Jak jsem psala, že tchyně nějak nemůže strávit, že nechám manžela samotného u ní s klukama a já pojedu spat dom... Nakonec to dopadlo dobře, všichni byli spokojení a prý se to bude ještě do Vánoc opakovat.Ale co mě teda celkem zaskočilo, chtěla přijít ve čtvrtek, ale ona chodí v takovou dobu, kdy manžel ještě není doma a já mám od čtvrtka po odpolednech brigádu a jelikož půjdu poprvé naostro, tak nevím, jak budu chodit další dny. No a protože se nikdy nestalo, že by manžel nějak kvůli její návštěvě měnil plány, třeba když chtěl jít hledat nebo měl něco domluvené tak šel, neohlížel se na to, jestli u nás někdo je nebo ne a vždycky když volala jemu, říkala, aby se mě zeptal, jestli může dojít, tak jsem myslela, že chce přijet když budu doma. Dokonce ani dřív, když byl doma jen manžel k nám nejezdívala. No tak jsem si to v té svojí hlavičce tak sesumírovala po svojem a volala jí, že nebudu doma a zatím nevím, kdy vůbec doma budu a kdy ne, tak jestli by mohla svoji návštěvu posunout na příští týden, až budu vědět... No, moc se jí to nelíbilo, vždycky si ona určovala, kdy se jí bude chtít a cítila jsem z ní takovou tu jakkdyž žárlivost, že na ni nemám čas zrovna když ona chce. Ale teda že jo, že až budu vědět a doma se domluvíme, mám jí zavolat.Večer jsem dávala Štěpána do postele a slyšela jsem, že manžel s někým mluví. No a s kým? S maminkou... Prý jsem jí řekla, že k nám nemůže dojet... Tak si to s ním nakonec domluvila na ten čtvrtek. Manžel mě teda na to nic neřekl, protože svoji maminku zná, ona si tak totiž převrací skoro všechno... Ale mě to od ní připadá přinejmenším blbé. To že dojde, když já nebudu doma je mě fuk, ale proč to udělala takto? Proč mu volala? Chvilkama mě to připadá, že se jí nelíbí, že jsem svéprávná a dá se říct svobodně myslící osoba. Protože manželka jejího staršího syna není a to tchyni vyhovuje víc. A chce, aby mě manžel nějak v té svobodomyslnosti usměrnil či co, jenže netuší, že se jí to nepodaří.