Holky jste mojí oporou - diskuze

Chci vám moc poděkovat, že vás mám. Jsem ráda, že s někým mohu probrat svoje problémy, ale i radosti. Jak už některé víte, jsem ta nová maminka s postiženou holčičkou. Připadám si jako na houpačce. Jsou dny a týdny, kdy jsem šťastná, že je všechno docela fajn a pak stačí kontrola v Motole a jsem zase na začátku a hledám sílu. Chtěla bych křičet a řvát na celý svět, proč zrovna já mám hledat někde pořád nějakou sílu jít dál a bojovat. V pátek jsme byly opět v nemocnici a Aničku prohlíželi, to že má kostní dysplázii, se kterou se nedá nic dělat, jsem nějak vzala, teď mě straší, že se jí zvětšuje hlavička a hlídá se hydrocefalus, z toho mám fakt strach, ale teď mi řekli, že má Anička i zvětšená játra a jdeme na sono mozku a žaludku, už je toho na mě zase moc. Hned jí brali krev. Tomu malému 7 měsíčnímu prcíkovi, který na mě upřeně kouká a je na mě tak závislí. Večer jsem měla pocit, že bych nejraději utekla hodně daleko, pryč od lékařu, od problémů.... ale pak vidím v postýlce spinkat mého uzlíčka, který mě potřebuje a já vím, že mě potřebuje! Její úsměv, broukání a radost, kterou mi Anička dává najevo, mi pomáhá se znova vydat na dlouhou cestu a boj. Myslete na mě v pátek, kdy opět budu celé dopoledne v Motole a poslouchat další výsledky vyšetření. Každý den děkujte, že máte zdravé děti nebo s problémy, které se dají řešit. Ale i já děkuju, protože věřím v dobré konce a to, že se mi Anička musela narodit, má to určitě nějaký význam, cíl. Ještě jednou vám děkuji a určitěš se ozvu, jak jsme v nemocnici dopadly. Přeju vám krásné dny, plné radosti i z maličkostí.