Ať z toho taky něco málo máte :) Zkrátím to, takže to nebude taková prča, ale do blogu se mi to psát nechce V pátek přijela moje svědkyně, se kterou jsme šly pít. Já vypila 3 dvanáctky, 4 vodky s džusem a zelenou! Na to, že jsem nepila víc jak rok (když nepočítám občas střik nebo pivko na trávení), si myslim, že docela solidní nástřel Domů jsme přišly ve 4 ráno, v 5 dostala Áda hlad, takže spát se šlo v 5.30 a v 8.00 jsem vstávala, abych všechno nachystala. Kocovina jako prase, Jarda musel skočit pro aspirin C do lékárny :) No myslela jsem si, že to nezvládnu. V 11 hodin jsem se začla chystat a zjistili jsme, že to nestíháme, jelikož byla sobota a MHD nejezdilo tak často Takže frk frk nachystat, namalovat, vyžehlit vlasy, nachystat malou a honem na bus. Po cestě jsme zjistili, že nemáme prstýnky Ježiš, já byla nervní, nadávala jsem jak dlaždič, Jarin utikal zpátky domů pro ně a já tlačila kočár a nadávala na něj, jak nepomoh, jak si vychrupoval, jak nic neudělal
apod.Autobus jsme stihli, takže na úřadě jsme byli včas, ale nikdo tam jako moc nechápal, co chceme :) Paní v šatně se ptala \"A vy jdete kam? Na svatbu? Ale ta už začala, přišli jste pozdě!\" My výbuch smíchu, že jdeme na jinou svatbu a že nás víc nebude, že jsme jenom 4 a dítě Pak jsme museli počkat, než skončí ten obřad před náma, odevzdali jsme doklady a prstýnky a už jsem byla klidná. No, klidná. Ono jak jsem den před tím pila ty dvanáctky, tak mě to solidně prohánělo, já měla průjem a škručelo mi v břiše, bála jsem se, že se pokadím před oltářem To se nakonec taky nestalo, takže jsme si v klidu vyslechli pana oddávajícího, předali prstýnky, pusu a udělali fotky. Na oběd jsme šli do naší oblíbené pizzerie, kde jsme měli objednaný přípitek a hovězí lasagne, žádnej extra luxus, neměli jsme polívku a nechtěli jsme ani tradice, takže to byla taková hezká sešlost jakoby nic:) Áda byla celou dobu hrozně hodná, hezky jedla, spala, nebrečela, byla fakt zlatíčko V té restauraci jsme potkali dva čerty, se kterýma jsme se pak venku vyfotili a odtud máme takovou památkou větu \"Pocéééém, kotě!\" to když mě čert bral kolem pasu a přitáh si mě, abychom se vešli na fotku :) No prostě celej den prostě paráda, super, nemůžu si tuhle malou svatbičku vynachválit, žádný stresy, žádná nervozita, žádné řešení etikety apod. A dokonce i rodiče to docela vzali, jen babička možná bude smutná, ale tu vezmeme na oběd a bude zase dobrá