Jak se člověk dostane na dno? - diskuze

Tak přesně tohle mi připomíná bývalou přítelkyni mého švagra. Pomalu nemá peníze na jídlo, na nájem už vůbec ne ... ale děti mají Adidas oblečení, boty jen Nike.Přesně jak píšeš, lidi si neumějí udělat priority a přitom si chtějí užívat.

No ja myslim, ze obcas to muze byt docela rychle a ne vzdy za to muzes.

Víš, Gábi, že tě mám ráda, ale občas napíšeš něco, nad čím žasnu....je to tím, žes v takové situaci nikdy nebyla....a já jsem taky byla tak trochu naivní a představovala si, že každý svého štěstí strůjcem...ale velké ho..o milé dámy-zapomínáte na jednu základní věc-člověk má taky city, emoce...já jsem vždycky byla plná soucitu, měla jsem potřebu ochranovat slabé, bezmocné, ty, co se nemohou bránit....dobře mi tak.protože vidět svět černobíle, tak se mám dneska i nadále dobře, dál si držím svůj životní standart a jsem v klidu.....ale když vidíš, jak do bahna klesá tvoje vlastní dítě, tak nemůžeš zůstat stranou...My jsme u dna nezaviněně-věř mi, že už jsem byla na mnoha konzultacích u psychologů a tak jsem skončila se sebeobvinováním a hledáním chyb u sebe samé.A věřím, že jsem jí vštěpovala ty správné zásady.Že se to zvrátilo byla prostě souhra mnoha vlivů....a nemít ten zatracenej soucit, tak se na holku vykašlu...aspon ve fázi, kdy už byla odhlášená z trvalého pobytu a nám už exekuce hrozit přestaly...jenže zlo, co člověk udělá ho dostihne..proto jsme ted opravdu chudí-nechlastám, kouření jsem omezila na možné minimum, oblečení jsem nekoupila ani jeden kousek už půl roku, šidíme se na jídle, omezila jsem telefonování, odhlásili jsme satelity...nemůžu ošulit spotřebu benzínu a peníze za léky pro děti.Ano, je ze mě socka, ještě ke všemu rodičák skončil, práci sháním, ovšem i v tom tescu je narváno....jediný co se mi podařilo sehnat je prodej kaprů a na to nemám....A čím jsem se provinila??!!!!Čím jsem se tak provinila, že jsme takhle dopadli?tím, že mám ráda svoje dítě...trochu divný, ne?Ne, Gabko, nemám se rozhodně tak jak chci a myslím si, že tahle životní úroven moje volba rozhodně nebyla!!!!!!!!!!Občas je to opravdu složitější, než si myslíš a není to tím, že rodina neumí hospodařit.bude to znít směšně, ale já jsem dospěla vlastně až ted, smutný, že skoro ve čtyřiceti...ale prostě tahle zkušenost mi chyběla, strašně moc mi vzala a hodně dala.ani když jsem byla svobodná matka jsem se s takovými problémy zabývat nemusela....občas se to prostě semele a jsi u dna, ani nevíš jak.Přeju ti, at to nikdy nepoznáš

jo, asi máš pravdu, když nepočítám nemoci a živelné katastrofy.....má se člověk tak jaký si to udělá a co je ochoten obětovat

Gábi, já jsem taky názoru, že každý je svého štěstí strůjcem, a jaké si to uděláš takové to máš. Ano, můžou být situace, kdy člověk padá na dno, ale jde o tu vůli se z toho vyhrabat. Nějak neslouhlasím s tím, že člověk nemá nazbyt, protože vlastní barák, byt a bydlet se přece musí. Zajímalo by mě, jaké byty ti lidi mají... Jak psala medox, je to o výchově a vůli člověka, a taky, možná trochu otřepaná fáze, o vzdělání. Neboť se základkou nikdy nebudeš mít tolik možností jak si vzýšit životní úroveň, a nepadat stále někam na dno....

S tím s tebou nemůžu souhlasit...pracuji 12 let na jednom místě, přítel má taky stálou práci, spravujeme domek, máme dvě děti a stejně bychom si přáli jít do obchodu a neohlížet se na to, zda je tento jogurt v akci, nebo kde sehnat levný zimní oblečení apod...Budu souhlasit s Evulikem25, ne vždy i když se člověk snaží jde zajistit dítěti takové podmínky jaké by sis přála...můžeš být zodpovědný rodič, který bude své děti milovat nadevše, ale bez těch materiálních věcí se prostě nemůžeš obejít...nemluvím zde o DVD, Playstationech, počítačích atd, ale jen základní věci pro děti do školky, do školy stojí kupu peněz, nehledě když mají nějaký zdravotní problém, tak platby za léky, pomůcky, ušetřit nějakou kačku třeba na lázně apod je asi hooodně obtížné...dětství jsem neměla růžové, ve 12 letech mi umřela mamka, otec alkoholik a k tomu agresivní, nechtěla jsem žít takový život jako moje mamka, mám skvělého partnera, zdravé děti a to je výhra, ale že bych si sama vybrala takovou životní úroveň není pravda...

takovou znám jednu paní s práce ona se rozvedla a všude si stěžovala a brečela jakej je chudák a že to nemůže zvládnout.Takže ju všichni litovali ale potom co se nám svěřila kolik má peněz tak jsme zjistili že na tom není zas až tak špatně.Spíš je to otom jak to člověk podá.takže ji prochází v práci věci za který by jiní dostali vyhazov ale ona přece může ona je \"chudáček\"atd.atd

Myslím, že určité procento lidí lidí si za svojí špatnou sytuaci nemůže (nemoc, ztráta práce, týrání manželem atd...) ALe z vlastní zkušenosti vím, že pokud nechci tak na dno jen tak jednoduše nespadnu. Jak už jsem mnohokrát psala. Jistou dobu jsem se stýkala s podivnýma lidma v podivném prostředí. Oni většinou pily, hráli automaty, bydlelo jich 10 v jedné místnosti a kriminalita tam taky byla solitní Já s nima bydlela na ubytovně a každý den jsem se s nima stýkala, ale byla jsem úplně jiná. Nepila jsem, chodila jsem do školy a hned potom do práce, do divadel a prostě jsem byla normální. A oni vždycky říkali nojo ty máš zázemí a doboru rodinu. ALe tak jako to já měla dřív a ne v tamtu chvíli. Oni se pořád oháněli jak jsou z děcáků a mají blbí start a tak. Ale pořád se jen vymlouvaly a vymlouvaly a nic pro zlepšení nedělali. A když jsem pak tyhle lidi vzdělávala v práci bylo jasně vidět, že když se snažej a udělaj si třeba rekvalifikační kurz tak seženou práci a hned to jde líp.Takže já myslim, že hodně záleží na startu a rodinném zázemí a příkladu rodičů. Mě mamka vždycky vedla správným směrem a jsem jí za to moc vděčná.A pak životní okolnosti a zvraty, ale v největší míře si za to člověk může sám...

Někdy se člověk dostane na dno díky svým závislostem,někdy se rodina rozpadne a většinou je to ženská,která se musí postarat o děti.A myslím,že většina maminek to zvládá.Chce to rozumně přemýšlet a plánovat.Gábi,to mluvím z vlastní zkušenosti.

Gábi,musím s tebou súhlasiť,ale je to tak.Nekdy sa darí,nekdy ne,ale človek by nikdy nemal strácať nadeji.Jak sa dá dostať na dno tak sa dá aj z neho vyhrabať.Chce to len pevnú volu a mať ciel a priority.Pred pár rokomi som bola úplne na dne.Žila som jak posledný asociál,nič sme si nemohli dovoliť.Mala som nenormálne dlhy.Musela som urobiť zopár životných zmien,ktoré neboli najednoduchšie.Musela som niečo zmeniť aby sa celá situace zmenila.Keď sa chce všetko sa dá

Nejsem častá přispěvatelka, spíš si zde chodím pročítat a čerpat inspirace, ale na tohle musím reagovat. Nesouhlasím s větou, že každý člověk se má tak jak chce. Nemluvím o případech alkoholiků a jím podobných lidí, ale já, přestože nemám velkou životní úroveň a nejsem nijak náročná, můžu říct, že přežití každého měsíce co se týká financí je dřina. A to, že jsme ve špatné životní situaci, tak za to si nemůžeme sami, nikdo (ani já ani přítel) jsme to tak nechtěli. Každý člověk se může dostat až na to pomyslné dno a teprve pak až je na něm, jak se k tomu postaví.