Poprvé jsem rodila v roce 2004 a musím říct super, bezvadná žákyňka, která s námi byla celou dobu, příjemný a jemný doktor, který vedl samotný porod a zašil mě tak, že jsem ani nic necítila. Druhou zkušenost rozdýchávám ještě doteď, rodila jsem v květnu 2009. Praskla mi voda, a protože jsem byla již týden otevřená asi na 4cm, šlo to rychle. Naše smůla asi byla, že se malá drala na svět před půlnocí :( Porodní asistentka strohá, na mou výzvu, že už opravdu musím tlačit reagovala až po několikáté, chtěla mi natáčet KTG, nakonec zavolala doktora a přesunuli mě na sál. Připojila KTG a odešla. Až po mém opětovném urgování, že fakt musím, zavolala doktorku, která celou dobu jen přihlížela, porod vedla PA. Pár zatlačení a malá se narodila. PA mi po chvíli začala taháním uvolňovat lůžko, hodně jsem pak krvácela. Doktor vyloženě křáp, zašil mě snad během 2 minut, a když jsem říkala, že už to cítím a bolí mě to, tak mi sdělil, že už to jen došívá. Pořád jsem hodně krvácela, znovu přišel doktor, strčil do mě ruku a snažil se tlačením na břicho a mačkáním krev vytlačit, bolestí jsem svírala okraje postele. Při pobytu pak ze mě neustále padaly kusy sražené krve, děsně mě bolelo břicho, stěžovala jsem si, ale ujišťovali mě, že se krásně děloha stahuje a je to normální. Nicméně neustálým upozorňováním na velkou bolest jsem si vyloženě vydupala kontrolní ultrazvuk a zjistili mi zbytky v děloze. Takže na kyretáž, všichni se mi pak chodili na oko omlouvat, že opravdu nic nenasvědčovalo tomu, že bych nebyla v pořádku (no nevím, ty kusy je snad mohly přesvědčit). Po návratu domů mě pořád bolelo břicho a protože jsem měla před porodem pozitivní test na streptokoky, poslala mě pro jistotu porodní asistentka, která přišla na kontrolu šití k nám domů, na pohotovost kvůli možnému zánětu dělohy. A taky že jo, byl tam, dostala jsem ATB a bylo. Zážitek z tohoto porodu mám opravdu velice nepříjemný a hned tak na něj nezapomenu. Mrzí mě, že i v dnešní době se absolutně nedá na pocity pacientů, obzvláště v tomhle odvětví medicíny...