Furt se něco děje - to abysme se nenudili - diskuze

... taky by se dalo říct, když se daří... no však to znáte Začalo to včera večer. Můj taťka má v sobotu 65. narozeniny, byli jsme domluveni na večeři v restauraci - my, ségra s přítelem a naši. To už je samo o sobě co říct, že se vůbec dáme dohromady, tedy termínově, byť o dva dny dřív, ale zaplať pánbu, že vůbec. Jenže se ve čtvrtek večer republikou přehnala bouře. Nás tedy ten největší nápor minul, ale i tak vypadl proud. Radši jsem tam volala, ale samozřejmě nevařili. Čekali jsme a doufali, že elektriku pustí. K tomu byl Pepa (ségry přítel) k nesehnání - v době, kdy už měl být doma, doma pochopitelně nebyl a navíc ani na mobilu nebyl k sehnání, k tomu i mobilní síť u nás kolabovala. Jezdí se záchrankou a už měli fofr, popadané stromy na nedaleký kemp... Večeři jsme nakonec odpískali. Ségra jela zkontrolovat stavbu, co jim tam bouře napáchala a při té příležitosti koupila aspoň pizzy. Prý jako odškodné. Já si šla na chvíli lehnout s Františkem, bál se toho hroznýho větru. Jenže jak k němu lehnu, je zle, vždycky okamžitě usnu. Nejinak tomu bylo i ve včera. Probrala jsem se až v jednu, to už šel manža ležet, tak tedy že vstanu a sním si aspoň tu pizzu. Vlezu do obýváku, tam na stole moje půlka pizzy, k tomu sklenička vína, jeho pizza snědená, víno vypité - asi chudák chystal romantiku a já chrněla (prý mě budil, snad jsem i odpovídala, ale fakt nevím). No a v tom obýváku jsem zjistila, že tam máme netopýra!!! Letím pro manžu, aby s tím něco udělal. Mně ta zparchantělá myš byla tak nesympatická, jak tam tak zběsile lítala, že jsmem zalezla za prosklené dveře ne chodbu a pozorovala manžu. Psina, stál uprostřed obýváku, svítil baterkou (stále bez proudu) a netopejr bláznil okolo. Otevřené balkonové dveře a manža mávající baterkou - kovbojka. Tak mu skrz dveře říkám, ať vyleze na balkon a svítí zvenčí, aby zvíře letělo za světlem. Zpětně nevím, jestli to byla náhoda (jestli se řídí tou svojí GPS, nebo ultrazvukem nebo podle čeho lítá), nebo jestli za tím světlem fakt letěl, ale fakt je, že ve vteřině byl venku. Sklidila jsem pochvalu, manža mu totiž zprostředka toho obýváku jen prý svítil na cestu k tomu balkonu. Pak jsem si teprve v klidu snědla tu pizzu. Pokračování bylo dnes. Tedy v pátek. Stále bez proudu. Tedy ráno. Doufali jsme, že proud pustí, okolní oblasti už ho měly. My furt nic. Na pátek jsem naplánovala několik akcí tak, že mělo být možno je skloubit. Plánovali jsme jet k babičce (manželově mamince), to jsme slibovali už dýl, dále pak měl František slíbenou cestu vlakem (první v životě) a potřebovala jsem s Vašíkem na kyčle (k ortopedovi, minulý týden jsme byli jen na UTZ). Tak jsem vymyslela, že dovezu manžu s Fandou na vlak, oni pojedou směrem k babičce, já sjedu s Vašíkem na tu kontrolu a pak je vyzvednu na smluveném místě, společně budeme pokračovat k babičce. Vlak i babička vyšlo, jen ten doktor bohužel ne. Nepodařilo se mi zaparkovat nikde blízko, Vašíka jsem nesla v ruce a na recepci se hlásím a je mi řečeno, že pan doktor tam není, jak nešel ten proud, tak neordinoval. Málem mě trefilo. Pokračovala jsem tedy v \"plánu\" a vyzvedla kluky na nádraží nedaleko od babičky. To snad jako jediné vyšlo na jedničku, František byl nadšený, obzvlášť z tunelů, které jsou po cestě. U babičky taky dobrý, obzvlášť jsem ocenila řízky Cestou domů jsem řídila zase já (řízek musel manža zapít pivkem) a málem jsem sejmula srnu. Vyskočila z lesa, ale stihla jsem to dobrzdit. František to komentoval: \"Srnečka - nepuejeli Opuem\" Domů jsme dorazili už relativně bez úhony, ale po cestě jsme viděli takovou spoušť, co ta bouře napáchala, stromy (tedy už pořezané vedle cest), větve, vývraty - nás ten nejhorší zásah naštěstí minul. Domů jsme dorazili kolem sedmé večer, proud stále nešel. Naštěstí máme agregát, takže svítíme, vaříme, koukáme na televizi, jde nám počítač (takže bolujeme), máme teplou vodu, ale fakt nevím, nemít záložní zdroj, už je to víc než 24 hodin, co to nejde (od čtvrtka večer), prý u nás až do soboty odpoledne, mohla bych vyhodit vše z lednice i z mražáku. Ráno musím dozdobit dort, co jsem upekla dnes (pátek) dopoledne, odpoledne máme u našich konečně tu oslavu. Jsem zvědavá, co nás ještě do té doby potká. Teď budu končit, domyla myčka, na kterou jsme čekali a manža půjde vypnout agregát, aby nešel zbytečně přes celou noc, mražák i lednice zase do rána počkají. Takže bez proudu budeme od čtvrtka odpoledne do soboty, nejspíš až do odpoledne. Je to děs, jak je člověk závislej, na všem, v tomto případě na elektrice. Nechápu, jak to dělali dřív, když elektrika nebyla - no asi třeba nečekali do půlnoci, až domyje myčka ČEZu zdar, musím končit, manža odchází do sklepa a my se opět ponoříme do tmy...