdy? Martin je od rána do večera v práci, jsem sama dost, a když přijde jsem ráda, že jsme spolu jako rodina. Teď v těhu, kam bych asi tak chodila večer, jsem ráda, že jsem ráda, a také když, tak bych očekávala, že mne někam pozve Martin. A jemu se zase nelíbí, že jsme \"pořád\" spolu. Dochází mi, že už to není jako dřív, kdy chtěl být jen s námi. O to víc, je mi to líto, když mi to vpálil v hádce, tak málo času spolu trávíme, a to je mu hodně. Asi mne má plné zuby, ale já zas na druhou stranu jeho v jeho sobeckosti. Normálně si snad začnu myslet, že někoho má, nebo co? Nebo chce. Když si představím, jak toho mám za celý den dost, vařit, prát, uklízet, žehlit, Eliška do toho, ven, a spoustu jiných starostí, na co vše myslet, a večer mi chlap ještě odejde, nepomůže, tak k čemu jsme spolu. Kde je nějaká pomocná ruka? Ať si jde jednou za čas, když se na tom domluvíme, ale on s tím vždy přijde ze dne na den, nehledě na to, já žádné odreagování také nemám. Mohl by držet basu. Připadá mi, že až teď mu dochází, co to je mít rodinu a chce si ještě užít. Holky jak to máte doma zařízené vy? Jak se Vaši chlapi starají?