jak se dá asi taky žít na vesnici - diskuze

Konečně jsem tu potkala maminku s dítětem z nově postavených asi 10 ti baráčků na kraji naší vesničky. Byla jsem tam s letákem o nově otevíraném dětském hřišti-. Bavily jsme se. Ona tu žije už 5 let Nikdy tu nebyla v krámku, v lese, na poli, vesnice v okolí nezná. Ona fakt ráno sedne do auta a jede s dětma do prahy. Tam je celý den a potom zase autem domů. V zimě ven nechodili vůbec a byli pořád doma. A stejně tak ostatní maminky z těch baráčků a já se divím, kde jsou všichni lidi - v Praze.Já se snažím se seznamovat, chodím na všechny okolní společenské akce pro rodiny s dětma, klidně si povídámi s lidma na ulici a hodně jsem se už poseznamovala v autobusech či vlaku. Nemohla bych takhle žít. Ona se zase divila, jakto že tu každého znám a o všem vím, když tu bydlíme ani ne rok. Říkala jsem jí, že se prostě snažím, neb bych tu jinak zhnila. A ona to prostě nechápe.Taky nechápe, jak tu všude chodím pěšky a že přežiju bez auta (to mi vadí že nemám čistě kvůli dopravě na vlak, tady ho skutečně nepotřebuju, ještě abych jezdila 4 kyláčky autem).A víte co? Mě se na té vesnici začalo hrozně líbit. Jen cestou do krámu většinou pokecám s několika lidma. Už z dálky na mě mávají nebo vedle mě zastavují v autech. Prohodíme pár slov a jdeme každý svou cestou.Chodím tu venčit psa s jendou paní co spolu chodíme na cvičák. Ted se tu začínám bavit s těma maminkama doufám. Chlap. tu znám plno a jejich žen už takyPomalu se tu začínám cítit jako doma