Já montér :-)))) - diskuze

Tak jsem se o víkendu jala sestavit jednu starší skříň po švárovi do budoucího dětského pokoje. Jednotlivé díly nejsou nejlehčí a skříň je vysoká o dost víc, než já. Ve fázi skládání na zemi to šlo úžasně. Montovalo se to na ty dřevěné \"čudlíčky - klínky\". Na závěr se to mělo ještě sešroubovat, což jsem si bohužel všimla až pozdě a skříň horko těžko zvedla z podlahy, tak, jak bude pak stát. V tom jsem ale pochopila, na co je vedle ta pixla se šroubky... Skříň se začala sesouvat a rozpadat. Mojí vidinu, jak každé prkno letí na jinou stranu, a udělají díry v nově opravených a vymalovaných zdech a v okně, jsem zahnala tím, že jsem sunoucí se skříň v polodřepu objala. Nebýt tam sama, tak začnu řvát, až někdo přijde. Ale nikdo nikde, manža v práci, prkna (už ne skříň, ale sunoucí se o hlavu větší prkna) těžká a já s nimi v objetí a polodřepu přemýšlela, co dál. A když mě začaly brnět nohy i ruce, jediné, co mě napadlo - pomalu jít na bobek a nechat \"skříň\" sunout na mě. Což se povedlo, až do chvíle, než jsem dosedla na zem, pak se prkna na mě sesypala s hrozným rachotem a dveře s kovovými pantíky dopadly na můj nárt. Takže po krátkém breku - ani nevím, jestli vzteky nebo bolestí jsem se místo rozkopání celé skříně jala znovu montovat. Na závěr jsem vše ještě přišroubovala a nechala ležet na zemi... raději... Manža přišel hodně pozdě z práce, ale dnes je doma, tak jistě bude obdivovat, teda doufám, že bude po tom mém utrpení