Důchodkyně v aikidu... - diskuze

Dnes mám další trénink aikida a musím říct, že se mi tam zrovna dvakrát nechce. I když předváděcí hodina mě naprosto nadchla. Baví mě to, navíc si tam pořádně zacvičím (což opravdu potřebuju) a odreaguju se od dětí (což potřebuju ještě víc). A po dvou trénincích vím, že je to přesně to, co chci dělat.A teď proč se mi tam nechce. Přihlásila jsem se do náboru dospělých, kde je věk do čtrnácti až do sta. No a věkový průměr u mužů je tak 22 a to jen kvůli tomu, že jsou tam asi čtyři třicátníci a dva padesátníci. A u žen je věk. průměr tak 18 a to jen díky mně.Nemyslela jsem si, že to kolik mi je budu řešit už ve třiceti.První trénink byl v tomto směru celkem v pohodě, sice se jeden chlapec podivoval nad mím kimonem (mám ho už deset let a asi už vyšlo z módy) a semtam mě někdo omrkl, toť vše.Ale u druhého tréninku to začalo už v šatně. Dvě šestnáctky tam řešily své problémy s chlapci a pak došlo na mě. \"Hele, kolik ti je?\" Musím se přiznat, že jsem takto položenou otázkou byla trochu zaskočená, i když jinak mi nedělá problém svůj věk prozradit. A tak ze mě vylazlo, že třicet. A ona na to. \" No, já sem si říkala, že buď vypadáš staře a nebo je ti tak dvacet sedm.\" Jindy by mně to, že mi někdo hádá jen dvacet sedm hrozně polichotilo, ale v tomto kontextu tedy né. A to dívka ještě nevěděla o těch dvou letech navíc, které jsem tak trochu zamlčela. A v tělocvičně to bylo ve stejném duchu a byly k tomu příhodné komentáře, jako ...\"...a to jsi začala chodit sem, když je ti tolik, jo\"?...\"Ježíš ty máš děti\"... Fak jsem si začala připadat jako důchodkyně a nebylo to moc příjemné.Tak abych to shrnula, doufám, že to, kolik mi je, si už řeknou mezi sebou navzájen a dnešní trénink bude bez podobných otázek. Jinak na jejich obranu musím říct, že i mně v šestnácti připadal kařdý třicátník jak důchodce.Potřebovala jsem se vypsat a tak se omlouvám za možná nudný příspěvek. A pokud máte některá obdobmé prožitky, tak si o nich ráda přečtu.