Víš, Gábi, že tě mám ráda, ale občas napíšeš něco, nad čím žasnu....je to tím, žes v takové situaci nikdy nebyla....a já jsem taky byla tak trochu naivní a představovala si, že každý svého štěstí strůjcem...ale velké ho..o milé dámy-zapomínáte na jednu základní věc-člověk má taky city, emoce...já jsem vždycky byla plná soucitu, měla jsem potřebu ochranovat slabé, bezmocné, ty, co se nemohou bránit....dobře mi tak.protože vidět svět černobíle, tak se mám dneska i nadále dobře, dál si držím svůj životní standart a jsem v klidu.....ale když vidíš, jak do bahna klesá tvoje vlastní dítě, tak nemůžeš zůstat stranou...My jsme u dna nezaviněně-věř mi, že už jsem byla na mnoha konzultacích u psychologů a tak jsem skončila se sebeobvinováním a hledáním chyb u sebe samé.A věřím, že jsem jí vštěpovala ty správné zásady.Že se to zvrátilo byla prostě souhra mnoha vlivů....a nemít ten zatracenej soucit, tak se na holku vykašlu...aspon ve fázi, kdy už byla odhlášená z trvalého pobytu a nám už exekuce hrozit přestaly...jenže zlo, co člověk udělá ho dostihne..proto jsme ted opravdu chudí-nechlastám, kouření jsem omezila na možné minimum, oblečení jsem nekoupila ani jeden kousek už půl roku, šidíme se na jídle, omezila jsem telefonování, odhlásili jsme satelity...nemůžu ošulit spotřebu benzínu a peníze za léky pro děti.Ano, je ze mě socka, ještě ke všemu rodičák skončil, práci sháním, ovšem i v tom tescu je narváno....jediný co se mi podařilo sehnat je prodej kaprů a na to nemám....A čím jsem se provinila??!!!!Čím jsem se tak provinila, že jsme takhle dopadli?tím, že mám ráda svoje dítě...trochu divný, ne?Ne, Gabko, nemám se rozhodně tak jak chci a myslím si, že tahle životní úroven moje volba rozhodně nebyla!!!!!!!!!!Občas je to opravdu složitější, než si myslíš a není to tím, že rodina neumí hospodařit.bude to znít směšně, ale já jsem dospěla vlastně až ted, smutný, že skoro ve čtyřiceti...ale prostě tahle zkušenost mi chyběla, strašně moc mi vzala a hodně dala.ani když jsem byla svobodná matka jsem se s takovými problémy zabývat nemusela....občas se to prostě semele a jsi u dna, ani nevíš jak.Přeju ti, at to nikdy nepoznáš