Já si taky užívala - diskuze

ale pro změnu \"klidu\". Jak jsme avizovala, v půl třetí jsem tu moju proinceznu narvala do masky, zabalila proviant a taneční střevíčky a šupajdily jsme. V sále chytly poslední dvě volná místa u jednoho stolu. Ptám se, zda mají volno. Prý jo. No nakonec to ta šestičlenná rodinka opustila a židle si přemístila k dalšímu stolu, kde sa tísnili v 11. No nic, asi mám nějakou přenosnou nemoc, kterou jsme neidentifikovala.... Jakmile hudba začla hrát, děcko jsme taktak zahlídla někde koutkem oka, jak řádila. Moji vyhrůžku, že pokud nebude tančit, pakujem to a jdem domů, vzala smrtelně vážně. Takže jsem něco pofotila, sme tam sluchovým radarem zachytila pár místních drbů a užívala si klídečku, kdy možu bez něčího \"otravování\" upíjet své dvě kafča. Pokusila jsem se i spočítat. Takže čím dál větším fenoménem jsou čerti(anebo lenost rodičů s vymýšlením masek a drapnou naposledy použitou)-bylo jich pět, od ročního caparta po humpoláckého puboše. Princezny jen dvě, ale ta druhá měla evidentně kostým kupovanej, né domácí výroby, a tři variace na motýlici či motýlí víly. Kajícně přiznávám skřítka Kanafáska jsme nepoznala, Kloboučník to měl v kapse od prvopočátku a dvě kanibalky byl chvíli oříšek, ono to vypadalo dost neurčitelně, dokavad se nezačaly mlátit velkýma kostma pro psy. Nejúžasnější bylo roční částečně vyklubané kuřátko s vydesignovaným dudlíkem. Ta napěchovaná plína evidentně udržovala stabilitu na chvějících s enožkách. Byly i dvě rané pubošky ala tanečnice hula-hula. Po třech relaxačních hodinách, kdy jsem pouze poskytovala pitivo a krmivo z batohu,a to ještě, \"honem, mami, pospíchám!\", jsme nemusela řeknout ani ň. Za to doma jsme si to vyžrala. Rozdávat frkačky za účast každé masce nepovažuji za zdraví bezpečný nápad a budu prostestovat na příští poradě, co a jak se plánuje.