Jak moc žárlíte? - diskuze

Mě přijde normální ukázat syna, ale ne mít společnou cestu a jakoby náhodou při té společné cestě jít s tím synem na procházku. Já si totiž pod pojmem společná cesta představuju něco jiného. Sory, ale říká se \"kamarád taky rád\". Jinak k mému žárlení. Nevím, nemám ten pocit, že bych žárlila, podle mě je ve vztahu důležitá důvěra a ta z mé strany k manželovi je velká. A nesnáším takové ty blbečky, co s někým chodí a když na jejich partnera jenom promluví někdo opačného pohlaví, tak mají kydy, že si má dávat bacha, že je to jeho či její přítel/přítelkyně.

Jak jsem psla uz v prvotni reakci na Nadu - ja zarlim nejvic, kdyz nevim o koho jde, kdyz jsem se s ni nesetkala. pak take hlavne na pripadne byvale pritelkyne, se kterymi zustal kamarad a nekdy si s nima pise maily.Kdyz byl terry v Praze, ucil anglictinu a jedna holcina ucila taky - byla americanka a v patek spolu jesdily do nejake tridy 4o minut a pak zas zpatky.meli stejnou cestu tak jeli spolu.Ja doma tehotna - me chytla zarliva a vzdy jsem mela blbe narazky.Ona byla mlada ( 22let) a ja hned premyslela,ze ja uz jsem starsi nez ona a ze jsem jak koule nepritazliva. pak s ni jednou zasel jeste na kafe a ja uplne brecela a tak. No pak jsme zasli na kafe jedno rano vsichni spolecne a me hned docvaklo,ze jsem uplne blba.Nejenze to nebyla extremni krasavice, ale holka pohodarka - hned jsme si padly do oka a kecali jak kdybych na ni nikdy nezarlila. Byla mladonka - proste holka - studentka.Jeste ted si s ni pisu e-maily.Takze takhle dopada moje zarleni, kdyz jsem subjektu predstavena.Verime si, jen me to proste nekdy chytlo z fantazie, kdyz jsme byli 9 mesicu od sebe a on mi nekdy nevzal telefon - uz jsem vymejslela scenare.Nebyla moznost ho jakkoli kontrolovat, takze presne jak rikas - kdybysme si neverili, tak by to bylo na palici.Vzdy kduyz mam nejaky zarlivy recicky tak me uzemni, ze jestli je tady nekdo adept na neveru, tak jsem to ja - ze jsem byla neverna svymu manzelovi s nim - no tak to mam pripadne na taliri a sklapne mi

Musím se přiznat, že jsem žárlivá. Snažím se to v sobě potlačovat. Jsou to takové milé žárlivé smutky někdy.Myslím si však, že kdo miluje, tak i žárlí.Kdyby člověku nezáleželo na své blízké osobě, tak se o ni ani nebojí ani nežárlí. Žárlení v malé míře ke vztahu patří.

Myslím si, že čím více žena dává najevo, že je jí to jedno, tím méně by mužského zahýbání bavilo :-).Jinak měla jsem vždy více kamarádů, možná lépe řečeno téměř jenom kamarády, ale muž mně je již skoro všechny vyplašil

Ja teda taky nejsem zarliva, nevadi mi, kdyz manzel jde s kolegyni na obed(za jedno ji znam, za druhe jich chodi vic). A jinak ho vsude poustim bez nejakeho podezreni. proste mu verim. Pokud by me zklamal, tak to uz by mel utrum navzdy, moje duvera by se uz asi neobnovila. Ale mame stejny nazor na neveru, ze si tim clovek zbytecne komplikuje zivotZe je prece hezci se snazit vzajemne udrzovat vztah. Manzel taky nezarli, ted ani nema na co, vzdyt mam deti vecne za zadkem. Ale jsem za to rada, zarlivce bych vedle sebe mit nemohla

na zarleni jsme asi stary a lini

Podle mě záleží na situaci. A jak píše Honafa, když by chtěl, tak mu nezabrání vůbec, ale vůbec nic.